Nová zjištění: Breivik se měl dostat z matčina vlivu

Na základě úrovně jeho angličtiny a užívaných frází („bloody hard“) se mělo za to, že bude z Británie nebo Irska, i když sám tvrdil, že žije v Japonsku a jmenuje se Satoshi Nakamoto. Ani rozsáhlá investigace renomovaných médií tajemného vynálezce nevypátrala; nejvíc se přiblížil magazín Wired, když loni v zimě napsal, že za bitcoiny „pravděpodobně“ stojí „neznámý australský génius“ Craig Wright. Tvůrce virtuální měny bitcoin svoji pravou identitu odhalil až dnes, po téměř osmi letech, a to trojici médií – stanici BBC, týdeníku The Economist a magazínu GQ.

Tip s angličtinou nicméně mířil přesně. Bitcoin je dílem pětačtyřicetiletého australského podnikatele a počítačového experta Craiga Wrighta, který toto tvrzení podle BBC patřičně – a za pomoci technických kroků, jejichž podstata autorce menu bohužel uniká - doložil.

Ne všechny nicméně přesvědčil, třeba Economist zůstává v rozsáhlém článku skeptický. Wrightovo autorství a priori neodmítá, nicméně upozorňuje, že „řada důležitých otázek zůstává nezodpovězena“ a že je dokonce možné, že se nikdy nepodaří nade vši pochybnost prokázat, kdo u zrodu bitcoinů stál.

O zajímavém, byť značně kontroverzním experimentu, který podnikají v Kanadě, informuje v obsáhlém textu britský deník The Guardian. V jednom z útulků pro bezdomovce v kanadské metropoli Ottawě svým klientům nezakazují alkohol ani jej nijak za jeho požívání netrestají, nýbrž jim ho v pravidelných intervalech a zcela zdarma sami podávají.

Začíná se v 7.30, a pak až do půl desáté večer pracovníci útulku The Oaks umístěného v bývalém hotelu v západní, dělnické části města každou hodinu rozlévají dvě deci bílého vína na hlavu.

Koncept samozřejmě vyvolává podobně otázky a odsudky jako podobné akce, v nichž se narkomanům poskytují drogy (o programu, v němž se rozdává heroin a který se rovněž rozjel v Kanadě, psal v Respektu kolega Petr Třešňák). Nebudou toho lidé zneužívat? A proč by měli být závislí ve svém návyku podporováni? Navíc za veřejné peníze.

Jenže zkušenost z The Oaks zatím spíš připomíná experiment vancouverské kliniky: tím, že mají alkohol zajištěn, přestanou klienti centra krást, přestanou v touze po drinku pít škodlivé látky (čisticí prostředky s obsahem alkoholu), začnou lépe jíst, vyhledají zdravotní péči, někteří dokonce obnoví kontakt se svými rodinami.

Jinými slovy: vnesou do svých chaotických životů jistou stabilitu a řád. Program pak může veřejné peníze spíše ušetřit: jednoho z klientů během roku na ulici sbírala záchranka nebo policie celkem ve 314 případech, přičemž jediný výjezd ambulance stojí 243 kanadských dolarů.

Asi nepřekvapí, že dalo práci získat pro program politickou i finanční podporu. „Chtěli jsme se vyhnout situaci, v níž budeme kritizováni za to, že alkoholikům kupujeme pití za peníze daňových poplatníků,“ shrnuje hlavní problém Wendy Muckle, šéfka aliance sdružující organizace pomáhající bezdomovcům. Této situaci se nakonec vyhnuli tak, že alkohol pořizují za peníze svých klientů – z jejich dávek.

Jak známo, naše životy jsou zásadně determinovány tím, do jakých rodin se narodíme a co prožijeme jako děti.Největší norská komerční televize TV 2 podrobně zrekonstruovala podmínky, v nichž vyrůstal Anders Breivik, jehož rukou v červenci 2011 zemřely desítky zejména mladých lidí na ostrově Utøya, a zjistila, že už v první polovině osmdesátých let přední norští odborníci navrhovali, aby byl tehdy čtyřletý chlapec odebrán z biologické rodiny.

Breivikův osud je pevně spjat s osudem jeho matky, která vyrůstala v mimořádně obtížných poměrech: její matka, Andersova babička, zůstala po porodu ochrnutá od pasu dolů a žila s dcerou v téměř naprosté izolaci v městečku Kragerø na jihu Norska. Od osmi let - po smrti otce - se o nemohoucí a psychicky nemocnou matku, jejíž obtíže psychiatři zpětně hodnotí jako paranoidní schizofrenii, sama starala. Díky tyranské ženě Breivikova matka vyrůstala bez vzdělání, bez kontaktu s vrstevníky, a navíc s pocitem viny, že za vše vlastně může ona.

Není divu, že pak sama nebyla - mírně řečeno - připravená na vlastní dítě. Když neplánovaně po krátkém vztahu otěhotněla, chtěla jít na potrat, ale bylo pozdě. Během těhotenství si stěžovala, že jí tohle „ohavné dítě“ záměrně kope, aby jí ublížilo. Brzy přestala kojit s vysvětlením, že se z ní syn pokouší „vysát život“.

Podle dalších zpráv se o Anderse a jeho mladší sestru nestarala, „obtěžovali ji“, přála si, aby „vypadli“, zejména syna považovala za příliš „přítulného“ a na ní závislého. Opakovaně říkala přímo jemu i ostatním lidem za jeho přítomnosti, že si přeje, aby zemřel. V důsledku toho byl chlapec uzavřený, neprojevoval emoce, nehrál si, stranil se ostatních dětí, byl pedantský v otázkách hygieny.

Když se však dostal z dosahu matky a pod dozor psychiatrů, jeho chování se v průběhu času měnilo a vykazoval v průběhu pobytu v terapeutickém centru známky zlepšení. Na základě toho dospěli k závěru, že je nutné jej dostat z matčina vlivu a navrhli, aby byl umístěn do náhradní rodiny, jinak hrozí „závažné následky“. Sociálka souhlasila, ale nakonec se ale k tomu nedošlo díky schopnému právníkovi, kterého si Andersova matka najala.

V české debatě často zaznívá, že tuzemské zákony nepamatují dostatečně na ochranu tzv. whistleblowerů, tedy lidí, kteří odhalí nezákonné či nemorální chování firem či institucí, pro něž pracují. Stále hledáme český výraz pro tyto odvážné muže a ženy -  “sojky” se zatím příliš neujaly. Jsme na tom podobně jako v Německu, kde rovněž stále marně hledají vodné německé slovo a kde – jak upozorňuje stanice Deutsche Welle – rovněž neexistuje dostatečná právní ochrana.

DW připomíná osudy několika prominentních whistleblowerů, kteří sice svojí odvahou upozornili na nekalé praktiky svých zaměstnavatelů a vysloužili si kromě respektu veřejnosti také uznání od státu, ale téměř všichni z afér vyšli finančně či zdravotně poškozeni. Třeba řidič Miroslaw Strecker, který odhalil obchodování se shnilým masem, sice dostal od federálního ministra zemědělství medaili za statečnost, ale nakonec stejně přišel o práci. Novou legislativu se pokoušejí v parlamentu prosadit zelení, zatím neúspěšně.

Video: Mexická profesionální wrestlerka. 

Kulturní tip: Osud člověka.  ČT2 2.5.2016  21:55

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery