Jak Eva Syková obchoduje s nadějí

Ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd Eva Syková má ve vědeckém světě rozporuplnou pověst. Na jednu stranu je světově známou výzkumnicí se spoustou citací v impaktovaných vědeckých časopisech a řadou prestižních ocenění. Na druhou stranu, její přístup k experimentální terapii kmenovými buňkami mnozí kolegové považují za eticky sporný. Profesorka podle nich vzbuzuje v těžce nemocných pacientech naděje na zlepšení stavu, k nimž objektivní výsledky kmenových buněk nedávají důvod.

To se samozřejmě průkopníkům nových metod stává a nemusí to být na škodu. Zápal a důvěra v dosud neprošlapané cesty bývají předvojem průlomových inovací. Investigativní reportáž, kterou tohle pondělí odvysílal pořad Reportéři ČT,  ale ukazuje, že Syková je jiný případ. Šéfka státního vědeckého ústavu, poradkyně premiéra a senátorka za ČSSD s onou nadějí vcelku nechutným způsobem obchoduje.

Platí se předem

Na úvod – klobouk dolů. Reportáž, kterou mnoho měsíců  připravovala Markéta Dobiášová, je brilantní a systematická novinářská práce, jaká se nevidí každý den. Pokud má někdo pochybnosti,  k čemu je dobré mít nezávislá veřejnoprávní média, tady je přesvědčivý argument.

Reportáž Obchod s nadějí je k vidění na webu České televize, takže jen stručně shrňme základní zjištění. Jednou z nemocí, u nichž se terapie kmenovými buňkami experimentálně zkouší, je amyotrofická laterální skleróza (ALS), devastující neurodegenerativní onemocnění, na něž zemřel třeba Stanislav Gross. Pacient s ALS během několika let postupně ochrnuje, až mu přestanou sloužit polykací a dýchací svaly, takže se udusí. Jde o jednu z nejnáročnějších diagnóz – pro nemocného i jeho rodinu.

Oficiální výzkum účinku terapie kmenových buněk na ALS, na němž se Eva Syková podílí,  probíhá v pražské motolské nemocnici. Ani tady, ani jinde na světě se ale zatím neprokázalo, že by tahle léčba jakkoli pomáhala nebo aspoň prodlužovala lidem život.

Syková ovšem pacientům tvrdí opak, aplikace kmenových buněk podle ní život prodlužuje. Těm, kdo se nedostanou do motolského výzkumu, pak nabízí jinou možnost. V řetězci soukromých firem a nadace, kde sedí ona sama nebo její spolupracovníci, je možné si takovou léčbu koupit – za 150 tisíc korun. Zoufalí pacienti ochotní vyzkoušet cokoli platí za terapii propagovanou elitní vědkyní, která ve skutečnosti žádný účinek nemá. A jsou instruováni, aby o platbě přidružené nadaci, která je podmínkou léčby, nikde nemluvili.

Eva Syková pak často doporučuje terapii kvůli účinku víckrát zopakovat - jenže v takovém případě musejí zaplatit znovu. Jeden z nemocných v dokumentu říká, že napodruhé neměl u sebe hotovost a chtěl zaplatit později. Lékaři odmítli – buď peníze předem, nebo nic.

Rok a ticho

Praxe, která Sykovou obklopuje, jednoznačně překračuje etické limity, s čímž souhlasí i lékařské kapacity, které ve filmu vystupují. Vědkyně zneužívá pacienty, kteří jsou ve své touze zachránit si život, důvěřiví a zranitelní.

Reportáž Markéty Dobiášové není první, která na tenhle problém upozornila – už loni v září vyšel obdobný článek v odborném časopise Medical Tribune. Ministr Svatopluk Němeček v něm tehdy praxi své stranické kolegyně označil za šokující a možná i nezákonnou - a slíbil, že vše prověří. Od té doby se ale nic nestalo. Vědci jako ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd Václav Hořejší postupy Sykové kritizují coby neetické šarlatánství, ale to je všechno.

Eva Syková má pověst vlivné ženy, které se kde kdo bojí. Její obchody s nadějí však nejde dál jen potichu tolerovat. Měly by vyvolat širší diskusi ve vedení Akademie věd, profesorka by měla odstoupit z vedení Ústavu experimentální medicíny. A premiér Sobotka by si měl najít důvěryhodnější poradkyni.