Když jde o veřejné blaho, je crowdfunding zlo

Evropští politici by dnes měli stvrdit dohodu s Tureckem.Ve čtvrtek sladili svůj postoj, s nímž na páteční oběd tureckým premiérem přijdou. Výměnou za zpětné přijímání uprchlíků z řeckého území nabídnou tureckému sousedovi peníze, zrušení víz a obnovení přístupových rozhovorů - což je velkorysá nabídka, zároveň opatrně (rozumějme: nejasně) formulovaná tak, aby vyhověla malému, ale v tomto případě důležitému unijnímu členu: Kypru, jehož severní část ostrova Turecko od roku 1974 okupuje.

V současné chvíli probíhá klíčová část dvoudenního jednání, tedy oběd s tureckým premiérem Davutoğluem. Průběh můžete sledovat online na serveru politico.eu. Turecko ví, že si může dovolit být sebevědomé, a ve stejný moment, kdy se prezident Erdogan Unii vysmívá za pokrytectví, bezskrupulózně zabírá nezávislé noviny a už tak mlhavou definici trestného činu podněcování terorismu rozšiřuje tak, že drží pod krkem všechny oponenty v zemi.

Crowdfunding je dobro. Chcete-li natočit album, založit (přátelskou, pochopitelně) firmu nebo jet kolem světa a dokážete přesvědčit dostatek lidí, aby vám na ni přispěli. Crowdfunding je dobro, jde-li o to vdechnout život soukromým nápadům.

Co když jde ale o veřejné blaho a veřejné služby? Pak je to zlo, píše server Wired v souvislosti s případem učitelky v mateřské školce z New Orleans, která vyhlásila sbírku na knížky, pastelky a papíry pro své malé svěřence. Byla samozřejmě úspěšná, ale tenhle dílčí happy end podle serveru otevírá Pandořinu skříňku politické nezodpovědnosti.

Umožňuje totiž lokálním politikům vymluvit se ze své povinnosti obhospodařovat společné statky: proč utrácet veřejné peníze, když se potřebné prostředky vždycky nějak najdou v komunitě? To vytváří nebezpečný precedent ne naprosté privatizace veřejných služeb, ale jejich systematickému sbírkovému financování.

Což zaprvé nemusí fungovat vždy - a ochota místních lidí platit školky (školy, nemocnice, parky, komunální služby) jednou skončí. Zadruhé to umožňuje politikům přijmout logiku “co si na sebe nevydělá, to tu nemá co dělat”. S tím by jistě skalní liberálové souhlasili; ale je opravdu nejlepším měřítkem prospěšnosti nějakého zařízení jeho crowdfundingová obratnost?

V hrubém a teoretickém měřítku navíc jistě platí, že sami lidé vědí nejlépe, jaké zařízení ve svém okolí potřebují a kolik finančních prostředků mu přisoudit. Ale funguje to tak i v konkrétních případech? “Takže tu Pandořinu skříňku nechme raději zavřenou,” říká Rodrigo Davies, který crowdfunding zkoumá na Massachussetském technologickém institutu.

Evropští čápi bílí ztrácejí chuť se na zimu stěhovat do teplých krajin. Důvodem je kombinace vlahých zim a všudypřítomných zbytků jídla - ty totiž tvoří základ zimní čapí diety. Například v Portugalsku už je důvěrně známá scéna, kdy hejno čápů obsype právě dorazivší kamion s odpadky.

“Je to vlastně dost nechutné,” říká ekoložka Aldino Franco, jejíž tým změnu čapího chování popsal. A taky nebezpečné: kromě zbytků jídla občas v čapích žaludcích nevyhnutelně končí plasty a elektronické součástky.

Pokud vás už nebaví sledovat na Twitteru egomanické hvězdy showbussinesu, kožené politiky, nebo v zásadě kohokoliv s fixní ideou, že má co říct, zkuste followovat sopky. Zvláštní popularitě se těší ty, které se utrhly ze řetězu a soptí a chrlí.

Dnes už víme s jistotou, že v žádné hře nejsme lepší než počítače - to poté, co počítač firmy Google s názvem AlphaGo na hlavu porazil Lee Sedola, šampiona v go, jakéhosi Rogera Federera této deskové hry.

Nejzajímavějším momentem všech partií však byla chvíle, kdy AlphaGo překvapil Leeho (a nejen jeho, ale všechny lidi kolem, kteří hru sledovali) zcela nečekaným tahem. Jeho kouzlo bylo v tom, že se vymykal lidské logice. Což neznamená, že byl nelogický - byl pouze nelidsky logický.

A to je samozřejmě ta nejděsivější zpráva, která mohla od desky s bílými a černými kameny přijít. Umělé inteligence není ani tak potřeba se bát, protože jsou silnější, nezničitelní a touží nás vyhladit. Umělé inteligence je především potřeba se bát proto, že až bude autonomní, bude k dosahování svých cílů volit podobně nelidské prostředky.

Na stejné konto: britské ministerstvo obrany uspořádalo vojenské cvičení s dosud nejmasivnější účastí válečných strojů.

Kompromitovat není tak lehké, jak by se mohlo zdát. Neznámý vyděrač (respektive kompromitátor, protože není zřejmé, zda činu předcházely výhružky) zveřejnil videa, na nichž se dvě gruzínské političky milují se svými manžely; nikoliv najednou. (Upozornění: odkaz vede k novinovému článku, nikoliv k videím, která jsou již nedostupná). Jedna z nich patří k vládní straně, druhá k opozici, což ještě víc zastírá motivy činu. Reakce gruzínské společnosti byla pozoruhodná.

“Měl jsem, mám a budu mít bohatý sexuální život,” ohlásil národu prezident Giorgi Margvelašvili. Za obě političky se postavilo prakticky celé veřejné mínění v zemi - katolické a notně konzervativní, dlužno dodat - s mottem “sex není zločin”.

Pořízení a následné zveřejnění videí je skutečně pozoruhodný čin. Oběti zločinu totiž nedělají ani nic nelegálního, ani nic nelegitimního. Pouze jsou vidět při činnosti, u níž být většina lidí viděna nechce, ale koneckonců všichni vědí, že se děje.

Veřejnosti v Gruzii - podkavzkazském státě, který se vzpouzí ruské nadvládě a s Ruskem vedla válku, která v zásadě stále trvá - také automaticky v podobných situacích naskočí právě stopa ruských tajných služeb. Temné síly, jak to ve zmiňovaném televizním prohlášení nazval prezident Margvelšvili.

Špinění a znevažování odpůrců a nepohodlných je koneckonců v postsovětských podkavkazských republikách ozkoušenou praxí. V Gruzii je navíc před volbami, takže motivem může být rozkolísání politické scény.

Pro všechny mezi pětadvaceti a čtyřiceti:už máte nějaké opravdu dospělácké přátelství? A jste ho už schopni? Jste schopni se nevidět pět týdnů a nepsat podezřívavé esemesky? A neotravovat se svými dětmi?

Dnes je irácký Bagdád synonymem násilí, chaosu a rozvrácené země. Tohle staré, nikoliv starobylé město, se ale krátce po svém založení stalo kulturním centrem tehdejšího světa.

Pro všechny, kteří se pohoršují nad násilnými a obhroublými českými fotbalovými fanoušky (a to plným právem, to zase ano) - a v ten samý moment se dojímají nad kultivovaností západního fandovství plného “anglických chorálů” a tak dále. Oddanost rodinným a městským klubům má i poněkud méně kultivovanou tvář. Ve čtvrtek v Evropské lize Liverpool vyřadil Manchester United - ale příběh jejich vzájemné nenávisti nekončí.

Video: Zvuk je vidět. Když se dobře díváte.

Kulturní tip: Past. ČT2 18.3.2016  21:45. Debut sourozenců Wachovských.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery