CERMAT vzkazuje: Na moderní literaturu se vykašlete

CERMAT, organizace podřízená ministerstvu školství, zveřejnila na stránkách novamaturita.cz  seznam autorů, literárních žánrů, směrů a hnutí, které lze zkoušet formou didaktického testu u maturity od roku 2016. Údajně vznikl proto, že si ho žádají středoškolští učitelé a maturanti budou vděční, že pro ně bude zkouška předvídatelnější. To obojí je nejspíš pravda.

Kuriózní je ovšem seznam samotný. Má přes sto dvacet položek a prakticky se až na pár jmen (Havel, Kohout, Škvorecký, Solženicyn) neliší od „mého“ seznamu. Přibyli jen spisovatelé dříve vynechaní z ideologických důvodů. Jenže já jsem maturoval před 34 lety! Převažují autoři osmnáctého a devatenáctého století; ti „nejmodernější“ vydali svá stěžejní díla v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století.

To se vážně v české a světové literatuře neodehrálo za posledních čtyřicet let nic, co by stálo za pozornost? Tento literární „kánon“ připravovali středoškolští učitelé, kteří se okolo maturity dlouhodobě pohybují, a skoro bych se vsadil (nebo přinejmenším doufám), že v jejich hodinách se žáci setkají i s něčím podnětnějším, než je Podkoní a žák. Tak proč se podílejí na vytvoření něčeho tak bizarního?

Samozřejmě, námitka může znít, že jde jen o seznam pro potřeby maturitního testu; že to neznamená, že ve školní části maturity se nelze ptát i na něco jiného, a už vůbec to nemusí ovlivnit to, co se na školách učí. A navíc maturuje tak široké spektrum škol od učilišť po gymnázia, takže že mimo to nejzákladnější nelze zabrousit. Jenže i kdyby tohle platilo, je ten seznam nesmyslný od podstaty. Fixuje obraz literatury, jak ji viděli zdejší učitelé v minulém století (například kromě Němcové a Austenové tu není žádná žena), nic nového nepřidává, navíc pracuje s naprosto mylnými předpoklady.

Copak opravdu někdo vážně věří, že maturanti četli a prodiskutovali alespoň jedno dílo od každého z těch autorů? S výjimkou pár jedinců na elitních gymnáziích si troufnu tvrdit, že ani náhodou. A jestliže to tak je, k čemu je dobré, že budou znát jméno autora, zařazení do literárního proudu, žánr díla a možná budou tušit, o čem to „tak zhruba je“?  Učíme literaturu jako způsob porozumění světu, nebo jakousi literární přírodovědu – poznej zvířátko a zařaď ho do řádu, čeledě, druhu… Co je smysl takové výuky a takové závěrečné zkoušky? Umění předstírat, že vím, co ve skutečnosti nevím?

Když je vám osmnáct a jste maturant, tak si po přečtení tohoto seznamu můžete pouze potvrdit, že literatura už je opravdu jen zapáchající mrtvola, na níž se v posledním půlstoletí nepohnul ani chlup. A proto nestojí za pozornost, pokud zrovna nesměřujete na literární historii. Pokud je vám o něco víc a jste učitel, je pro vás seznam ideálním alibi: vidíte, tohle nahoře chtějí, tohle se máme naučit. CERMAT vzkazuje, že na moderní literaturu se máme vykašlat! - To bude velmi pravděpodobně většinová učitelská reakce.

Uznání patří každému, kdo si zachová profesní čest, vyvěsí ten seznam na tabuli a s jeho pomocí předvede, jak literaturu neučit a nezkoušet. Protože literatura je v dnešní audiovizuální realitě stále důležitější způsob, jak nahlédnou do mravů a mentality současného a minulého světa. Literatura je živá a týká se každého z nás, pokud se naučíme ji brát na vědomí a poučeně vnímat. Redukovat ji na půl století starý telefonní seznam autorů je čirá nemravnost, na níž by se stát ani učitelé neměli podílet.

P.S. O výuce literatury jsem psal již v blogu Máme učit dějiny českého králíkářství? Tísnivé je, že text vznikl v roce 2011, ale od té doby se zjevně nic nezměnilo.

Co najdete v seznamu, který nyní vydal CERMAT:

Světová literatura do konce 18. století: Epos o Gilgamešovi, Bible (Starý zákon a Nový zákon), HOMÉR, EZOP, SOFOKLES, OVIDIUS, Píseň o Rolandovi, DANTE ALIGHIERI, FRANCESCO PETRARCA, GIOVANNI BOCCACCIO, FRANÇOIS VILLON, MIGUEL DE CERVANTES, WILLIAM SHAKESPEARE, MOLIÈRE, DANIEL DEFOE, JONATHAN SWIFT, VOLTAIRE, JOHANN WOLFGANG GOETHE

Česká literatura do konce 18. století: KONSTANTIN A METODĚJ, Kristiánova legenda, Hospodine, pomiluj ny, KOSMAS, Alexandreida, Kronika tak řečeného Dalimila, Mastičkář, Podkoní a žák, JAN HUS, VÁCLAV HÁJEK Z LIBOČAN, JAN AMOS KOMENSKÝ, BEDŘICH BRIDEL

Světová literatura 19. století: WALTER SCOTT, JANE AUSTENOVÁ, GEORGE GORDON BYRON, ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN, HONORÉ DE BALZAC, VICTOR HUGO, ALEXANDRE DUMAS, EDGAR ALLAN POE, NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL, CHARLES DICKENS, WALT WHITMAN, GUSTAVE FLAUBERT, FJODOR MICHAJLOVIČ DOSTOJEVSKIJ, CHARLES  BAUDELAIRE, LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ, HENRIK IBSEN, JULES VERNE, ÉMILE ZOLA, OSCAR WILDE, JEAN ARTHUR RIMBAUD, ANTON PAVLOVIČ ČECHOV

Česká literatura 19. století: JOSEF DOBROVSKÝ, JOSEF JUNGMANN, FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ, JOSEF KAJETÁN TYL, KAREL HYNEK MÁCHA, KAREL JAROMÍR ERBEN, Rukopis královédvorský, Rukopis zelenohorský, BOŽENA NĚMCOVÁ, KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ, JAN NERUDA, JOSEF VÁCLAV SLÁDEK, SVATOPLUK ČECH, ALOIS JIRÁSEK, JAROSLAV VRCHLICKÝ, VILÉM MRŠTÍK

Světová literatura 20. století: THOMAS MANN, GUILLAUME APOLLINAIRE, JAMES JOYCE, FRANZ KAFKA, BORIS PASTERNAK, MICHAIL BULGAKOV, ERICH MARIA REMARQUE, ERNEST HEMINGWAY, JOHN STEINBECK, GEORGE ORWELL, SAMUEL BECKETT, TENNESSEE WILLIAMS, ALBERT CAMUS, ALEXANDR SOLŽENICYN, FRIEDRICH DÜRRENMATT, JACK KEROUAC, WILLIAM STYRON, GABRIEL GARCÍA MÁRQUEZ, UMBERTO ECO

Česká literatura 20. století: ANTONÍN SOVA, PETR BEZRUČ, OTOKAR BŘEZINA, STANISLAV KOSTKA NEUMANN, VIKTOR DYK, FRÁŇA ŠRÁMEK, IVAN OLBRACHT, JAROSLAV HAŠEK, JAROSLAV DURYCH, KAREL ČAPEK, VLADISLAV VANČURA, JAROSLAV HAVLÍČEK, JIŘÍ WOLKER, VÍTĚZSLAV NEZVAL, JAROSLAV SEIFERT, FRANTIŠEK HALAS, VLADIMÍR HOLAN, JAN WERICH – JIŘÍ VOSKOVEC, FRANTIŠEK HRUBÍN, JIŘÍ KOLÁŘ, BOHUMIL HRABAL, JIŘÍ ORTEN, JAN SKÁCEL, LADISLAV FUKS, JOSEF ŠKVORECKÝ, ARNOŠT LUSTIG, LUDVÍK VACULÍK, PAVEL KOHOUT, MILAN KUNDERA, OTA PAVEL, ZDENĚK SVĚRÁK – LADISLAV SMOLJAK, VLADIMÍR PÁRAL, JOSEF TOPOL, VÁCLAV HAVEL