Než začnete číst, měly byste vědět, že chodím na čtyřleté gymnázium, a proto (jak na většině takových gymnáziích bývá zvykem) bych měl učitele oslovovat jako profesory. Nevidím k tomu však důvod, jelikož nikdo z učitelů, kteří mne učí, nemají profesorský titul, a tak je v textu nazývám prostě učiteli.
Další školní den. Čtvrtek. Brzy bude víkend a pak prázdniny. Přežít jen pár dnů.
Pár nudných i zajímavých hodin, několik testů a decentně (aby se to nepřehnalo) vtipů, jenž učitelé prohazují pod vousem, aby zaujali žáky. Klasický den. Klasické gymnázium. Vyučování směřuje do odpoledky. Myslel jsem, že mě už dnes nic nepřekvapí.
Čeká nás dvouhodinovka s jedním učitelem. Je fajn. Alespoň zatím. Na školu jsem nastoupil letos, a tak ještě nemám velký přehled. Hodina se vyvíjí dobře, začali jsme dřív, a proto nás čeká i dřívější konec.
Učitel nám vysvětluje práci s Wordem, i když tu není nikdo, kdo by jej neuměl používat. Znamená to pro nás další hodinu, při které nemusíme pracovat na sto procent.
Hodina probíhá normálně. Učitel se na něco zeptá, my mu odpovíme a po zbytek hodiny vypráví, jak, co a kde použít. Aby nám vše lépe sedělo v hlavě a abychom si to uměli řádně představit, přetahuje učitel text z internetu do Wordu, jako příklad.
Text je novinový titulek i s podtitulkem o tom, že jsou Zemanovi postoje označovány za rasistické a xenofobní. Nikdo si ničeho nevšímá až do chvíle, kdy se přechází k vysvětlování, jak funguje wordová korektura. V textovém editoru se objevuje jméno: Zajd Raad Husajn. Učitel si všímá, že jsou první dvě jména podtrhnuta červeně a tak se dívá, jaké nabídky mu word vyhodí, jako opravu. Ze jména se nakonec stává Zajda Rád Husy a třída se směje.
Tím to, ale bohužel nekončí. Učitel vstává a odbočuje od tématu: „Mimochodem víte, co je to za člověka?“ ptá se třídy, „To je prosím pěkně: vysoký komisař OSN pro lidská práva. Tento muž pochází ze Saudské Arábie, kde lidé běžně dostávají tresty ukamenování, či rány bičem. To co opravdu nechápu je, že jak se mohl někdo s téhle země stát komisařem pro lidská práva? To by jeden Čech nevymyslel,“ uzavírá své prohlášení a vrací se zpět k probírané látce.
Ve chvíli, kdy to dopověděl, jsem měl chuť skočit mu do řeči a namítnout, že přeci nezáleží odkud, kdo pochází, nýbrž zdali s daným prostředím souhlasí. Je nesmysl říkat, že jsou všichni ze zmiňované země stejní, smůla akorát je, že se moci chopili ti, kdo právo šaría podporují.
Do řeči jsem mu neskočil. Neměl jsem chuť dělat si nepřátele a uvědomil jsem si to, na co měl myslet spíše učitel – politiku není dobré tahat do školy.
Mimochodem jsem si později téhož dne našel jméno Zajd Raad Husajn a to se pojí s Jordánskem, kde právo šaría nemá takový vliv, jako v Saudské Arábii. A jeho prohlášení o postoji České republiky? Bohužel si musíme přiznat, že má prostě pravdu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
