Český premiér balancuje na hraně bezvýznamnosti

Představme si, že bychom teď dostali možnost napojit Petra Fialu na monitor a nahlédnout na obrazovce do jeho mysli. Po jakých myšlenkách a politických tužbách bychom tam měli pátrat? Tady je jeden nápad: třeba po tom, jestli by teď chtěl v rámci EU vyvést svoji stranu z frakce euroskeptiků a nacionalistů (ECR), kterou ODS spolu s konzervativními, vůči Unii odtažitými Brity sama před 15 lety založila, a vrátit se do Evropské lidové strany, kde dnes sedí jeho hlavní političtí spojenci pro podporu Ukrajiny.

Fungování ODS v rámci ECR je pozůstatkem minulé dekády, kdy občanští demokrati včetně současného předsedy popustili uzdu své averzi vůči sjednocujícím tendencím Unie, byli ochotni vychvalovat i taková politická dobrodružství, jako byl brexit, a trhli se od tradičně konsenzuální lidovecké frakce.

Teď je ale Česká republika i s ODS jinde. Rusko napadlo Ukrajinu a proti Evropě vede hybridní válku. Spojenectví v rámci EU je jedním z mála způsobů, jak se bránit.

Nevíme, zda to je ten důvod, ale i Fiala je ve vztahu k Unii jako vyměněný. Vystupuje konsenzuálně a bezesporu vylepšil českou pozici v EU. Mluví také o tom, že chce pro Česko silnější vliv na podobu a chod sedmadvacítky, naráží ale na celkem logické potíže. Ta hlavní zní: vliv země, která nemá náležitou politickou váhu vyplývající z její velikosti či polohy, která popírá svůj závazek zapojit se do ekonomicko-politického projektu jménem euro a jejíž nejsilnější vládní strana sedí v okrajové evropské politické frakci, nebude na unijním fóru nikdy bůhvíjaký. 

Spolu s ANO

Před volbami do Evropského parlamentu Fiala členství v ECR bránil s tím, že tato konzervativní frakce posílí a bude hrát významnou roli. To se ale zatím neděje. Tento týden během pondělního summitu se vůdci většinové koalice, tedy lidovci, socialisté a liberálové, separovali a jednali o obsazení vedoucích pozic v Unii sami. Český premiér zůstal stranou bez možnosti do tohoto jednání promluvit, což je v rozporu s tím, jak dosud Fiala evropskou politiku z pozice šéfa české vlády pojímal.

Celá věc ale zatím není uzavřená. Stranou dohod zůstala i italská premiérka Giorgia Meloni a ta má na rozdíl od Fialy možnost se reálně bránit. Během úterý a středy se dohodla s několika nezařazenými poslanci na vstupu do ECR, a posunula tak tuto frakci euroskeptiků a národovců na třetí pozici v počtu členů. Nyní má tedy ECR 83 členů, liberálové jen 80. Výsledkem toho je, že Meloni požaduje pro ECR některou z nejvyšších pozic v unijní administrativě. 

Problémem pro reputaci ODS a Fialy však je, že narychlo posbíraní europoslanci jsou ti, kteří se kvůli svým radikálním postojům dříve nevešli do žádné jiné umírněné frakce, zastánce Putina či odpůrce NATO nevyjímaje. Jak uvádí Aktuálně.cz, ECR si vymínila podpis prohlášení, že všichni členové ECR budou podporovat Ukrajinu i NATO, z pohledu české vládní politiky, jež si zakládá na velmi silném odporu vůči ruské agresi, však členství v takové politické partě nedává žádný smysl.

Smysl to však možná dává z pohledu nefialovské části ODS. Politická aktivita lidí, jako je například vůdčí stranický euroskeptik Jan Zahradil, v posledních dnech demonstruje, že v ODS sílí odpor vůči typu koaliční spolupráce, který dlouhodobě prosazuje Petr Fiala, tedy proti Spolu. Místo toho požadují příklon k ANO a Motoristům.

Zatím není jasné, jak silný tento proud v ODS je a pod jakým tlakem se tedy Fiala nachází. Podle politické logiky bude záležet na popularitě vlády a jejích šancí na úspěch ve volbách 2025.

Zároveň čím víc se bude střet mezi ECR a evropskou většinou o rozdělení vedoucích unijních pozic prohlubovat, tím víc poroste v evropské politice i za asistence Fialy síla hlasů sympatizantů Moskvy, kteří jsou nyní v ECR usazeni. A tím silnější škraloup přirozeně ulpí i na českém premiérovi, který s nimi v ECR sedí.

Věrohodnosti jeho kritiky domácích putinovských pomocníků, se kterou Spolu zřejmě v příští kampani před sněmovními volbami opět přijde, to příliš svědčit nebude.