Český prezident jako vynálezce nových cest

Navzdory své intelektuální masce nebyl Miloš Zeman nikdy velký myslitel. Jeho síla vždy spočívala v solidní zásobě úderných politických replik, které uměl pohotově, s odérem vzdělance a někdy i s humorem vypouštět proti svým názorovým odpůrcům. Výsledkem byl nepřehlédnutelný talent při vyrábění politických nepřátel, již mu zároveň zajišťovali i politickou podporu.

Prezidentův vánoční projev byl ale na myšlenky ještě chudší, než bývalo dosud zvykem. Zeman vlastně jen shrnul na hromádku své notoricky známé postřehy a doplnil je smělým návrhem - pojďme se na sebe smát, třeba takhle… A protože humor zůstal tentokrát v šatně, výsledkem byla čtvrthodina povinného prezidentského poučení pro zbytek národa, který se ještě chce nechat od Zemana poučit.

Přesto přiznejme, že prezident obohatil Vánoce několika postřehy - všiml si, že česká ekonomika roste a nezaměstnanost klesá. Pochválil vládu a poradil ukončit „blbou náladu“.

Pak došlo na inventuru myšlenek, které už od Zemana dobře známe. Ve snaze dokázat, že umí myslet na budoucnost, prezident už poněkolikáté sdělil, že by chtěl skandinávský sociální stát, kde jsou vysoké a rozumně utrácené daně. Proto prý podpoří všechny zákony podporující lepší výběr daní, třeba babišovské registrační pokladny, kvůli nimž pravice blokuje parlament.

Asi nejdelší část si prezident vyhradil na své oblíbené uprchlíky. Už jsme to ale také všechno slyšeli: mladí muži, co sem v drtivé většině chodí, by prý měli bojovat proti Islámskému státu, a ne mířit za sociálními dávkami do Evropy.

Zeman nikdy nepatřil mezi znalce Sýrie - a projev potvrdil, že si zatím nestihl znalosti doplnit. My ostatní dobře víme, že uprchlíci utíkají víc před Asadem než Islámským státem, který drží málo osídlené pouštní oblasti na východě země. Navíc utíkají před stejným Asadem, jehož drží u moci Zemanův politický spojenec Vladimir Putin.

Prezident pak zopakoval své oblíbené heslo směrem k migrantům: „nejste tu vítáni“, protože - jak dodal - se sem všichni nevejdete. K takovému postřehu by se slušelo hlavě státu pogratulovat, stejně jako k exkluzivním zprávám od tajných služeb o tom, co si zastánci otevřenosti chtějí psát na své transparenty. (Koho zajímají detaily, ať si pustí konec projevu.)

Pokud tedy krátký proslov shrneme: český prezident dál sní o skandinávském modelu, ovšem s českými specifiky - především bez skandinávské důvěry ve státní instituce, již sám permanentně a s vynaložením všech sil podkopává. Ze zastánce třetích cest se pak zřejmě definitivně stal protagonistou nějaké vlastní páté nebo kolikáté cesty: ta spočívá v dosud nevyzkoušené kombinaci švédského sociálního státu a tvrdého přístupu k migrantům, jež můžeme pozorovat třeba v zarytě pravicové Arizoně.