Stačilo by, kdybyste si s učiteli prostě řekli Ahoj

„Jak vypadá váš běžný školní den? No tak, jak si ho uděláme.“ Odpověď na tuto banální otázku přesně vystihuje filosofii školy Sands v anglickém Devonu. Na to, co znamená demokracie ve škole, jaké to je být studentem demokratické školy a jak by mělo vypadat vzdělávání v 21. století, odpovídali její studenti.

Sešli jsme se v ateliéru. Ruby (16) během rozhovoru malovala zátiší, Christian (15) obědval,  Arlo (17) fotil, Sam (12) nadšeně odpovídal na všechny otázky. V průběhu rozhovoru se připojila Esmie (15) a Will (15). Na návštěvy a rozhovory jsou tu zvyklí, takže prostě normální odpoledne.

Je středa po poledni. Jaký byl prozatím váš den?

Ruby: Supr. Diskuze na školní schůzi byla skvělá. Šli jsme dneska hodně do hloubky. Mluvili jsme o rasismu, sexismu a obecně o diskriminaci ve škole.

Sam: Jo, dnešek zatím dobrý.

Zmínili jste školní schůzi. Co to přesně je?

Sam: Jednou týdně se všichni sejdeme. Někdy i častěji. Studenti, učitelé i další zaměstnanci.  Probíráme různá témata, to, co se zrovna děje, a vlastně tak školu společně vytváříme.

Jaká témata obvykle probíráte?

Ruby: No, různý věci. Někdy to jsou jen oznámení, co se bude dít během týdne, kdo přijede na návštěvu. Nebo pravidla -  když někdo poruší nějaký pravidla a je potřeba o tom mluvit. Dneska jsme mluvili o diskriminaci, minulý týden jsme řešili výběr nového učitele angličtiny a taky školní letní tábor. Docela často mluvíme o kouření, ale prý už ne tak často, jak to bývalo dřív. Vždycky je to docela dlouhý, tak dvě hodiny.

Sands je demokratickou školou. Co to znamená?

Christian: Pro mě je to o tom, že studenti i učitelé jsou na stejné úrovni. Často spolu třeba obědváme a diskutujeme o různých tématech, nejsme od sebe oddělení.

Sam: Všichni mají možnost se vyjádřit. Všichni jsme si rovni.

Ruby: Na demokratickým přístupu je dobrý to, že vás to motivuje se učit. V běžné škole je to jako úkol, který musíte splnit. Tam máte pocit, že učitelé jsou nadřazení, a to není moc inspirující. Ale tady je to jiný, skoro všechno, co učitelé říkají, je zajímavý. Je to úplně jiný přístup, uvědomujete si, jak skvělý je se učit něco novýho. Je to jako evoluce, učíte se od předešlých generací a předáváte to dál.

Co přesně dělá z učení tak skvělý zážitek?

Sam: Tady získáte vnitřní motivaci, chcete se učit sami. Uvědomíte si, že je to něco, co budete později v životě potřebovat.

Zmínili jste zatím samá pozitiva. Ale život s sebou přináší i výzvy. Jaké jsou podle vás největší výzvy pro studenty Sands?

Ruby: Přebírání zodpovědnosti. Když je třeba něco udělat, zorganizovat, a vy víte, že by to asi měl být váš úkol. Že byste za to měli převzít zodpovědnost vy.

Sam: Myslím taky, že zodpovědnost je největší výzvou. Na tom stojí celá filosofie školy, pokud máte vnitřní motivaci, přebíráte zodpovědnost za své vzdělání. A pokud to někdo nedokáže, tak tím o něco přichází a uvědomuje si to.

Opravdu myslíte, že si to většina žáků uvědomuje?

Sam: No, někdo možná ne.

Ruby: Já spíš myslím, že někdo prostě potřebuje víc času, aby si to uvědomil.

Jakou podporu dostáváte, abyste si s přebíráním zodpovědnosti poradili?

Ruby: No, na jednu stranu podporu vlastně moc nedostáváme. Ale to je na tom právě myslím to skvělý. Protože kdyby za vámi pořád někdo chodil a říkal: „Ty jsi nebyla na hodině!“ a „Nemáš teď náhodou hodinu?“, tak by to celé ztratilo smysl. Je to vaše volba, jestli chcete na hodiny chodit, nebo ne. A pokud nechcete, jste to vy, kdo je zodpovědný za následky.

Takže pokud někdo nechodí na hodiny třeba celý měsíc, co se stane?

Sam: Škola se bude snažit dosáhnout toho, abyste na hodiny chodili. Ale nebude vás nutit. Bude se vás snažit motivovat. Neřeknou vám: „Musíš jít na hodinu.“

Ruby: Ale pokud to trvá dlouho a pokud to začne mít vliv na další lidi, pak je potřeba to začít řešit. Měli jsme tu lidi, kteří prostě nedělali nic. A ostatním to vadilo. Takže po nějaké době a po dlouhých diskuzích ze školy odešli. Bylo to jejich rozhodnutí.

Sam: Souhlasím. Když to má vliv i na další lidi, potom to škola řeší. Školní schůze nebo rada školy. Radu tvoří studenti i učitelé, záleží, koho zvolíme. Obvykle to probíhá tak, že problém začne řešit rada, ta potom předá informace na školní schůzi a schůze to pak řeší dál.

Christian: A pokud někdo nechodí na hodiny vůbec, tak taky řešíme to, zda je tahle škola pro toho člověka vhodná. Jestli by pro něj nebyl lepší jiný typ školy.

Takže byste souhlasili s tím, že demokratická škola není vhodná pro každého?

Ruby: Jo, to určitě.

Sam: Tady musí být studenti schopni vzít vzdělávání do vlastních rukou.

(Přichází Esmie a Will.)

Jak vypadá váš běžný školní den?

Christian: No, to nejde říct. Nic takového jako obvyklý den tu není.

Esmie: Den vypadá tak, jak si ho uděláme…

Will: Samozřejmě se věnujeme tomu, co je napsané v kurikulu, takže to asi nebude znít tak atraktivně, jak se na první pohled může zdát. Všichni se sejdeme ve škole, já si udělám čaj a pak třeba strávím dvě nebo tři hodiny v učebně matematiky. Tak dlouho, jak se na to cítím. A pak, pokud nemám žádné hodiny, začnu si povídat s učiteli. S Martinem nebo se Seanem. A diskutujeme o politice a o… no vlastně hlavně o politice. (směje se)

Esmie: Každý den se to mění. Když se prostě ten den necítíte, tak nemusíte nic. Ale to může způsobit i to, že se vám najednou začne chtít. Chcete zkoušet nový věci, to, co jste ještě nezkusili. Protože víte, že nemusíte. Ne proto, že vás někdo nutí. Jako dneska třeba, všichni byli tak zapálení a chtěli diskutovat o diskriminaci. A to téma vnesl jeden člověk, kterýmu se zdálo, že je něco v nepořádku. A teď o tom mluví celá škola.

Ruby: Často se mi zdá, že se hodně ovlivňujeme navzájem. Že lidi jsou unavení, nebo naopak aktivní ve stejný dny. Je to takový živý organismus.

Esmie: Jsme lidi, společenští tvorové. V Sands jsme jako společnost, navzájem se doplňujeme.

Jak vás Sands připravuje na život? Kde se vidíte třeba za 10 let?

Sam: Myslím, že nás Sands nepřipravuje na běžné pracovní místo, ale učí nás dovednosti, které budeme potřebovat. Jako komunikaci, spolupráci a motivaci k učení. Ale taky víme, že ne všude to bude fungovat jako tady. Takže nás to vlastně připravuje i nepřipravuje zároveň.

Christian: Máme příležitost se zaměřit na to, čemu se chceme věnovat. Já například moc nemám rád výtvarku, takže místo výtvarky trávím většinu času v počítačové učebně a věnuju se IT. Protože to je to, čemu se chci v budoucnu věnovat. Možná by se mi výtvarka v budoucnu taky hodila, možná ne. Ale IT mě opravdu baví.

Esmie: Mně se zdá, že mi vlastně tahle škola rozhodování zkomplikovala. Pomohla mi najít to, co dělat chci i co dělat nechci, ale jasno v tom ještě nemám. Ale myslím, že se to časem ukáže. Na druhou stranu, v běžné škole byste neměli žádnou možnost volby, prostě byste dělali to, co se po vás chce.

Ruby: Já myslím, že tohle je přirozený. Chce se po nás, abychom se rozhodovali dřív a dřív. Někdo v tom má jasno, ví, co chce dělat po zbytek života. Ale pro většinu lidí je dost těžký rozhodnout se, jaké je vaše místo ve společnosti. Myslím, že takový rozhodnutí by se nemělo dělat moc brzo.

Esmie: A ještě jedna věc, tady se setkáváte s dost rozdílnými lidmi, je tady tolik různých osobností. Takže máte možnost si uvědomit, s jakými lidmi třeba budete muset jednou spolupracovat. Když budete pracovat jako doktor nebo třeba jako učitel. Takže z tohoto pohledu vás to připravuje. Ale je to velká výzva. Nejsem si jistá, jaký je správný věk pro taková rozhodnutí.

(Sam odchází. Má hodinu, o kterou nechce přijít.)

V současnosti se hodně diskutuje o tom, jak by mělo vzdělávání vypadat a kdo by o tom měl rozhodovat. Jak to vidíte vy?

Ruby: V tomhle nemám úplně jasno, ale je to dost zajímavá otázka. Já se hodně zajímám o společnost a o to, jak můžeme věci kolem nás měnit k lepšímu. A vzdělávání je asi první místo, kde začít. Možná bych chtěla založit školu jako je tahle. Protože pokud se nezmění lidi, kteří se vzdělávání věnují, je hodně těžký vytvořit kvalitní vzdělávání, který vás připraví na život. Společnost je docela zkorumpovaná, a pokud se budeme snažit vytvořit školu, která bude skvělá v každým ohledu, tak do dnešní společnosti prostě nezapadne.

Esmie: Je to těžký, protože tady máme kolem sebe takovou pozitivní rodinu. To je skvělý, ale na druhou stranu víme, že to, jak Sands funguje, neodpovídá tomu, jak funguje svět.

Will: Myslím, že všichni, kdo na Sands chodili, to tady měli rádi a chtěli by se vrátit, pokud by mohli. Mým snem by bylo tady učit. A taky bych si přál, aby každá škola na světě byla jako tahle. Ale na druhou stranu vím, že to tady funguje proto, že nás tu je dohromady asi 80. Na mé bývalé škole, kde nás bylo 2000, by to nefungovalo. Není reálný udělat schůzi pro 2000 lidí a vzájemně si naslouchat.

Esmie: Počet lidí určitě hraje velkou roli. A muselo by se toho hodně změnit. Lidi by museli souhlasit s tímhle typem vzdělávání. A dneska je pořád hodně lidí, kteří s tím nesouhlasí. Naslouchat tomu, co si studenti myslí a co chtějí, není přístup, který by lidi obecně respektovali.

Will: Myslím, že spoustu lidí vůbec nezajímá, co si myslíme. Ministrovi školství na nás podle mě vůbec nezáleží. Jsme jen další články systému, který potřebuje udržet v chodu.

Ruby: Podle mě je fakt potřeba, aby školy byly menší. Strana zelených to má i v programu. Chtějí, aby školy byly lokální a menší, dostupné pěšky. Tím by se myslím hodně změnilo. A mělo by to i pozitivní dopad na životní prostředí.

Esmie: Ve velkých školách není šance navázat žádný emocionální vztah. To prostě nejde.

Will: Jak si někdo může myslet, že se děti můžou něco naučit v prostředí, kde učitel ani nezná jejich jméno - neví, kdo jsou, vy nevíte, od koho se učíte. Prostě jste jen další tvář… která má na sobě tu stejnou uniformu. (dodávají jednohlasně)

Esmie: Upřímně, na mé minulé škole mi bylo učitelů líto. A bylo mi smutno z toho, jak se s nimi zachází. Z toho, jak se chovali, bylo jasný, že prostě ztráceli kontrolu, nevěděli, co dělat. A to ne proto, že by to byli špatní lidé, kterým na dětech nezáleží, ale proto, že prostě neměli na výběr. Nevěděli, jak dál. Vzdělávání je hodně odosobněné. A děti jsou úplně na konci, poslední článek. A přitom by stačilo, kdybyste si s učiteli prostě řekli Ahoj. Nepotřebujeme toho zas tak moc. Jasně, teenageři budou mít problémy, stejně tak jako všichni lidi mají problémy. To je normální. Ale určitě jde něco dělat s tím emocionálním odpojením. 

Tenhle rozhovor si pravděpodobně budou číst i učitelé nebo další lidé, kteří se vzdělávání věnují. Třeba i ministryně. Kdybyste jim měli poslat vzkaz, co by to bylo?

Esmie: Je důležitý, aby lidi měli možnost být vyslyšeni. Aby se naslouchalo jejich názorům. Ať už to jsou učitelé nebo studenti. Takže asi bych řekla: Vyjadřujte se, i když si nejste jistí, jestli můžete; tak nějak.

Will: To nejlepší, co pro mě tahle škola udělala, a já jsem už byl na hodně různých školách, je to, že Sands bylo první místo, kde ke mně přistoupili jako k osobnosti. K někomu, na kom záleží a kdo má nárok na vlastní názor. A to je fakt důležitý. To je takový základní kámen toho, jak to tady funguje.

Christian: Školy by měly být jako rodina, jako druhá rodina.

Ruby: Já chci říct, že nám na učitelích fakt záleží, na všech dospělých. Záleží mi na jejich spokojenosti stejně tak, jako mi záleží na tom, že budu spokojená já. A o moc raději bych byla, kdyby mně učil někdo, kdo miluje svou práci. Nechci za učitele někoho, kdo je unavenej a vystresovanej, kdo jen spěchá, řeší termíny, a nevnímá ostatní. Prostě pamatujte, že nám na vás záleží.

Autorka je pedagožka, původně učitelka angličtiny a občanské výchovy. Nyní lektorka a metodička globálního rozvojového vzdělávání v organizaci NaZemi se zájmem o svobodný a demokratický přístup ke vzdělávání. Toho času na měsíční „dovolené“ v demokratické škole Sands. Její text najdete v aktuálním Respektu v rubrice Jeden den. 

Sands je pravděpodobně jedinou školou na světě, která už od samého počátku zahrnula studenty do rozhodování o podobě školy: v roce 1987 vznikla v přímé spolupráci studentů a učitelů. V současné době školu tvoří 67 studentů ve věku 11 – 17 let a 23 zaměstnanců. Jedná se o soukromou školu v městečku Ashburton v hrabství Devon. www.sands-school.co.uk