Pokud máte pocit, že tak nějak volíte skoro pořád, příliš se nemýlíte. Jen od roku 2000 se v Česku odehrálo 23 různých voleb. A jelikož se pravidelné (a nepravidelné) volby stávají v Čechách tak trochu součástí folkloru, nabízí se poněkud kacířská otázka. Jde je udělat levněji?
Spočítat, kolik za posledních třináct let stály volby státní kasu, není jednoduchý úkol. Čísla se pohybují v stomilionových hodnotách a nějaký ten milion nahoru nebo dolu nehraje velkou roli. Ty největší – prezidentské - stály odhadem 635 milionů korun. Hlasovací lístky přišly na 20 milionů, 417 milionů spolkly volební komise a jejich telefonáty stály dalších 30 milionů, stejnou sumu stála i účast policie.
O něco levnější byly volby do poslanecké sněmovny v roce 2010, které stály 463 milionu korun. Do těch ovšem není započítaná půlmiliarda pro strany, které získaly více než 1,5 procenta hlasů. Prezident Zeman ohlásil předběžný datum předčasných voleb na 25. a 26. října - a nic nenaznačuje tomu, že by měly být levnější.
Při debatě o levnějších volbách se diskuse dřív nebo později zvrtne na elektronické hlasování. Možnost odvolit kliknutím počítačové myši mají od roku 2005 Estonci a myšlenka tu od té doby nabírá na popularitě. Zatímco na počátku se do projektu zapojila jen dvě procenta voličů, předloni to už byla čtvrtina.
Když Washington Post posuzoval estonský projekt, konstatoval, že nemá tak velký vliv na volební účast - láká totiž stejnou skupinu voličů, která se o volby zajímá tak či onak. Komu internetový přístup opravdu pomáhá, jsou nemocní nebo lidé neschopní pohybu. Estonsko je jedním z prvních průkopníku elektronických voleb – a na to aby se zjistilo, jestli internetové hlasování dokáže přilákat víc lidí nebo ušetřit prostředky, je třeba ještě řada let.
I kdyby se ovšem elektronické hlasování v Česku zavedlo a nabralo na nebývalé popularitě, pořád by musely zároveň s ním existovat fyzické hlasovací komise pro občany bez připojení k internetu. A jelikož představa „stoprocentního“ připojení není reálná, musely by se úspory hledat jinde.
„Uspořit se již podařilo například tím, že obce si zajišťují vlastní telefonické a datové spojení,“ vysvětluje Vladimír Řepka z ministerstva vnitra. Manipulační prostor pro šetření ovšem podle něj není velký – ministerstvo se při přípravě voleb musí řídit volebním zákonem. Ten spolu s doplňujícími materiály například stanovuje, že každá strana má právo mít ve volebních komisích po celé republice své zástupce z řad občanů. Což je položka, která stála při prezidentských volbách oněch 417 milionů korun.
Členům volební komise je vyplácena částka 1300 korun; pokud jde o zapisovatele, stoupá částka na 1500 korun a u předsedy okrskové volební komise na 1600 korun. Podle informací ministerstva bývá v 14 797 volebních místnostech průměrně deset lidí. Zákon, který by stanovil například menší (minimum je 5 členů) komise, by mohli schválit poslanci, ve stranách však na to chybí vůle.
„KSČM bude i nadále využívat práva zasedat ve volebních komisích prostřednictvím svých zástupců,“ vyjadřuje se za stranu Irena Ernestová. Podobný názor mají i na opačné straně politického spektra. „Nikdy jsme o této věci nejednali, ale dovolil bych si spekulovat, že v tomto smyslu není šetření na místě. Obávám se, že by vypadl ten nejvýznamnější prvek kontroly voleb,“ říká Jaroslav Poláček z TOP 09. Kde by se podle něj úspora naopak najít dala, jsou náklady na tisk, kde by se měla vysoutěžit nižší cena.
David Ondračka z Transparency International prostor pro šetření při organizaci voleb příliš nevidí. „Lístky, komise, sčítáni, web - to vše potřebujete,“ říká. Snížit by podle něj šlo částky, které dostávají strany po získání alespoň 1,5% hlasů. Zatímco dnes dostávají 100 korun za každý hlas, dokázal by si Ondračka představit, že by to bylo jenom 50 korun, čímž by se ušetřily stamiliony. Podobné snížení by podle něj unesly i volby do Evropského parlamentu, kde dnes strany dostávají za hlas 30 korun.
Celkově by dokonce mohlo peněz přibýt, míní. „Obecně si myslím, že se na volbách šetřit nemá, je to důležitá procedurální součást demokratického provozu - a to něco stoji. Naopak by se mělo více investovat do mechanismu kontroly, monitoringu a přezkumu, protože to je dnes úsměvně podceněné,“ říká Ondračka.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
