Právě probíhající bezprecedentní převrat v Tunisku může mít v regionu nebývalé důsledky. Mnozí komentátoři očekávají, že vzpoura tuniských občanů proti svému autoritářskému prezidentu by mohla inspirovat obyvatele ostatních arabských států, stejně nedemokratických. Editor BBC Jeremy Bowen se dokonce táže, zda by tuniská revolta mohla mít na arabské státy ten samý dopad, jaký mělo polské hnutí Solidarita z roku 1980 na východní Evropu. Mohl by se tedy z Tunisu stát Gdaňsk?
Pravdou zůstává, že bouřící se Tunisané mají s obyvateli arabských zemí nejedno společné: autoritářské vlády, vysokou nezaměstnanost a ještě vyšší korupci, nefunkční státní instituce, nesvobodná média a velkou moc armády a policie. Takže i lidé v těchto zemích by měli sto a jeden důvod proč se také vzbouřit.
Zapeklitá ústava a svobodné volby
Ve svém příspěvku pro americký dvojměsíčník Foreign Policy profesor politologie Nathan J. Brown varuje, že úhlavním nepřítelem pro Tunisany je v této chvíli ústava. Ta je totiž šitá na míru nyní již bývalému prezidentu binu Alímu a představitelům vlády. Článek 56, podle kterého se ujal včera moci premiér Muhamad Ghannúší, platí jen pro případ, že prezident je nepřítomen nebo nemocen.
Proto se vláda musí řídit článkem 57, podle kterého by se měl úřadujícím prezidentem stát předseda parlamentu, postava ještě kontroverznější než premiér Ghannúší. Tento článek ale mj. praví, že prezidentských voleb, které se musí konat do 60 dnů, se mohou účastnit pouze kandidáti jmenovaní současným parlamentem a jinými vládními činovníky. Takže na žádné demokratické volby nemusí vůbec dojít.
Je také docela možné, že celý tuniský převrat bude mít na arabský svět zcela opačný dopad, než by si našinec přál, spekuluje editor BBC Roger Hardy, a žádná lavina revolucí se konat nebude. Nedemokratičtí vládcové se budou cítit (možná už cítí) ohroženi, budou se bát o svůj „trůn“ a budou se snažit svou autokratickou moc ještě více upevnit.
Odborník na Střední Východ na svém blogu al-bab.com Brian Whitaker se domnívá, že v následujících letech se s podobnými nepokoji v arabských zemích budeme setkávat častěji. „Inspirováni Tuniskem lidé [v regionu] se budou bouřit daleko asertivněji proti nespravedlnostem režimů a začnou oťukávat, kam až budou moci zajít.“ Možná dojde k nějakým šarvátkám, ale ty budou většinou potlačeny nebo časem odezní, odhaduje situaci v Maghrebu Brian Whitaker.
Role Západu
V tuto chvíli v případě revoltujícího Tuniska bude jistou roli (kromě armádních a policejních složek) hrát i postoj Západu, tvrdí někteří komentátoři. Za dočasnou toleranci nedemokratických a korupčních praktik bin Alího by se Západ měl chytnout za nos a zkusit udělat také něco pro obyčejné Tunisany, kteří z čilého obchodování jejich země se zeměmi EU měli pramálo užitku. Ve většině případů profitovala elita, rodina bin Alího si budovala své impérium a Západ si liboval, jak se businessu s Tuniskem daří. Jak nedávno potvrdily depeše z Wikileaks, Západ o rozsáhlé korupci a zneužívání moci prezidentem a policií v Tunisku věděl, ale nikdy se příliš nesnažil s tím něco udělat.
Při předčasném odjezdu ze země, kde trávili svou oblíbenou dovolenou, se někteří turisté otevřeně překvapeně podivovali nad nenadálými událostmi. „Jsem tu po několikáté, ale nikdy jsem si nevšiml, že by země měla nějaký problém,“ řekl bez obalu jeden z nich stanici BBC.
Francie, pod jejíž koloniální nadvládou kdysi Tunisko bylo, si své stanovisko k protestům rozmýšlela několik týdnů. Sklidila za to kritiku nejen od médií a neziskovek, ale i od svých občanů, zejména početné tuniské komunity žijící ve Francii. Francouzská ministryně zahraničí Michèle Alliot-Marie v jednu chvíli dokonce naznačila, že by francouzská policie mohla svým tuniským protějškům vypomoci udržet v zemi pořádek. To ale přirozeně vzbudilo velkou bouři nevole.
Den na to francouzský premiér François Fillon pro jistotu odsoudil použití „neúměrného násilí“ ze strany tuniské armády a policie. Prezident Obama rovněž s jistým zpožděním učinil totéž a Hillary Clinton přidala ostrou kritiku raději rovnou všech arabských režimů. Prezident Sarkozy pak ještě přišel s tím, že nechá zmrazit podezřelá konta spojená s rodinou bin Alího. Stále je to ale málo a převrat v Tunisku může pořád nabrat jakýchkoli obrátek. Jedno je však jisté - prvenství ve svržení diktátora v arabském světě a bez pomoci západních spojenců Tunisanům už nikdo nevezme.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
