Rouhačky nebo radikální aktivistky?

Bezbožné hříšnice a rouhačky hodné zatracení a přísného trestu nebo guerillové aktivistky s radikální agendou? Ruská společnost, zdá se, se nemůže úplně jednoznačně shodnout, zda a jaký trest si zaslouží punková dívčí kapela Pussy Riot, která koncem února uskutečnila guerillové vystoupení před oltářem hlavního chrámu pravoslavné církev v Moskvě.

Nejlépe bylo toto rozdělení vidět na protestech konaných na podporu právě dvou držených členek kapely (třetí byla zadržená teprve minulý čtvrtek - pozn. aut.). Kromě liberálně smýšlející mládeže a pár osob staršího věku skoro bez výjimky vždycky na tyto mítinky došli konzervativně smýšlející věřící a vždycky se pustili do křížku s onou liberální mládeží. A nepadaly jen nadávky (ze stran věřících), ale rovnou i facky a následně všudypřítomná policie vlažně od sebe obě znesvářené strany oddělovala. Svědčí o tom i případ mladé ženy, kterou tito „angažovaní“  křesťané napadli před Moskevským městským soudem minulou středu, kde se zrovna rozhodovalo o prodloužené vazbě dvou zadržených členek.

https://www.youtube.com/watch?v=5bPH7rdeWSE

Rozpolcená je ale i samotná církev. Zatímco nejvyšší představenstvo mladé ženy volající po emancipaci „mačistické společnosti“ a důsledné oddělení církve od státu odsoudilo a žádá přísný trest (byť ne zrovna sedm let vězení, což jim za výtržnictví hrozí), otec Kurajev na svém blogu navrhoval, že by bývalo bylo lépe mladé ženy pozvat na medovinu a lívance a pohovořit s nimi na téma, oč jim vlastně jde.

Ani někteří věřící nevěří, že by zadržené ženy měly sedět ve vazbě několik dlouhých týdnů (od 4. března až do 24. dubna) a volají po „křesťanštějším“ chování svých duchovních „pastýřů“. Na včerejší demonstraci na Puškinově náměstí, kde se opozice měla radit jak dál, zaznělo několikrát „Svobodu Pussy Riot“.

Heslo vykřikovala i dvaapadesátiletá paní Jevgenie, stojící vedle mě (na obrázku). „Jsem věřící, chodím do kostela pravidelně, přesto mě jejich vystoupení v chrámu nijak nepobouřilo. Co to je za svatostánek? Vždyť ještě v 90. letech tam stával bazén,“ sdělila mi paní Jevgenie s narážkou na demolici chrámu sovětskou vládou v roce 1931. Místo Paláce Sovětů, na který se nedostávalo peněz, byl roce 1958 na místě postaven obří bazén, který vydržel až do roku 1995. „V tom chrámu jsou utopené špinavé peníze a ty holky to věděly,“ dodala rezolutně svoji interpretaci provokativní akce Pussy Riot.

Novinář Maksim Ševčenko, známý z televizních obrazovek a také svými konzervativními názory, sice nesouhlasí s dvouměsíční vazbou, vadí mu však, že před oltářem, ke kterému se chodí klanět, jančí parta pestrobarevně oblečených, infantilních holek. „To prostě nemůžeme jen tak nechat být,“ řekl v rozhovoru rozhlasové stanice Echo Moskvy.

A v podobně rozpolceném duchu debata pokračuje už několik týdnů. Samotné punkerky by asi daly přednost, kdyby se společnost stejně horlivě zaměstnávala diskuzí nad postavením ženy, diskriminací sexuálních menšin a odlukou církve od státu, témata, která reflektují nejen ve svých písních, ale i v četných rozhovorech. Zatím mohou být alespoň částečně spokojené s tím, že nad jejich nesmyslně dlouhou vazbou a potažmo podjatou justicí se zamýšlí kdekdo. Zvlášť, když jiní, zodpovědní za zpronevěření velkých obnosů a dokonce i úmrtí, jsou souzeni na svobodě.

Divoký příběh Pussy Riot čtěte v pondělním Respektu.