Tři Rathovy krabice s vínem

Ve středu jde na vládu návrh zákona o financování politických stran. Do husté mlhy, kdy finanční toky uvnitř stran hlídají leda tak spřátelení auditoři, to může vnést trochu sluníčka. Má to však jednu podmínku. Vláda nebo následně parlament nesmí zákon vykuchat o orgán, který má financování politických stran kontrolovat. Bez něj to bude hezký zákon na papíře a to je tak všechno.

Zní to krásně. Politické uspořádání naší země stojí na principu parlamentní demokracie založené na volné politické soutěži jednotlivých stran. Strany se svými idejemi, programem a osobnostmi utkávají ve volbách a pak říkají, jaké budeme mít daně, co nesmíme dělat, co nesmíme říkat a tak podobně. Jejich veškerá moc je odvozena pouze z vůle lidu.

Pokud ale nevidíme prakticky v přímém přenosu, kdo a kolik stranám přispívá, jaké mají výdaje na kampaň, a tedy nevíme, v čím „žoldu“ pracují, nečiníme ve volbách svobodné rozhodnutí. Nevíme, koho skutečně volíme.

Do teď jsme toho skutečně moc nevěděli. Až po volbách se dovídáme, že marketingoví mágové ČSSD si u mediálního guru Jaromíra Soukupa vydobyli slevu sympatických 90 procent. Ti, kdo si pamatují, že byla nějaká 90. léta, si možná vzpomenou na proslulé, a o to víc neexistující sponzory Klausovy ODS.

Návrh zákona z dílny ministerstva vnitra, který měl zprůhlednění financování stran nějak řešit, není kupodivu cárem papíru. Navrhuje například povinné transparentní účty pro politické kampaně. To znamená, že od doby, kdy se oficiálně rozběhne kampaň, musí všechny strany online zveřejňovat všechny pohyby na účtě. Každý billboard má svoje identifikační číslo, každá inzerce taky. A položky musí v účetnictví sedět.

Návrh zákona už ale neřeší, že „kampaně“ a jejich následné protiplnění formou přiklepávání veřejných zakázek trvají vlastně pořád a že pro veřejný dohled je nutné, aby byly účty stran transparentní nonstop. Návrh zákona také nezamezuje tomu, aby stranám nemohly přispívat firmy, které sice volební právo nemají, ale svoje zájmy, pro které stojí za to utrousit peníz, ano.

Tím víc, že veřejná kontrola bude i po přijetí navrhovaného zákona nedostatečná, je nutné, aby zákon nebyl již dále kuchán. A chuť ke kuchání tu je. Navrhovaný zákon totiž obsahuje zřízení „úřadu“, který by měl kontrolování politických stran na starosti, měl by průběžně přístup do celého jejich účetnictví, mohl by udělovat sankce. Kromě kontrolní funkce by sehrával i roli prevenční – pokud víte, že za zády vám stojí hlídač, podvody a podivné přesuny peněz si jen tak nelajznete.

To si ovšem všichni uvědomují, proto již pilují argumentaci, že další úřad si tahle republika nemůže dovolit. Byla by to jen další byrokracie, trend je úřady rušit atd. Vězte tedy, že pod úřadem pro kontrolu politických stran se skrývá 10, slovy deset osob, které na práci úplně stačí. Náklady na roční provoz jsou asi 14 milionů v platech, nejvíce 7 v nájmech a jiném administrativním zázemí. Tedy jako tři Rathovy krabice s vínem.

Mimochodem navrhuji pojem „Rathova krabice s vínem“ zavést jako novou jednotku. Dobře se s tím počítá. Jen takové předražení letounů CASA by vydalo na finanční zajištění úřadu na třicet let. V rozpočtu by položka na tento úřad byla sotva vidět. Zato by ale bylo vidět, kdo nám financuje strany a jejich kampaně.