Sranda musí bejt. Ve Studiu Kamarád i na pažitu

S mistrovstvím světa ve fotbale znovu ožila i tradiční debata: Jak svou roli zvládají televizní komentátoři a jak hosté ve studiu České televize?

Josef Chuchma, vedoucí přílohy Orientace LN: Zatím nesleduji přenosy z MS soustavně, nemám na to čas a síly – zejména se mi nedostává energie na noční přenosy. Ale jeden půlnoční zápas jsem sledoval: Itálie – Anglie. Komentovali ho Pavel Čapek a Martin Hyský. Možná patnáctkrát během komentování říkali, že klimatické podmínky jsou v místě utkání extrémní. Drobný problém tkvěl v tom, že to nevěděli, že si to jen mysleli – seděli na Kavčích horách a zprávy o tamějším počasí měli pouze přibližné. V jiném utkání jsem Pavla Čapka slyšel podotknout, že kombinaci vyčarovalo „černé trio“ – teď už nevím jakého týmu; zato vím bezpečně, že Čapek nikdy neříká, že něco vykombinovalo „bílé trio“.

To mi připomnělo mistrovství světa ve fotbale v roce 1998, kdy jsem do MF DNES napsal: „Komentátor Pavel Čapek při osmifinálovém utkání, v němž Dánové překvapivě drtili tým Nigérie, poznamenal s dávkou zlomyslnosti během jedné nepovedené akce afrického týmu, že hokejový lob se v buši prostě nenaučíš. Při zápase Brazílie - Maroko jeden z Čapkových kolegů utrousil cosi o tom, že Maročanům nějaké vzývání Alláha tady už nepomůže. Když se při utkání s Argentinou anglický obránce Tony Adams probíjel k soupeřově brance, Jaromír Bosák uštěpačně hovořil o jeho útočných schopnostech a ironicky komentoval jeho zjev. Skrytý rasismus, neúcta k věřícím a jejich vyznáním, prosté buranství, negativismus, zadostiučinění, že to někomu nejde tak, jak se předpokládalo, ‚odezdikezdismus‘, který sype z rukávu generální soudy, aby za deset minut tvrdil opak: všechno tohle můžeme dennodenně vidět kolem sebe a - teď slyšet z úst komentátorů veřejnoprávní televize.“

Sportovní redakce ČT si na ten komentář tehdy v hlavních zprávách stěžovala a hrozila žalobou, ale žádnou nepodala. Myslím, se vší skromností, že by u soudu neuspěla. Za těch šestnáct let se toho dost změnilo. Bylo by nespravedlivé nerozlišovat, kdo a jak se za tu dobu změnil, vypracoval. Jaromír Bosák vyrostl ze stádia, kdy pro frk byl schopen prodat vlastní babičku; dnes je suverénní informačně, střízlivý formulačně, a přitom „epický“ a jemně ironický. Zbytek fotbalových komentátorů se mu kouká na záda z uctivého odstupu. Přijde mi, že v průměru jsou fotbaloví komentátoři v ČT slabší než komentátoři hokeje a atletiky (víc sportů v ČT nesleduji). Ale možná je to můj čistě osobní a velmi nepřesný dojem. Třeba podléhám obecnější inklinaci domnívat se, že fotbalu rozumí každý, tedy i já…

A když jsme u sportovních přenosů a rozlišování. Na tenis se dívám na placených kanálech, a onehdy jsem na Eurosportu slyšel bohorovného Štěpána Škorpila, který kdysi působil v Československé televizi – stejně jako komentátor Jan Slepička, jenž obšťastňuje diváky Sportu 1 a Sportu 2. A ve srovnání s těmito pány je i výše „otloukaný“ Pavel Čapek ne snad zlatý, ale únosný jistě.

Kapitolou samou pro sebe jsou fotbaloví experti. Například zmíněný Martin Hyský doplňuje komentář vyčtenými informacemi o hráčích, ale o hře samé toho říká hrozně málo – za expertní práci se přece nedá považovat to, že po akci zopakuje, jak se to celé seběhlo. To je cvičení v popisu, nikoliv analýza hry. Ale zase, nejde jen Hyského: nikdo z těch ČT využívaných fotbalových expertů o není o hře schopen zajímavě hovořit; jejich expertnost je omezena na to, že se fotbalem živili nebo živí.

Jan Vitvar, Respekt: Tak určitě. Fotbalové Studio Kamarád s nefalšovanými televizními geny vykazuje velkou kvalitu, k úspěchu se protahuje jako lasička a ke všemu mu přeje štěstíčko. V jeho festivalu lehkých ztrát sice občas nějaký Japončík pustí faul, ale jak známo, rozhodčí mají dneska dokonce i na Tahiti, o čemž leccos ví Di Maria, od nepaměti přezdívaný nudle, který hraje jako Krejčí ze Sparty. Ono si totiž stačí jen posunout balón na špičku kopačky, aby na něj žádný Angličan nedosáhl, a pak už je šuma fuk, že jste ještě v životě neviděli Irán hrát fotbal. Váš komentátorský expres se bude řítit krajinou a bořit vše, co se mu připlete do cesty. Včetně španělské obrany, která se obrátí v prach a popel, nebo Luize Gustava, sňatkového podvodníka ze Žižkova z první republiky. Tomu teď bude díky Mírovi Bosákovi břevno hrát komorní A asi tak deset minut. Pavel Čapek je sice asi blázen; to je na pokutu a hlavně na pár facek od trenéra. Ale jinak jakoukoli kritiku nechápu, nechápu, nechápu, nechápu…

Ondřej Štindl, Echo24: Komentáře fotbalových utkání jsem vždycky bral jako úkaz ze sféry mimo dobro a zlo, nad nímž zamýšlet se je jako školit déšť, aby nepršel. Vlastně nevím proč. Beru to tak, že údělem hrotového útočníka je nejen zdolávat obranu, ale probít se navíc i houštinou zkřížených metafor Pavla Čapka.

Luděk Mádl, Aktuálně.cz: Česká televize disponuje dvěma kvalitními komentátory fotbalových přenosů. První, zavedený, se jmenuje Jaromír Bosák a vyskytuje se teď chválabohu v Brazílii; ten druhý, nadějný, je Jiří Štěpán. Patrně kvůli jeho mládí ho však na Kavčích horách, obrazně řečeno, bohužel stále nechávají jen přebírat čočku a hrách a na královské plesy jezdí jiní, prošedivělejší.

Nicméně platí, že právě Bosák s ukrývaným talentem Štěpánem, umí přirozeným, lidským způsobem přiblížit, co se na trávníku děje - a hlavně proč. Fotbalu oba rozumí a na svou práci se dokážou perfektně připravit. Za nimi pak zeje hluboká propast, na jejímž dně se rozléhá království Pavla Čapka. Při MS sice chvályhodně schoval pod zámek své oblíbené lasičky a maršálské torny. Nicméně co se týče obsahu, většinou se koncentruje na to, aby nám sděloval, že kdo komu přihrál, případně, že střela skončila mimo branku. Asi netuší, že to vidíme i bez něj. Když už zahnal lasičky, bombarduje Čapek uši alespoň strašlivě přestřelenou výslovností některých jmen jako Růůůůůůnýýýýý či Bááááárklííííí, což jsou v jeho podání Rooney s Barkleym.

Ve studiu BBC sedávají v průběhu šampionátu Alan Shearer či Gary Lineker, pro ZDF pracuje přímo v Brazílii Oliver Kahn… Ideálem je dostat do studia lidi, kteří ve fotbale něčeho opravdu dosáhli, navíc mu rozumí a při analýze zápasu jsou schopni něco z toho divákovi předat, aby si rozšířil obzor. To se ČT daří méně než jejím veřejnoprávním kolegům v Anglii či Německu. Místo Karla Brücknera, Jaroslava Hřebíka, Dušana Uhrina nebo třeba Pavla Nedvěda tak dostává obrovský prostor zejména Josef Csaplár, který sice asi před 15 let vytvořil úspěšný tým Liberce, ale od té doby vyjma postupu na MS „17“ co do úspěchů ani ťuk. Přesto se tváří jako superman. Jenže když má dojít na brilantní analýzu, dozvíte se od něj víceméně jen to, že tam „nebyla kvalita“.

Milan Luhový či Günter Bittengel budiž čestnými výjimkami, které se snaží o poctivé rozbory. Většina hostů se ale skrývá za miliardakrát omletými frázemi. Chybí hloubka pohledu, ke které moderátoři své hosty neumí dostat, ani se o to moc nesnaží. Neštěstím je v tomto ohledu zejména neschopnost Davida Kohozorského položit otázku, která by v sobě zároveň neobsahovala i odpověď a končila by otazníkem.

Tady je největší rozdíl mezi hokejovým a fotbalovým vysíláním ČT. Robert Záruba umí uvažovat analyticky a vést k tomu celý svůj tým včetně hostů a expertů. Postupně je naučí pochopit, jak mohou být divákovi svými vědomostmi nejužitečnější. Ve vysmátém fotbalovém studiu jako by se místo toho pořádaly soutěže v tom, kdo plácne větší ptákovinu. Moje osobní pořadí vede Josef Němec s hláškou: „Tihle fotbalisté (patrně mínil Nigérijce) jsou rádi za talíř polívky a trochu toho sluníčka.“

Pavel Kroulík, respekt.cz: Spolu s klasikem Pavlem Čapkem bych řekl, že to vidím černě. Můžeme samozřejmě debaty odmítnout s tím, že je to jen zábava, ale podle mě tu jde naopak o hodně. A protože mluvíme o fotbalu, můžeme to snad pateticky říct tak, že komentování ovlivňuje kulturu komunikace i myšlení - co se týče jazyka, obsahu i nepsaných společenských norem. A bohužel v tom Česká televize selhává. Nevím, kde se tahle tradice vzala, ale mám pocit, že vlastně všichni fotbaloví komentátoři se opájejí představou, že jsou nadaní stand up komici a že se s námi musí o tuhle dovednost podělit.

V praxi to ovšem vypadá tak, že se plácá o tom, co se děje na hřišti, a k tomu se přidávají klišé a pokusy o „humory“. To vše pronášeno podivně nemoderním jazykem, s žoviální namachrovaností a samolibostí bílého sáhiba (nejen v případě zmíněného Čapka). Jistě jsou mezi jednotlivými komentátory rozdíly a Míra Bosák je lepší než ostatní. Ale i u něj mi pořád chybí víc kontextu; informací o hře a taktice, pohledu za kulisy. Vynikne to hlavně ve srovnání s hokejovými komentátory, jejich profesionalitou a energií, s níž umějí vtáhnout do dění. A tenhle deficit nevyrovnají ani přizvaní odborníci ve studiu; informační hodnotou i vizuálně to připomíná pracovní výjezd rodiny Corleonových do Ria. Takže už jen jedno klišé na závěr: stejně jako domácí středoproudý pop, i komentování fotbalu hodně vypovídá o české nátuře.

Vít Schmarc, Ústav pro českou literaturu a Radio Wave: Úroveň komentáře asi nejlépe vystihuje výrok „komentujeme to samé, co vidí diváci“. Přesně takový je pro mě přesah toho, co se dozvím z úst expertů. Chápu, že komentovat před obrazovkou ze studia je těžké, nicméně to sotva omlouvá prachbídnou informační hodnotu, křečovité pokusy o (anti)humor, odborníka, který v roce 2014 nepostřehl, že již neexistuje NSR, a strhující flow, které připomíná odpolední zápasy Blšany - Drnovice, dej jim pán bůh lehké odpočinutí. Absurditu ještě zvýrazňují sedící panely odborníků. Často by z diváckého hlediska bylo atraktivnější, kdyby na židlích byly skutečně naskládány šedivé stavební bloky.

O zarážející nepřipravenosti hostů bylo napsáno dost; ale kapitolou samou pro sebe jsou otázky moderátorů, které jsou otázkami hlavně proto, že v lepším případě končí otazníkem. Celkem chápu, že z podobných přihrávek se góly nedávají. Neříkám, že kabaretní pojetí studií ligy mistrů na Primě Cool s rozšafně pábícími ex-reprezentanty je výhra v tombole, ale přinejmenším se na to dívá lépe než na somnambulní posezení na ČT.

Ultralehké pozitivum je tak jen Míra Bosák. Je přímo na místě (občas vlivem posunu mluví jako vědma) a jeho komentář má aspoň nějakou formu, když už ne starou metaforickou jiskru. Dávno to není na vypisování bonmotů, ale v tom suchopáru člověk vezme za vděk vším. Jsem rád, že se na čtvrtfinále do Brazílie procpe Čapoun se svou parádní formou a fazónou a v nefotbalové pozici rozdá záblesky své geniality. Sranda musí bejt, na pažitu i ve Studiu Kamarád.

Jindřich Šídlo, Hospodářské noviny: Jak jsem pochopil, největším problémem celého šampionátu je kvalita studií ČT. Ne že by k nim nebylo co říct. Už u úvodní znělky jsem měl pocit, že začíná StarDance, dekorace by odpovídala spíš diskusi o hippies. A obávám se, že už ani nikdy nikdo nepřekonaná kvalitu dvojce Vízek – Csaplár. Aneb rozšafný křupan, který si nestačil všimnout, jaký se píše rok, a pan „Nekvalita“, kterého asi ze všeho nejvíc na světě nudí dívat se na fotbal a komentovat ho.

Na druhou stranu, je to docela snadný terč a ČT to nemá jednoduché, protože přes všechnu snahu o pěstování punditů - odchovanců je v Česku prostě stále málo fotbalových expertů, kteří umějí o fotbale zajímavě mluvit. (Přičemž ale už v životě dokázali dost v jiných oborech.) Jenže ČT prostě není BBC a Hospodářské noviny zase Financial Times. Jistě, že je na tom BBC líp, protože má daleko větší výběr expertů, kteří hráli 15 let na nejvyšší úrovni a ještě jsou schopni fotbal zajímavě popisovat. Ovšem, ani tady to není vždycky bez problémů. Třeba nováček Phil Neville, bývalý skvělý obránce Manchesteru United, dostal za svůj výkon hned v prvním zápase s Itálií strašně za uši: jedno policejní ředitelství na Twitteru dokonce oznámilo, že bude celou noc pouštět z amplionů jeho komentář, aby udrželo klid v ulicích.