Praha se poklonila čínské návštěvě, ale kapitál získali Slováci

Detaily kolem podpisu třiceti smluv, kterému ve středu dodali dekorum čínský a český prezident, jsou pro Slovensko zajímavé minimálně tak jako pro Česko.  Z 3,5 miliardy eur investic čínského CEFC, které by měly oficiálně proběhnout ještě letos, se totiž 85 procent týká byznysu dvou slovenských skupin - J&T Finance Group a Železáren Podbrezová Vladimíra Sotáka.

V případě vstupu Číňanů do bankovní částí J&T jde navíc z rozhodující části o pátou největší slovenskou banku – Poštovní banku. Součástí skupiny jsou i česká, slovenská a ruská J&T Banka a jedna malá banka v Chorvatsku; ty jsou však svou velikostí málo důležité.

Pokud bychom brali vážně čísla z oficiálních memorand, pak Číňané ohodnotili J&T Finance Group na přibližně dvě miliardy eur a přibližně stejnou sumou chtějí reálně pomoct objemu této bankovní skupiny. V praxi to znamená, že J&T se vrátí náklady, které a skupina měla se záchranou Poštovní banky po její převzetí od bývalých majitelů a také hašení investic do řeckých dluhopisů nebo slovenských zařízení pro chov a dostihy koní.

Pravděpodobnost, že se Poštovní banka při nečekaném výkyvu trhů položí a stát bude muset sanovat její klienty, je už v současnosti zanedbatelná a vstup čínského kapitálu do slovenské banky na současném stavu proto mnoho nezmění. Ani rizika plynoucí z nedokonalé transparentnosti čínské skupiny CEFC v relativně velké slovenské bance by nás neměly významně stresovat. Číňané sem pravděpodobně nenasadí vlastní manažery, tudíž diskuse o změně podnikové kultury jsou v tomto případě bezpředmětné. A co je nejpodstatnější, operace vůbec nemusí proběhnout, poslední slovo bude mít Evropská centrální banka.

Pokud se jí bude zdát, že opravdu existuje napojení CEFC na špičky čínské armády anebo jiné bezpečnostní riziko, jednoduše vstup nepovolí. Respektive naopak, pokud ECB určí pravidla, za kterých můžou Číňané vstoupit do slovenského bankovního sektoru, měli bychom být klidní. Nikdo neumí předvídat budoucnost a obecná odpověď na otázku, zda jsou čínské investice spíše přínosem, nebo rizikem, neexistuje. Ale jistě je vždy lepší se u takových rozhodnutí spoléhat na ECB než na slovenské nebo české úřady.

Významně opatrní bychom měli být, pokud by se Číňané měli přes vazby na J&T dostat do slovenské energetiky. Zatím je naštěstí taková možnost velmi malá, i když Patrik Tkáč a skupina J&T vlastní více než polovinu akcií EPH, což je už dnes společně se státem největší vlastník energetických firem na Slovensku. EPH, firma vedená dalším akcionářem Danielem Křetínským, spoluvlastní a řídí Eurostream, SPP Distribuci a Středoslovenskou energetiku a je na cestě stát se rozhodujícím vlastníkem Slovenských elektráren.

Křetínský však už několik měsíců opakuje, že EPH sice hledá nové investory, ti by však měli patřit k tradičním hráčům v západních energetických firmách. Kromě toho má Křetínský předkupní právo i na podíly skupiny J&T v EPH a aktuálně v Praze domluvený obchod s Číňany se přímo týká jen J&T Finance Group, ne celého J&T.

Zatímco vstup Číňanů do slovenské banky je poměrně srozumitelný, velikost chystané investice CEFC a Vladimíra Sotáka překvapuje. Železárny Podbrezová prodávají Číňanům svoji strojírenskou firmu ŽĎAS ze Žďáru nad Sázavou za 72 milionů eur, což ještě není nijak nezvyklá operace. Podle podepsaného memoranda by však Číňané měli nakoupit spolu se Sotákem v Česku i další firmy až za 1,1 miliardy eur.

To už je suma, která by na rozdíl od koupě lokálního fotbalového kubu nebo lokálního pivovaru mohla změnit poměry v českém průmyslu. Odsud ze Slovenska k tomu ještě z vlastní zkušenosti musíme dobromyslně upozornit, že v mnoha českých firmách může být nakonec větším kulturním šokem setkání s postupy a názory Vladimíra Sotáka než čínských byznysmenů.

Sečteno, Praha zažila ponižující kolorit návštěvy čínského prezidenta, který otevřel dveře čínským investicím (to není fráze, děje se to všude, kam přicházejí). Většina těchto investic však nakonec skončí ve slovenské finanční skupině J&T Finance Group, a pomůže tak nakonec nejvíce stabilitě slovenského bankovního trhu. Kromě toho pražské ceremonie výhledově otevřou cestu Volkswagenu a Škodovce k novým továrním v Číně, což může za jistých okolností zaměstnanost v Česku rovněž poškodit.

Druhá největší operace, která se má uskutečnit ještě letos, vypadá poměrně tajemně a není úplně jasné, jak by mohla Česku pomoct. Číňané chtějí totiž zjevně nakupovat již fungující firmy, a to ve spojení se slovenským podnikatelem ze – slušně řečeno – staré školy. Zbytek ze třicítky dohod podepsaných na Pražském hradě je proti těmto třem zanedbatelný. Nedivme se proto českým občanům, kteří berou přínos čínské návštěvy rezervovaně. Protože ani pragmaticky vzato to z jejich pohledu není velká výhra.

Text byl převzat z Denníku N s laskavým svolením autora

Čtěte více