Loutka v úzkých

Někdejší snaživý poslanecký asistent, poté ještě snaživější poslanec. Politik, který proslul jako sběrač funkcí, což málem završil tou premiérskou. Ačkoli to poslední se mu zřejmě nepovede, má Michal Hašek své místo v českém politickém panteonu jisté - byť v tuhle chvíli mu není co závidět. Mistr v odrážení i těch nejlépe formulovaných novinářských otázek byl chycen do svých vlastních intrik a čelí nebývale otevřeným výzvám k rezignaci, kterou pomáhal vymýšlet pro “Slávka” Sobotku.

Haškův největší problém není to, že se pokusil sesadit svého konkurenta, to je vlastně princip politiky. Problém je, že se stal loutkou v rukách možná největšího a nezákeřnějšího nepřítele sociální demokracie na české politické scéně a vykonavatelem jeho vůle. Vše potom završil něčím více hmatatelným: v úterý bez mrknutí oka opakovaně lhal do kamery České televize. A jak se v Čechách říká, kdo lže, ten krade. Ostatně i kdyby tahle poučka neplatila, což se nedá vyloučit, skoro každý má doma děti a ví, že kdejaký průšvih nebo selhání se u nich dá omluvit - kromě lži a následné ztráty důvěry.

Po překotném vývoji v posledních třech dnech je evidentní, že Michal Hašek musí na svoje vládní ambice zapomenout. Především lhaní přímo do našich kuchyní a talířů v úterý v podvečer z něj dělá směšnou, slabou a nedospělou figuru, u níž si její lež bude každý dlouho pamatovat. Ostatně důležitý je i důvod, proč Hašek lhal: chtěl zatajit právě to, že se stal loutkou v Zemanových rukách. Jenže ani to mu už nikdo neodpáře.

Na sociální demokracii teď není hezký pohled, to je zřejmé. Místo vypuzení samozvané Rusnokovy vlády a sestavování vlády nové se vymetá roky tiše ignorovaný stranický brajgl. Má to ale své nepřehlédnutelné výhody. Díky Sobotkově nečekanému vzdoru a probuzenému vůdcovství je dnes na českou politiku podstatně lepší pohled, než byl v neděli večer, kdy Hašek a spol. oznámili Sobotkovo sesazení.

Už jen jak se změnil slovník: najednou sami přední sociální demokraté říkají to, co roky tutlali, nebo maximálně pouštěli ven skrze rebely typu Dienstbiera či veterána Špidlu. A sice že náš pan prezident se snaží sociální demokracii, tedy pilíř zdejší polistopadové politiky, rozštěpit, ovládnout a dost možná zničit.

Tahle otevřenost je nutná k tomu, aby se ČSSD Zemanovi i v příštích letech bránila a ubránila. Nutno dodat - bude k tomu potřebovat ještě jednu maličkost. Odpověď, proč to Zeman vlastně dělá. Tahle otázka se ale zdaleka netýká jen sociálních demokratů.