Včera voda zalila půlku Slovenska, tisíce lidí byly evakuovány, domy padaly jako domino, půda se trhala ze svahů po deštích, které překonaly rekordy od počátku měření v roce 1871. A za týden jsou volby. Divil bych se, kdyby lidé ze zatopených oblastí šli houfně volit: když musejí vyklízet bahno z vlastních obýváků, sotva budou mít chuť uklízet ještě i Augiášův chlév ve vysokých patrech politiky.
Politické strany zareagovaly svižně, některé opoziční přerušily kampaň a věnují se sbírkám na pomoc postiženým, premiér Robert Fico nazul holinky a vyrazil do terénu. Jistě si dobře pamatuje, jak Gerhard Schröder prakticky vstal z mrtvých ve volbách v roce 2002 jen díky velké vodě.
Jenže nebude to mít lehké, protože opozice mu hned připomněla, že finanční rezerva vlády je téměř vyčerpána, jelikož premiér většinu z ní věnoval na stavbu fotbalových hřišť ve vesnicích (bylo jich na 150) a jak jinak – účastnil se jejich slavnostního otevírání. Kdoví, kolik těch hřišť je teď pod vodou.
Povodně jsou podobně jako v Česku nejen důsledkem změn počasí, ale také drancování půdy a lesů. A přesto, podobně jako v Česku, ani na Slovensku se nezdá, že by si lidé konečně uvědomili, že jejich lepší život bude stále více záviset na schopnosti společnosti obnovit krajinu a vrátit jí přirozenou obrannou funkci proti velké vodě. Ani na Slovensku nemají zelení žádnou šanci dostat se do parlamentu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
