Zemřel Stanislav Gross, nejmladší premiér v historii

Zemřel bývalý český předseda vlády Stanislav Gross, jenž byl pro mnohé symbolem pragmatické politiky 90. let. Pětačtyřicetiletému právníkovi a premiérovi vlády sociálních demokratů z přelomu let 2004 a 2005 vzala život v brzkém věku nevyléčitelná choroba s názvem amyotrofická laterální skleróza. Způsobuje postupnou ztrátou nervových buněk, která vede ke kolapsu organismu. Expremiérova rodina (měl manželku Šárku a dvě dcery) zatím příčinu smrti nekomentovala.

Gross byl původním povoláním strojvůdce a jeho cesta do politiky vedla v 90. letech přes Mladé sociální demokraty. Kariéra ve straně, potažmo i ve vysoké politice byla raketově rychlá. Od roku 1999 byl čtyři roky ministrem vnitra, po rezignaci Vladimíra Špidly v roce 2004 převzal jak vedení ČSSD, tak post předsedy vlády. Ve svých 34 letech se tak stal nejmladším premiérem v historii Česka.

Jeho setrvání v politické špičce nicméně netrvalo dlouho. Už v roce 2005, po devíti měsících, na post premiéra rezignoval, a to kvůli aféře s nejasným financováním nového luxusního bytu na pražském Barrandově, kdy mu měl miliony korun půjčit dnes již legendární „strýček Vik“.  Gross pak v parlamentu o financování svého bytu prohlásil také již slavnou větu, že to bylo tak křišťálově čisté, že už to ani křišťálovější být nemůže.

• Reakce Erika Taberyho na úmrtí Stanislava Grosse 

Další kauzy ale na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 2007 se stal z expremiéra a právnického koncipienta stamilionář díky podivnému obchodu s akciemi společnosti Moravia Energo. Část akcií firmy majoritně ovládané ocelárnou magnáta Tomáše Chrenka mu za 20 milionů korun prodal jeho přítel z ČSSD, exnáměstek ministra průmyslu Robert Sýkora. Po pár měsících je od něj koupil podnikatel Pavol Krúpa za více než 100 milionů korun. Obchodem se zabývala protikorupční policie, ale stejně jako kauzu s bytem ho nakonec odložila s tím, že se žádný trestný čin neprokázal.

Určitou reflexi své minulosti v politice učinil Gross loni v cyklu dokumentů o českých expremiérech, který vysílala Česká televize. Řekl, že nebyl dobrým premiérem, a omluvil se všem, kteří mu věřili a on je pak zklamal. „Třeba ty věci kolem mého bytu, tam jsem nemluvil úplně otevřeně. To jsem neměl,“ kál se tehdy do kamery již zjevně nemocný Gross. Prozradil také, že přijal Krista, což mu dodalo vnitřní odvahu a svobodu. Gross vysvětlil, že se v aféře koupě bytu zamotal do lží, když nechtěl přiznat, že na jeho pořízení použil poslanecké náhrady.

Při natáčení také narazil na své známé tvrzení z někdejší předvolební kampaně, kdy z tisíců billboardů hlásal, že „to myslí upřímně“, z čehož si později lidé dělali legraci. „Určitě nemůžu říct, že jsem byl člověk, který by dělal jenom dobré věci, jenom věci, za které bych byl s čistým svědomím schopen říct, že to byly čisté věci. To prostě pravda není. Myslím si, že kdo dělá vrcholovou politiku, a pokud chce být upřímný, teď použiju to své zprofanované slovo, tak tohle říct nemůže,“ podotkl Gross.

Gross každopádně dokázal na konci 90. let díky přirozené inteligenci a dobrým řečnickým schopnostem získat na svou stranu hodně lidí; jejich naděje ale nenaplnil. Jeho vzorem byl tehdejší britský premiér a šéf tamní středolevé Labour party Tony Blair. Sympatie přitom byly vzájemné, Blair totiž nabídl Grossovi své zkušenosti a pomoc při tvorbě programu českých sociálních demokratů. „Samozřejmě na řadu věcí máme podobné názory. Myslím si, že je velmi dobré, že nabídl spolupráci na programových záležitostech sociální demokracie,“ řekl Gross v roce 2005.

Za korunního prince ČSSD svého času považoval Grosse i Miloš Zeman, později se  s ním ale rozešel, a posměšně mu přezdíval „Chemický Alí“. Gross se totiž proslavil kontakty s nynějším ministrem financí Andrejem Babišem, kterému údajně „pomáhal“ při privatizaci Unipetrolu, o nějž měl Babiš zájem.

Po odchodu z politiky Gross dokončil studia práv a působil krátce v kanceláři advokáta Eduarda Bruny, známého dnes jako zástupce v kauzách Jany Nečasové a jejího manžela expremiéra Petra Nečase. Kvůli nemoci a léčbě se ale postupně stahoval z veřejného i pracovního života.

Zhruba před dvěma lety se začalo spekulovat o tom, že trpí rakovinou slinivky, s níž se měl jezdit léčit do sousedního Rakouska. Někteří jeho známí zhruba před rokem a půl také mluvili o Grossově obavě, zda za jeho zdravotními potížemi není otrava. Dříve se totiž několik takových případů objevilo v zahraničí, o otravě se mluvilo třeba v případě jednoho z vůdců oranžové revoluce na Ukrajině Viktora Juščenka či u ruského přeběhlého špiona Litviněnka.

Server Neovlivni.cz v této souvislosti nedávno zveřejnil, že si Gross nechal kvůli pochybnostem o původu své nemoci udělat dříve testy. Z nich vyplynul větší obsah těžkých kovů ve vlasech; podle lékařů to však byla množství, která neznamenají otravu.