Slovensko Česku

* V další středoevropské zemi (první bylo Maďarsko) získává jedna strana většinu v parlamentu. Na to náš region není připraven, protože jednobarevné vlády vyžadují letitou tradici fungující demokracie (viz Velká Británie či Spojené státy). Maďarsko ukazuje, že velmi brzy následuje pokus omezit demokratické principy. Nicméně je tu jistá naděje, že to se na Slovensku nestane. Už kvůli vlivu Evropské unie, který je v této zemi větší. 

* Mikuláš Dzurinda dokázal, co způsobí politik, který si neumí přiznat, že měl odejít. On a Ivan Mikloš mají za sebou tolik skandálů, že je zázrak, že se vůbec jejich strana dostala do parlamentu. Dzurinda dva dny před volbami v televizní debatě řekl, že země není tak velká, aby se tu mohli nějací politici vylučovat. Proto raději vyloučil celou svou stranu, která bude v parlamentu živořit.

* Strana Vladimíra Mečiara nedostala ani jedno procento. ODS by měla pečlivě sledovat osud jeho strany a nyní i SDKÚ. Pokud podcení trpělivost voličů, mohou skončit stejně.

* Je to ale poučení i pro Fica, který převzal voliče Mečiara.

* Velký úspěch slaví Obyčejní lidé. Uskupení, které je spíše shlukem než stranou. Jde o čistě protestní spolek, který stojí především na odporu vůči zaběhaným pořádkům. Program je vlastně nulový. Tady je vidět, jak daleko může zajít frustrace voličů, že nemají koho volit.

* Může ČSSD uspět podobně jako Fico? Zatím se to nezdá pravděpodobné. Český politický systém působí o dost stabilněji než ten slovenský. Bohuslav Sobotka nemá schopnosti (a zdá se ani ambice) stát se jakýmsi guru pro voliče. Fico to s veřejností umí o dost lépe. Jestli v něčem vidím větší rozdíl, tak že v Česku se na rozdíl od Slovenska méně volí lídři - větší důraz se klade na stranu (i když to neplatí stoprocentně). Může na to mít vliv i to, že Slovensko má jen jeden volební obvod, takže lídr je na kandidátce v celé zemi. V Česku pouze v jednom volebním obvodu. A to je dobře. Pro zajímavost dodávám – ČSSD v roce 2010 získala 1 155 267 hlasů, Směr nyní 1 134 280 hlasů. Přitom v Česku žije dvojnásobek obyvatel.

* Slovensko nabízí i poučení pro média. Ta, pokud jsou příliš angažovaná, stávají se pro veřejnost součástí hry. Jejich informace pak působí jako součást „něčeho“, a nikoli jako nezávislý zdroj informací. Proto Fico tak drtivě uspěl, i když byla média k němu většinově kritická. Pozoruhodný byl přístup časopisu Týždeň – jeho redaktor původně kandidoval do parlamentu za Obyčejné lidi. To se dokonce objevilo na obálce tohoto časopisu. Pak se sice s nimi rozhádal a nekandidoval, ale i tak je to tvrdá rána slovenským médiím. V Česku se to zdá nemožné. Ale kdo ví.

* Slovensko čeká těžké období, na druhou stranu tato svého druhu revoluce může přinést jakýsi restart. Zejména pravice se bude muset definovat zcela od začátku. Fico zase bude bojovat s odpovědností, kde není žádné „ale“.

* Čeští politici by si měli uvědomit, že veřejnost má jistý práh trpělivosti. Větší korupční kauza (podobná slovenské Gorile) může přepsat politickou scénu. Nic není věčné.

* Závěrem, klobouk dolů před Ivetou Radičovou, která přes trpký konec odchází s noblesou, jež ani na Slovensku a ani v Česku není běžná (v pondělí s ní vyjde v Respektu rozhovor).