Dostala Merkelová výstrahu, nebo pochvalu?

Na víkendové volby ve třech německých spolkových zemích se čekalo už od podzimu. V německých i evropských médiích byly s velkým předstihem prohlašovány za referendum o uprchlické politice Angely Merkelové. Psalo se, že do poloviny března musí kancléřka prosadit svou představu řešení - nebo ji voliči ztrestají a nastane zásadní obrat od vstřícnosti roku 2015.

Slibovaným referendem se však volby nakonec nestaly, jakkoli je EU od společné odpovědi na migrační výzvu pořád vzdálená a Merkelová v Unii těžko hledá spojence pro svou vizi.  Výsledky jsou totiž v souvislosti s uprchlickou politikou tak nejednoznačné, že si je zastánci i kritici Merkelové mohou vykládat podle svého.

Shrňme si fakta. V Bádensku-Würtembersku, hospodářském srdci Německa, prvně v dějinách vyhráli Zelení se ziskem 30 procent hlasů. Poražené jsou strany v Berlíně vládnoucí velké koalice, tedy křesťanská demokracie (CDU) a sociální demokracie (SPD). Velkým vítězem je zde také hlavní kritik vládní politiky minulých měsíců Alternativa pro Německo (AfD) se ziskem 15 procent hlasů; to je o pět víc, než předvídaly poslední předvolební průzkumy.

V Porýní-Falci k tak velkému zemětřesení nedošlo - zvítězila SPD před CDU, ale i zde AfD dosáhla dvouciferného výsledku.

Největším šokem je výsledek ze Saska-Anhaltska, na německé poměry chudé spolkové zemi, kde sice opět zvítězila CDU, ovšem druhou nejsilnější silou s 24 procenty se stala Alternativa pro Německo. Třetí zde pak skončila postkomunistická Die Linke – a odpůrci německého středově-liberálního konsensu tedy společně získali přes 40 procent zdejších hlasů.

Proč tyto výsledky dávají tolik prostoru pro různou interpretaci? Pro kritiky kancléřky jsou samozřejmě znakem jasného voličského odmítnutí.  Alternativa pro Německo všude triumfovala, přetáhla kované konzervativce od křesťanských demokratů, kteří se za Merkelové posunuli do politického středu, a zlákala i řadu znejistělých tradičních voličů sociální demokracie.

Podle zastánců tohoto čtení výsledků má vláda vzít názory těchto voličů velmi vážně, nedávat jim cejch populistů a xenofobů a změnit kurs, dokud je čas. Potenciál AfD totiž zdaleka není vyčerpaný: i řada voličů hlasujících ještě pro zavedené strany se současnou politikou nesouhlasí, jen nechtěli podpořit partaj, která si zahrává s nacionalistickými emocemi. Pokud však kancléřka neobrátí, v příštích volbách se už mohou rozhodnout jinak.

Pro zastánce Angely Merkelové jsou naopak výsledky projevem zralosti německých voličů. Do země přišel milion muslimů, ve většině mužů, země zažila zločiny silvestrovské noci a řadu dalších problémů spojených s tím, že v podobě uprchlíků přichází normální lidské společenství, tedy dobří i špatní jedinci. A přesto všechno odpůrci imigrace získali “jen” 12 až 24 procent hlasů a zastánci dosavadní linie zbytek.

Navíc porážku CDU v obou západních spolkových zemích podle převládající povolební interpretace nezpůsobila kancléřka, ale nejistota zemských lídrů, kteří se od ní nešikovně pokoušeli distancovat. Vyhráli naopak šéf Zelených v Bádensku-Würtembersku a šéfka SPD v Porýní-Falci, kteří za kancléřkou stáli prakticky bez výhrad.

Obě interpretace jsou pravdivé, každá z jiné perspektivy. Nelze předvídat, která z nich nakonec převáží na úřadu kancléřky a ve vedení obou vládních stran. Nepochybně se zvýší tlak na Merkelovou z vlastních řad i z bavorské CSU - těžko může dlouhodobě stranickým kolegům vydávat za úspěch, když její vlastní strana prohrává, a přitom s odkazem na její politiku vyhrávají volby konkurenční strany, tak jako zmínění Zelení v Bádensku.

V nepředvídatelné politice těchto měsíců ale zkusme udělat jeden odhad: kancléřka neobrátí o 180 stupňů ani prudce nezahne o 90 stupňů. Bude dál zkoušet, co funguje a jde prosadit - a v závislosti na tom bude měnit svou politiku krůček po krůčku.

grafika: diezeitonline.de