2018: Česku vládne Zeman, Babiš a ruští agenti

Za dva roky nás čeká sté výročí od založení samostatného Československa. Budeme za sebou mít dvoje zásadní volby a další dramatický vývoj migrační krize, teroristických útoků uvnitř Evropy i ruské agrese. Jak může Česko v roce 2018 vypadat?

Prezidentem byl opět zvolen Miloš Zeman. Svou kampaň odstartoval v ruské nekuřácké restauraci a típaje cigaretu opakoval všemi oblíbená hesla jako „Zastavme všechny, kteří se nepřizpůsobí se našim pravidlům a zvyklostem“! Prozápadní elita země se dlouho nedokázala shodnout na přijatelném kandidátovi, takže se proti sobě postavilo několik rozumných lidí, kteří se však hádali ve skleníku pražské kavárny.

Převálcoval je ruskými penězi podpořený a Martinem Nejedlým koordinovaný Miloš Zeman, který jen plul na vlně strachu bez jakéhokoliv konstruktivního výhledu do budoucna. Stačilo to, protože umírnění demokraté ještě tři roky po propuknutí migrační krize skončili u diskusí, proč jsou lidé na migranty zlí a nedokázali představit ani realistický plán „zkousnutelný“ mimo Prahu, ani přijatelného kandidáta.

Andrej Babiš vyhrál volby s náskokem deseti procent na druhou sociální demokracii. K lidu coby premiér poprvé promluvil ve své nové vlastní televizi, kde dělal rozhovor sám se sebou. Ve studiu panovala příjemná atmosféra, Andrej byl na sebe hodný, pokládal si milé otázky a televizní diváci odcházeli od obrazovek s pocitem, že už se o politiku nemusí moc starat. V Agrofertu byla zavedena businessová forma klouzavého mandátu – dopoledne manažer pracuje v centrále Agrofertu, odpoledne řídí část vybrané státní instituce. V rámci povolební schůzky v Lánech došlo k puči uvnitř ČSSD a do pozice vicepremiéra se posunul Milan Chovanec. Opozice oslabená o hlasy, které získaly nacionalistické strany, je velmi roztříštěná. Stejně tomu je i na Slovensku, v Maďarsku, či v Polsku.

Už nejsme součástí schengenského prostoru, ten má silná vnitřní pravidla pro přerozdělování uprchlíků, kterých do Evropy ročně dorazí 2–3 miliony. V našem okolí vládnou Kaczyński, Fico a Orbán, kteří si se Zemanem i Babišem rozumějí. Firmy Agrofert a Penta si rozdělily mediální trh a díky tiché dohodě nedochází k ničemu, aniž to velcí kluci vědí. Další tichá dohoda je uzavřena se Zemanovými lidmi, kteří si pečlivě chrání a prosazuje vlastní zájmy, naplňují státní správu agenty či svými obchodními partnery. Prezident pózuje pro ruskou státní televizi se slovy „Západ je dekadentní, my jsme suverénní a nezávislí“.  Sedmdesát procent národa tleská nebo tiše souhlasí. Hlavně aby byl klid.

Na východě je Rusko stále agresivnější. Ekonomika Ruské federace neprošla za Putinovy vlády potřebnou transformací. Kromě jaderných zbraní nemá Rusko nic. Rubl padá, hospodářství roste závratným tempem sedmi procent. Negativních. Putina právě střídá ještě agresivnější nacionalista.

Doma definitivně umlčel opozici, vycházejí jen správné noviny, lidé poslouchají a sledují pouze správná rádia a televize. Rusko kvůli ekonomickému rozkladu země válčí, kde se dá, aby odvrátilo pozornost od vnitřních problémů. Salámovou metodou pokračuje v oslabování jednoty již tak destabilizované Evropy a posiluje vliv v bývalých satelitech Sovětského svazu. Využívá k tomu pátou kolonu, ale stále víc příznivců získává i na Západě.

Na jihu Evropy se z Řecka stal jeden velký uprchlický tábor poté, co balkánské státy po neformálním souhlasu Rakouska a Německa uzavřely hranice.  Jde o failing state, na jednotlivých místech dochází k humanitárním katastrofám.

V Německu vládne kancléřka Merkelová se zelenými, nacionalistická AfD se v průzkumech stabilně pohybuje kolem 20 procent. Ve Francii měla  k výhře velmi blízko Marine Le Penová, která už ovládla některé regiony. Mimo palác skončila jen díky dohodě velkých stran. David Cameron pod tlakem bulváru dovedl Británii k vystoupení z EU. Západní Evropa se do jisté míry izraelizovala - zvykla si na pravidelné teroristické útoky.

O Africe se stále častěji mluví v souvislosti s pitnou vodou. Hrozí, že během 10–15 let jí bude akutní nedostatek, což zvedne další přistěhovaleckou vlnu, které se nevyhnou Spojené státy ani Evropa. Globální klima se ještě zhoršuje.

Americká prezidentka většinu času tráví doma nebo v Číně, protože potřebuje posilovat dobré vztahy s největšími ekonomickými partnery. Spojené státy se pozvolna vracejí k politice izolacionismu a tlumí vojenské aktivity mimo vlastní území.

V Elysejském paláci zvoní telefon. Francois Hollande přemůže nekonečnou únavu z řízení tří intervencí v Africe a na Blízkém východě najednou: „Konečně zavolala zpátky!“ Ve sluchátku se ale ozve jen hlas jednoho z poradců: „Prezidentka Clintonová Vám Evropanům vzkazuje, ať si to vyřešíte sami.“

Autor je zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty