Jak fotbalové hvězdy rozplakaly sociálního aktivistu

Z Británie dorazila zpráva narušující stereotypy, které máme – autorku menu nevyjímaje - tendenci přisuzovat fotbalistům. Tedy představy, že jde o lidi, u nichž obecné blaho není na úplně nejvýše na žebříčku priorit. Dvojice bývalých hráčů prestižního klubu Manchester United projevila velkou vstřícnost vůči bezdomovcům a sociálním aktivistům, kteří v tomto severoanglickém městě působí.

Gary Neville a Ryan Giggs koupili budovu někdejší burzy a právě ji rekonstruují na luxusní butikový hotel s lázněmi a terasou. Do honosného stavení se jim ovšem na zimu nastěhovala skupina bezdomovců a squatterů. S vysvětlením, že – jak oznámili na transparentu - „prostě potřebují někde bydlet“.

Neville s Giggsem ovšem nezavolali policii či rovnou těžkooděnce, jak jsme zvyklí vídat v Česku, ale pobyt skupině aktivistů vystupujících pod přezdívkou Manchesterští andělé na několik zimních měsíců povolili. A dovolili jim dokonce, aby z rozlehlé budovy udělali cosi jako krizové centrum - přejmenovali ho ze Stock Exchange na Sock Exchange, tedy místo výměny akcií výměna ponožek.

Musejí samozřejmě dodržovat jisté podmínky, třeba udržovat pořádek a bezpečnost (skupina se zavázala, že na vlastní náklady dodá detektory kouře), ale i tak reakce majitelů u aktivistů vyvolala velké emoce. Šéf skupiny Wesley Hall řekl Guardianu, že ho telefonátu s Nevillem rozplakal.

On-line magazín Fusion upozorňuje na vpravdě středověkou praxi přetrvávající v řadě amerických vězení – nasazovat pouta těhotným vězeňkyním, a to včetně žen ve vazbě. Text popisuje traumatický zážitek Newyorčanky Tiny Tinen, která byla zadržena na „nenásilný přečin spojený s drogami“ (Fusion neupřesňuje, o co šlo). A v poutech strávila nejen všechny cesty mimo vazbu, ale i čas, kdy v bolestech s kontrakcemi mířila do porodnice, a dobu následující těsně po porodu.

Navíc si musela vymoci právo svoje dítě vůbec vidět, ale za velmi traumatických podmínek: za synem Blakem ji bachaři dovezli na kolečkovém křesle, k němuž měla připoutané nohy a ruce. Ruce jí uvolnili, aby si dítě mohla pochovat, ale nohy ji nechali svázané. „Bylo to tak ponižující, šourat se malými kroky přes pokoj. Když máte svázané nohy, je nemožné jít normálně,“ vzpomíná Tina, která je dnes na svobodě a žije se synem. „Nikdy na to nezapomenu.“

Problém se každoročně jen ve vazbě dotýká dvanácti tisíců žen. Praxe se sice pomalu mění – zákony se změnily letos v létě třeba ve státě Maine, v New Yorku čeká návrh zákona na podpis guvernéra. Jak ovšem upozorňují zprávy neziskových organizací, ve vězeních se nová pravidla ne vždy dodržují.

Magazín Politico nahlíží do zákulisí fungování Evropské komise skrze portrét blízké spolupracovnice šéfa „evropské vlády“ Jeana-Clauda Junckera. Ann Mettler vede hlavní think-tank komise European Political Strategy Centre a Juncker si tuto čtyřiačtyřicetiletou politoložku švédsko-německého původu vybral proto, aby – jak Politicu sdělil jeden z vysoce postavených představitelů komise - „zatřásl ekosystémem“ evropských institucí.

Mettler zadání zatím splnila zejména „fyzicky“ - jako jedno z prvních rozhodnutí přeorganizovala tým think-tanku, který dosud seděl v kancelářích za zavřenými dveřmi, do velkého otevřeného prostoru. Ekosystémem ale zatřásla také symbolicky: výběr šel proti tradici jmenování zkušených matadorů evropských institucí. Mettler nejenže v evropském „ekosystému“ nikdy nepracovala, ale navíc strávila předchozí léta v čele nezávislého think-tanku, který založila a vedla se svým americkým manželem – a jenž kritizoval právě způsob, jakým euroinstituce,  zejména Evropská komise, fungují. K tomu je známá tím, že se nebojí jít do konfliktu.

Politico nicméně zatím nenabízí jednoznačné hodnocení: přes řadu konkrétních kroků má její vliv na reálnou politiku komise omezený dopad. Experti, s nimiž magazín mluvil, to částečně přičítají vnějším okolnostem (většinu zásadních rozhodnutí dále tvoří národní vlády, nikoliv komise), ale i jejím vlastním chybám. Na narušitele ekosystému totiž ekosystém nereaguje úplně vstřícně.

Deník The Financial Times analyzuje příčiny, proč se mezinárodní koalici nedaří výrazněji narušovat postavení tzv. Islámského státu ovládajícího rozsáhlá území v Sýrii či Iráku, kde žije až deset milionů lidí. Za vším je nutné – jako tolikrát v minulosti – hledat strategický přístup ke zdrojům. V případě ISIS jde o ropu: podle odhadů ovládají džihádisté v regionu kolem osmi významných ropných polí, což vytváří nesmírně složitou situaci.

List při práci na textu mluvil s řadou ropných expertů i příslušníků tajných služeb, a ti se shodují na znepokojivém závěru: nejenže výdělečný systém ISIS neoslabuje, naopak roste a sílí. Experti přirovnávají systém ISIS k ropné společnosti ve službách regulérního státu, s tisíci pracovníky a obrovskou produkcí. Podle odhadů ropná pole přinášejí organizaci 1,5 milionu dolarů denně.

Velký výdělek je zaručen také tím, že si od ISIS ropu se skřípěním zubů kupují i jejich oponenti, třeba antiasadovští rebelové. „Musím se tomu smát a plakat zároveň,“ řekl FT jeden z velitelů působících v syrském Allepu. „Ale my nemáme jinou možnost. Nabízí nám snad palivo někdo jiný?“

Video:  Uprchlíci v zemi nikoho - BBC informuje o tíživé situaci stovek imigrantů, kteří po rozhodnutí slovinských a chorvatských úřadů uvízli v zemi nikoho mezi oběma zeměmi. Déšť a nízké teploty situaci dále komplikují.

Kulturní tip: Tujiko Noriko.  NoD/Roxy, 20.10.  Hudebnice označovaná za japonskou Björk vystoupí v Experimentálním prostoru NoD/Roxy v rámci narozeninového festivalu BE23. Kariéru barmanky z Osaky odstartoval syntetizátor jejího přítele, na kterém si začala skládat svou první hudbu. Natočila a vydala více než 15 ceněných alb, napsala i hudbu k několika filmům, tanečním performancím a výtvarným instalacím.