V čem je rozhodnutí o vině Jany Nagyové špatné

Na tom, zda měli vrchní žalobci z Olomouce právo stíhat v tzv. případu Nagyová exposlance za údajné korupční trafiky, se komentátoři ani právní experti nedokázali shodnout. Ve věci zneužití Vojenského zpravodajství naopak převládal názor, že zde odvedli státní zástupci dobrou práci a kauza by se měla dost k veřejnému projednání před soud, aby se tam prokázala či vyvrátila vina obžalovaných – Jany Nečasové, bývalé šéfky kanceláře a milenky premiéra Petra Nečase, a dvou ředitelů vojenské tajné služby.

Podle státního zastupitelství Nečasová (tehdy ještě Nagyová) zneužila zpravodajce, když nechala z osobních důvodů sledovat tehdejší manželku premiéra a svoji sokyni Radku Nečasovou. A zpravodajci to v rozporu se zákonem měli dělat. Po dnešním dnu je na světě i výsledek: Jana Nečasová byla podle trestního příkazu uznána vinnou a dostala roční podmínku s odkladem na čtyři roky; šéfové Vojenského zpravodajství soudně potrestání nebyli s tím, že jejich provinění jsou údajně méně závažná a měl by je kázeňsky řešit jejich zaměstnavatel, tedy ministerstvo obrany.

Problém není ani tak ve výši trestu, ale v tom, že soudkyně obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová rozhodla neveřejně. Žalobcům neumožnila předkládat důkazy veřejně a vyslýchat před soudem obžalované, obžalovaným neumožnila se veřejně hájit. A veřejnosti pak toto vše v klíčovém případu sledovat a nechat ji, aby si udělala názor, zda státní zastupitelství odvedlo práci dobře, nebo naopak mají pravdu jeho kritici.

Ze zákona má soudkyně Králová na podobný postup právo, ale moderní justice by měla fungovat opačně. V Česku přitom nejde o novinku. V minulosti například kritizoval nadřízený soud práci Jana Šotta s tím, že v případě údajného uplácení poslanců Vítem Bártou soudce vpustil do síně kamery, tedy veřejnost. Ve zdejším hledání spravedlnosti takový přístup není stále obvyklý – což vidíme i nyní v kauze Nagyová.

Naopak můžeme sledovat trend utajování. Ve zmíněné kauze Bárta pak rozhodl nadřízený soud v neveřejném jednání, to znamená bez přítomnosti obžalovaných, advokátů a státního zástupce. Stejně před časem postupoval soudce při procesu s estébáky, kteří zbili disidenta Petra Placáka. V neveřejném jednání proběhl nedávno také soud s bývalým policejním prezidentem Petrem Lessym či s poradcem bývalého ministra Drobila Martinem Knettigem.

Ani soudkyně Králová není zvyklá své rozhodování podrobovat veřejné kontrole - což se neukázalo jen dnes. Jak v minulosti napsaly HN, když řešila vinu bývalého šéfa státní organizace Správa železniční a dopravní cesty Jana Komárka, který mohl podle obžaloby předražit o 439 milionů korun kontrakt na tříletou dodávku elektrické energie od společnosti ČEZ, odmítla svůj osvobozující verdikt v soudní síni zdůvodnit.

Právě kvůli podobnému přístupu veřejnost může ztrácet důvěru ve fungování právního státu s tím, že vše důležité se řeší stejně někde potajmu. Mělo by proto být v zájmu justice a jejích představitelů napříště ukázat, že tomu tak není. Žalobci již v případu Jany Nečasové avizovali, že podají proti rozhodnutí soudu odpor, takže o projednávání online naštěstí tentokrát nepřijdeme.