Je prosluněné zářijové odpoledne a na peroně v kazašském městě Aralsk vládne čilý ruch. Právě přijel rychlík směřující každý druhý den z Moskvy do kyrgyzské metropole Biškeku. Dvacet vagonů se zhruba dvěma tisíci cestujícími uvádí do pohybu desítky prodavačů a prodavaček piva, pirožků, rozlévaného guláše, uzených ryb, vařených raků a vodky. Prostředí kolem jinak opuštěných kolejí mezi otlučenými přízemními domky s eternitovými střechami a rezavými zbytky před lety zkrachovalých továren a kolchozů na patnáct minut ožívá možností vydělat si nějaké peníze. Poté lokomotiva zahouká, nervózní obličeje trhovkyň posmutní a kolos opět odjíždí. V tu chvíli se zdá, jako by se s cestujícími dával do pohybu i jeden ze zásadních hybatelů kazašské ekonomiky.
Kouzlo SSSR
Města i vesnice jsou tady od sebe vzdáleny hodiny jízdy, uměle implantovaný průmysl z bolševických dob vzal definitivně za své. Současně s cestujícími do vlaku tedy chvatně nastupují další a další prodavači všeho možného od jídla přes boty, zimní bundy až po ohlušující kazetové přehrávače a v dlouhých řadách pak celou cestu proudí vlakem se snahou něco prodat. Vlaky křižující území bývalého SSSR mají zvláštní kouzlo. Vedle letadel jsou vlastně jedinou frekventovanou spojnicí mezi vzdálenými městy. Stejné je to na trase Moskva-Biškek. Jízda trvá tři dny, během nichž cestující překoná téměř čtyři tisíce kilometrů. V útrobách vlaku se přitom odehrává téměř domácký život. Lidé se převlečou do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
