Zákon o veřejných zakázkách zjednodušuje korupci

Vláda chce mít u daňových poplatníků přehled o každé vydělané koruně nebo pohybu na účtu a zároveň utrácí jí svěřené peníze stále více netransparentně. Je to pokrytecké, arogantní a nepřijatelné. Těmito slovy okomentoval poslanec Jan Farský z TOP 09 středeční schválení zákona o veřejných zakázkách.

Farský má jako opoziční poslanec kritiku vlády v popisu práce, ale v tomto případě mu lze věřit - jako dlouholetému iniciátorovi zákonů, které mají omezit vládu politiků nad společnými penězi. Upřímně řečeno, fakt, že koalice schválila nástroj, který jí umožní na všech politických úrovních až po ty nejmenší obce dost netransparentně utrácet stamiliardy korun, nevzbudil mnoho pozornosti ve veřejnosti, které se nejvíce týká.

Jak říká pan Patizon, a ten taky ví, o čem mluví: za dva tři roky si budou občané stěžovat na úplatnost našich politiků, na to, že si přihrávají černé peníze, že podvádějí. Bez ohledu, jestli to bude, či nebude pravda. Přitom schvalování zákona, který by do velké míry umožnil kontrolovat toky státních a komunálních peněz – ve veřejných zakázkách se jich ročně protočí na šest set miliard korun – v podstatě nikoho ze židle nezvedlo. Veřejnost se zdá otupená, už nerozlišuje, co je důležité a zákon, který umožní politikům skrytě a korupčně vydávat společné peníze, neprosadili jako veřejné téma ani politici a ani média.

Co je na zákonu špatně? Velmi zjednodušeně. Hranice tzv. malých zakázek, u nichž není nutné vypisovat normální výběrové řízení, byla potvrzena na šest milionů korun. A takových je každý rok v Česku za tři stovky miliard korun. To máme celou polovinu výdajů na zakázky mimo účinnou kontrolu. Mimochodem tolik znevažovaná – pokud jde o údajnou korupci – vláda Petra Nečase měla připravený zákon, v němž byla hranice milion korun. Podobná, jako v řadě západních zemí Unie. Zákon už ovšem nestihla schválit, protože skončila kvůli korupčním aktivitám premiérovy milenky.

Poslanci umožnili ve středu i zvyšovat ceny vysoutěžených zakázek. Vyhráli jste soutěž za sto milionů? Na konci si můžete vyúčtovat až sto padesát milionů korun. A nevadí, že jste vyhráli proto, že vaše cena byla na rozdíl od ostatních rivalů neseriózně podstřelená. Můžete navýšit poté, co jste za levno zvítězili! No sláva vítězům, původní navýšení mělo být třicet procent, v Rakousku je to dvacet a vždy stačí.  Stejně tak prošlo, že soutěž o veřejnou zakázku se uskuteční, když se do ní přihlásí jen jeden účastník. Opět sláva… soutěžím šitým na míru konkrétní firmě.

Tohle vše schválili poslanci „protransparentního“ hnutí ANO, které se ve volbách zaklínalo prosazováním naprosté průhlednosti. Také byl zásluhou hlasů těchto průhledných poslanců odmítnut návrh, že se veřejných zakázek nesmí účastnit firmy, v nichž vlastní aktivní politik aspoň desetiprocentní podíl. Je pravda, že návrh mířil hlavně na Andreje Babiše, ale proč ne.

Třeba nedávno vyhrála jeho firma Olma státní zakázku za třicet milionů korun. Byla jediným soutěžícím. Konkurenční Madeta do soutěže nešla, protože jak tvrdí její šéf marketingu Jan Teplý, zakázka byla šita na míru budoucího vítěze. Takových zakázek a státních podpor s neseriózním vítězem „Babišem“ najdeme spoustu, a nikoli proto, že podniká ve všem. Což už dnes prokazují desítky naprosto seriózních analýz médií i neziskovek.

Zákon se „prostě“ nepodařil, ale poslanci ANO to asi tak nemysleli. Nebo nemysleli vůbec. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán není sice poslancem, ale je vlivným členem strany či hnutí. Když prohlásil, že zákon o střetu zájmu není nutný, protože podstatná je transparentnost (ČRo, středa 9.3., 17.00), svědčí to o odhodlání členů ANO říkat, co je nutné a co transparentně slouží jejich šéfovi. Tak nějak to bylo se schvalováním jednoho z nejdůležitějších zákonů volebního období této vládní koalice.