Českem obchází nové strašidlo – strašidlo takzvané Večerní univerzity marxismu-leninismu. Historické práce o zmíněné vzdělávací instituci neexistují (nebo se jich nelze ani po dvou dnech intenzivního hledání dopátrat, jeden z kolegů se o to teď pokouší) a na oblíbené Wikipedii naleznete jenom pár vět zjevně opsaných z komunistické příručky. A tak začíná vlivem současných debat nabývat tak řečený VUML podob jakési beztvaré příšery povstalé z dob temné minulosti.
Víme jen, že historik Jiří Pernes, který získal pověření být hlavním výzkumníkem oněch minulých temnot měl s tou příšerou také co do činění – konkrétně se od ní nechal vzdělávat. A diskuse se vedou o tom, do jaké míry ho to diskvalifikuje v jeho nové ředitelské funkci. Třeba kolega Macháček říká, že nediskvalifikuje. Naproti tomu kolega Spurný tvrdí, že student VUMLu Pernes by měl být ze své nové ředitelské funkce odvolán, zvlášť když svoji účast na marx-leninských vzdělávacích kursech v rozhovorech s novináři bagatelizuje.
K tomu se přidávají hlasy v dopisech, mailech a dalších novinových článcích, podle kterých byl VUML a) „nudná povinnost“, která vůbec o ničem nevypovídá, b) „pomyslnou hranicí, kterou už nebylo možné překročit“, pokud člověk nechtěl ztratit mravní integritu.
Takže jak to je? VUML ještě jo, členství v komunistické straně už ne? Nebo členství ve straně taky, ovšem spolupráce s tajnou policií už v žádném případě? Ono je to dost jedno; tohle hledání jasných dělících čar nedává smysl.
To co smysl dává, je naopak schopnost či neschopnost lidí tak či onak svázaných s nějakou ze zmiňovaných institucí nahlédnout svoji minulost, zreflektovat ji, popsat mechanismy, kvůli kterým na spolupráci se „zlem“ přistoupili; a umět sobě i ostatním ukázat jakýsi program, jak se v takových situacích, kdy vás něco ke spolupráci se „zlem“ tlačí, odolat. Pokud by tohle Jiří Pernes předvedl, klidně by mohl vést ústav určený ke zkoumání minulosti i kdyby si byl zadal třeba i s StB.
Připomeňme, že apoštol Pavel, pro křesťany muž č. 2 hned po Ježíšovi, byl taky původně čímsi jako agentem StB. A hodně drsným. Křesťany pronásledoval a v mučírnách je nutil k tomu, aby udávali jména svých spolubratří. Ovšem učinil – řečeno dobovou řečí – pokání, strávil nějaký čas o půstu a na modlitbách, a nakonec se stal tím, díky kterému se Ježíšovo evangelium o lásce a solidaritě mezi lidmi rozšířilo po celém tehdejším civilizovaném světě.
Institut pokání, vyznání hříchů, obrácení; jinak řečeno důkladné a očistné sebereflexe je jedním z velkých duchovních vynálezů, které lidstvo má. Znamená totiž, že se můžeme zodpovědně osvobodit od vlastní zlé minulosti. Nutnou podmínkou ale je, aby člověk o tomto svém obrácením vydal před lidmi srozumitelné svědectví, jak věděli už staří křesťané.
Jiří Perens to zatím neučinil, stále to ovšem může napravit. Předvelikonoční doba, kdy se mají lidé postit a hojně modlit, mu k tomu dává ideální příležitost.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
