Matka Tereza, otec Halík

O tom, že je Tomáš Halík mimořádně zajímavá duchovní osobnost, nepochybuje asi nikdo, kdo přečetl některou z jeho knih. Výjimečný status uznávaného kněze a katolického intelektuála ovšem býval zároveň přisuzován i jisté spirituální chudobě českého prostředí. Ateistický charakter první republiky a nenávist komunistického režimu vůči náboženství, to vše zasáhlo zdejší teologii i duchovní život zásadním způsobem. Zdálo se tedy, že oblíbený angažovaný kazatel bude spíše jednookým mezi slepými. Poláci mají takových Halíků desítky, říkalo se někdy.

Nová zpráva tyto pochybnosti o jeho výjimečnosti rozptyluje. Tomáš Halík právě dostal britskou Templetonovu cenu, nejvyšší mezinárodní ocenění udělované osobnostem za jejich přínos v oblasti duchovního života. Uděluje se od roku 1973, v porotě sedí devět zástupců různých světových náboženství, nominace dávají významní vědci a teologové z celého světa. Prvním laureátem ceny, kterou založil americký filantrop John Templeton, byla Matka Tereza, posledními dvěma před českým knězem pak jihoafrický arcibiskup a bojovník proti apartheidu Desmond Tutu a Jeho svátost dalajláma. To je bezesporu vybraná společnost.

Český kněz je oceněn za své předrevoluční zásluhy o šíření myšlenek demokracie a duchovní svobody a také za mezináboženský dialog, jemuž se věnuje od listopadu 1989. Oficiální globální laudatio doplňme krátkým českým: možná nejtrvanlivější Halíkovou stopou v dějinách zůstane to, jakým způsobem se zasloužil o vyspravení pochroumaného obrazu spirituality ve zdejším prostředí.

Asi nikdo u nás v posledních dvaceti letech nedokázal přesvědčivěji nasvítit duchovní rozměr lidského života jako něco normálního, přirozeného a zdravého. Podařilo se mu přinejmenším poopravit vnímání křesťanství, které v lidových představách většiny Čechů (Jižní Morava promine) ztuhlo v jakýsi archaický a nevědecký dogmatismus, směs pověr a potlačených pudů. V Halíkových textech křesťanství ožívá jako existenciální a intelektuální dobrodružství srdce, aniž přitom čtenář nutně musí být autorův souvěrec.

Zajímavým detailem v tomhle nepravděpodobném českém příběhu je pak finanční odměna, která se s Templetonovou cenou (přezdívanou někdy jako Nobelovka za duchovno) pojí. Je to totiž velmi vysoká suma 1,1 milionu liber a laureát by ji měl využít pro další rozvoj svých duchovních aktivit. Chtělo by se trochu zlomyslně dodat, že lepší duchovní lekci než ocenění kněze 36 miliony korun si země, která stále nemůže rozdýchat, že stát vrací církvi ukradený majetek, nemohla přát.