Tichá Káťa

Říkalo se o ní, že je z nich nejtišší. Během soudního procesu se opravdu nejméně angažovala, pronášela nejméně plamenné řeči, působila plaše. Jekatěrina Samucevičová, jedna z odsouzených Pussy Riot, byla minulý týden nečekaně propuštěna. Káťa deset dní před tím změnila právníka, změnila výpověď a ono to nečekaně, i pro ni samotnou, zabralo. Otázka je, zda skutečně zabralo právě toto. Režim podle všeho na tomto kroku pracoval delší dobu, a ne úplně bez postranních úmyslů.

Soudkyně propuštění Káti Samucevičové na tiskové konferenci vysvětlila tím, že soudci dospěli k názoru, že Samucevičová „nápravu v izolaci od společnosti již nepotřebuje“, zatímco zbylé dvě členky Pussy Riot prý ano a  proto musí zůstat ve vězení. Nový právník prý v tom nehraje roli. Celé to nějak nedává smysl. A nejen autorce těchto řádků. Ani ne týden po propuštění se vyrojil bezpočet nejrůznějších teorií, které se snaží dopídit, co za propuštěním může být. Prý se režim bojí, prý mu vadí neutichající reakce Západu a všechny ty ceny, od LennonOno až po nominaci na Sacharovovu, prý je Káťa nemocná nebo dokonce její otec umírá atd. Je jedno, která z nich je pravdivá, na jednom se shodne většina: k propuštění nedošlo bez toho, aby o tom politická garnitura země nevěděla.

Když Káťa Samucevičová 1. října nečekaně oznámila změnu právníka, divili se všichni, včetně jejího otce, který důsledně docházel na každý soudní proces. Samucevičové náhlá změna právníka ale nemusela být tak náhlá. Podle slov jejího otce jí ve vězení několikrát navštívil neznámý člověk, který ji přesvědčoval o tom, že by měla změnit advokáta. Káťa tehdy odolávala a zůstávala svým kolegyním z Pussy Riot, Nadě Tolokonnikové a Máše Aljochinové, „věrná“.

Jenže jejich tři právníci, kteří pro ně pracovali od začátku, se čím dál víc začali projevovat víc jako opoziční aktivisti (všichni do jednoho jsou) než jako skuteční právníci, jejichž hlavním úkolem je Pussy Riot vysekat z vězení. Během procesu aktivně twítovali víc než naslouchali, a v médiích často mluvili víc o Putinu a jeho zkorumpovaném režimu, než o samotném procesu. Právnička Káti Samucevičové, Violetta Volkovová, své emoce ovládala ze všech nejmíň, a ne jednou na soudkyni začala zvyšovala hlas, ne-li hystericky křičet. Ano, těžko se jim divit, když s nimi soudci jednali přezíravě a arogantně, nepovolili jim jediného svědka a všem bylo nad slunce jasné, že rozsudek je předem znám. Jenže případu to příliš nepomáhalo.

Překvapení také nastalo, když žalující strana nečekaně předvolala otce Káti Samucevičové jako svědka a ten během výpovědi mimo jiné zmínil, že Naďa Tolokonnikovová od něj odloudila jeho jedinou dceru, že ji morálně zkorumpovala (tím, že se z ní stala feministka) a že se s ním Káťa přestala bavit. Později se svá slova snažil pro místní média zmírnit, ale to už bylo pozdě. Režim bedlivě naslouchal a díval se, hledal slabší článek a vybíral si tu nejpříhodnější chvíli, kdy do jednoty Pussy Riot zasáhnout.

A vybral si právě tu „nejtišší“, která se během soudních procesů projevovala nejméně plamenně.

Jenže Káťa Samucevičová zjevně na žádnou „nápravu“ ani nepomýšlí. Od chvíle propuštění dává jeden rozhovor za druhým. Ještě v den propuštění se objevila na obrazovce CNN, poté ve všech možných ruských nezávislých médiích.

Sebevědomě vystupující a s úsměvem a trpělivostí na všechny strany nyní vysvětluje motivy punkové modlitby, co jim na současné vládě a církvi vadí. Musí také vysvětlovat, proč se dala k feminismu a co to vlastně znamená. A nikdy nezapomene zmínit, jako moc Putinův zkorumpovaný režim nemá ráda a že Pussy Riot, které se podle všeho rozrůstají, budou ve svých protiputinovských akcích rozhodně pokračovat.

Zkrátka ta tichá Káťa jen tak neztichne. A ostatní Pussy Riot podle všeho také ne.