Nobelovka za čínskou medicínu

Nedávné otevření kliniky čínské medicíny na půdě fakultní nemocnice v Hradci Králové vyvolalo debatu o tom, zda podobná alternativní ordinace do prostředí západního zdravotnictví vůbec patří. Proti se vyslovil  třeba šéf lékařské komory Milan Kubek nebo známý kardiochirurg Jan Pirk.

Čínská medicína pracuje především s akupunkturními vpichy, přikládáním baněk a rozsáhlou kolekcí bylin. Účinnost jejích metod přitom nikdy nebyla potvrzena vědeckými studiemi, zdůrazňují její odpůrci. Zastánci naopak argumentují tím, že čínské léčitelství má několikatisíciletou tradici a v mnoha případech pacientům prokazatelně pomáhá.

Zajímavý příspěvek do téhle diskuse přinesl v pondělí výbor udělující Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii. Jednou ze tří letošních oceněných je totiž čínská vědkyně Tchu Jou-jou, která v 70. letech objevila dodnes nejúčinnější lék proti malárii nazývaný artemisin. Při bádání přitom vyšla ze starých čínských herbalistických textů.

V 60. a 70. let během Maovy kulturní revoluce patřila malárie k hlavním příčinám úmrtnosti v některých čínských regionech – a samozřejmě i v mnoha dalších zemích světa. Vědci do té doby prozkoumali celkem 240 tisíc sloučenin, ale žádná z nich na tropickou nemoc nezabírala. V Číně v roce 1967 Mao-ce Tung osobně založil tajný Projekt 523, který měl lék objevit.

Tchu Jou-jou v něm pracovala a po vyzkoušení řady slepých cest ji napadlo prozkoumat účinnost tradičních čínských bylin používaných v léčitelství. Její tým jich vyzkoušel kolem dvou tisíc, ale tu pravou našla vědkyně až v 1500 let starém lékařském textu. Extrakt z pelyňku ročního už při prvním testování na myších a opicích účinkoval skvěle a vzápětí jej Tchu – úspěšně - vyzkoušela i sama na sobě. Objev byl publikován v roce 1977 a artemisin vycházející z prastarého bylinkářského receptu se vzápětí stal nejpoužívanějším lékem na malárii, který už zachránil miliony životů.

Vědkyně se však dlouho neproslavila – v čínské komunistické realitě byl objev léku publikován jako anonymní dílo a ženu, která ho vynalezla, až do roku 2011 nikdo neznal. Od té doby ovšem sbírá jednu cenu za druhou až po tu dnešní – Nobelovu. Je teprve dvanáctou ženou, která ocenění za medicínu dostala, a vůbec prvním člověkem, jenž je oceněn v souvislosti s tradiční čínskou medicínou.

Vzkaz ze Švédska do Čech by tak mohl znít: je dobré tradiční know-how nepodceňovat, často je výsledkem lidské zkušenosti, nikoli šarlatánství.