Začala válka, která zahájí pád ministra Chovance

Policejní prezident Tomáš Tuhý přišel ve středu ráno zničehonic s reformou (koncepcí) policejního sboru, která se dá vykládat mnoha způsoby, jen ne jako reforma. Její prostudování přinese překvapivé poznání. Navržená reforma je jen slohovým cvičením na téma, jak obhájit peníze pro čtyři tisíce nových policistů (proč ne, ale o tom se mluví už dva roky).

To z koncepce, co dostalo politiky do varu – tedy sloučení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality – v ní není vlastně vůbec navrženo. A i když není, trvají ministr vnitra Milan Chovanec, policejní prezident a jeho náměstek Zdeněk Laube na tom, že se sloučení musí odehrát a že musí začít 1. července. A sloučení by začalo tak, že by o velitelská křesla přišli šéfové obou útvarů, Robert Šlachta a Jaroslav Vild.

Začal by se stavět nový úřad pro boj s mafiemi, korupcí, terorismem a tak dále - s tím, že ani po veřejném vystoupení policejního prezidenta není moc jasné, jaký; i když jeho náměstek Laube je přesvědčen, že to jasné je. Teď už se dostáváme trochu na odborné pole. Vynecháme ho, fundovaných názorů na to, jak by měl vypadat a fungovat nový protimafiánský úřad, může být mnoho.

Podstatné je datum. 1. července. Nikdo, ani ministr, ani policejní prezident, ani jeho náměstci, nedokážou vysvětlit, proč zrovna prvního července tohoto roku. Ptají se jich na to přitom státní zástupci, vládní politici, překvapivě a zasvěceně i koaliční a opoziční poslanci z výboru pro bezpečnost, novináři i nevládky.

Argumentem ministra Chovance a jeho šéfů policie je, že by do toho nikdo neměl policejnímu prezidentovi „kafrat“ - a jestli policejní prezident chce zahájit slučování prvního července, tak do toho nikomu nic není. No, o zákonu o státním zastupitelství se debatuje na všech možných odborných i politických frontách už šest let a nezdá se, že by měl někdo pocit, že do toho „amatéři“ žalobcům nepřístojně kecají. Tedy žalobci ten pocit mají – ale už šest let ty debaty trpí.  Autor těchto řádků i jeho přítel pan Patizon si troufají odhadnout, že přístup ministra Chovance odstartoval konec (možná dlouhý, ale konec) jeho politické kariéry. Vstoupil do vod, z nichž se nedá odejít bez řádného nánosu špíny.

Ministr vnitra vtáhl policii do politického boje nepřipravenou a amatérskou akcí (reformu dokonce policie „představila“ dříve novinářům než odpovědnému parlamentnímu výboru pro bezpečnost). Neskončí to pro něj dobře. Stejně jako to neskončilo dobře před lety pro Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka nebo Víta Bártu, když z ovládnutí policie udělali – každý jinak – součást své politické kariéry.

Chovanec podcenil veřejnou reakci. Protest proti „reformě“ je opravdu silný. Jednou z možností je, že reforma byla vymyšlena jen kvůli získání kontroly nad policejním vyšetřováním korupce, defraudace a dalších zločinů, z nichž mohou být podezříváni politici, státní úředníci a státní manažeři. Příprava a načasování reformy bylo tak špatné, že se takové podezření bude těžko vyvracet. Čeká nás docela lítý boj, zkušenost z podobných minulých akcí ale říká, že pokusy ovládnout policii nebo státní zastupitelství končí nakonec jistým posunem k utužení spravedlnosti. A dopadne to tak i nyní.