Tony Blair jako eurovůdce

Kolem ostrova zuří bouře. Jedni navrhují postavit vlnolamy, sesednout se na návsi, chytit se za ruce a společně přečkat nepohodu. Druzí radí vyškolit námořníky, vystavět pevné lodě a vrhnout se do vln. Bouře se jmenuje globalizace a ostrov Evropská unie. Do jejího čela právě na šest měsíců usedá vůdce jednoho z táborů, modernizátor Tony Blair. Znamená to, že se Evropa vydává na cesty?

Vítej mezi námi skeptiky

Viděno z Londýna nemohlo mít britské předsednictví EU efektnější rozjezd. Nejdříve Francouzi s přispěním Nizozemců zmrazili Evropskou ústavu a chvíli nato přinesla nevídaně tvrdá srážka o unijní rozpočet vítězství britského premiéra, který se vracel sice bez rozpočtu, zato s nedotčeným rabatem (penězi, které Brusel vrací do Londýna, aby vyrovnal vysoké britské příspěvky). Však mu také doma přichystali královské uvítání – nestává se každý den, aby Blairovu zprávu o summitu přerušovaly v parlamentu ovace poslanců opozice. Korunu všemu nasadila protiunijní část britského tisku v čele s pokleslým The Sun, jenž premiéra zvesela přivítal do svých řad: Blair se podle nejprodávanějšího britského plátku konečně stal „plnokrevným euroskeptikem“.

Viděno z eurokanceláří v Bruselu to až tak skvělé není. Na tom, že ústava půjde přinejmenším na rok k ledu, se sice šéfové členských zemí dohodli poměrně hladce a rozpočet na léta 2007–13 nakonec může pár měsíců…