Islámský stát prohrává, ale Evropu to bude bolet

Islámský stát je na ústupu, útoky v Bruselu jsou výrazem paniky ideologické skupiny, která se začíná hroutit. “Napáchaná zvěrstva jsou tragická a nepřijatelná. Západ by měl ale pochopit, že tak nějak bude vypadat vítězství v boji proti Islámskému státu,” píše ve svém komentáři pro agenturu Reuters specialista na terorismus a národní bezpečnost Karen J. Greenberg.

ISIS schytal v poslední době řadu těžkých ran. Za prvé masivně ztrácí dobytá území v Sýrii a Iráku. Od ledna 2015 se “chalífát” zmenšil odhadem o 22 procent (komentář vznikal ještě před pádem Palmyry). Existence státního útvaru je přitom pro ideologii Islámského státu klíčová, potvrzuje jeho legitimitu a je náborovým magnetem pro džihádisty po celém světě. Za druhé nedávno ISIS přišel o archiv tisíců dokumentů, v podstatě o personální data jeho bojovníků. Materiály, jež obsahují jména, věk, vzdělání a další údaje o členech hnutí, si západní tajné služby jistě vychutnají.

Zadržení Salaha Abdeslana v Bruselu, po kterém následoval poslední teroristický útok, také naznačuje paniku uvnitř evropské teroristické buňky. Abdeslan podle všeho mluví nebo mluvil. Útoků se v roli sebevraha zúčastnil výrobce náloží, což vypadá na poslední zoufalou akci jednotky, jež čelí prozrazení.

„Pokud jsou bruselské útoky skutečně výrazem zoufalé paniky na straně Islámského státu, pak správnou reakcí není strach, ale pocit smutku a ztráty. … Obranné tahy Islámského státu na ústupu mohou skutečně ještě přinést další násilí, než se organizace propadne do předsmrtných křečí. Západ by to však nemělo odradit od soustavného tlaku na Islámský stát doma i v zahraničí.“

V podobném duchu se nese text na webových stránkách týdeníku The Economist. Ten již oslavuje pád pouštní Palmyry, jejíž destrukce je možná vůbec nejsilnějším symbolem barbarství islamistických bojovníků ISIS. Syrské vládní jednotky, před nimiž jinak prchají miliony Syřanů do okolních zemí, jsou v tomto kontextu nositeli civilizace.

The Economist upozorňuje, že syrským vládním vojákům se podařilo přerušit jednu z klíčových zásobovacích cest do Rakky, de facto hlavního města ISIS. Ten zároveň ustupuje před kurdskými jednotkami v Iráku i na severu Sýrie. Hlavní pozornost se teď začíná soustřeďovat na utahování smyčky okolo iráckého Mosulu, kde ofenziva již de facto začala; její hlavní fáze ale přijde teprve na podzim nebo dokonce až napřesrok.

Ztráta území má kromě ideologických a psychologických dopadů také čistě praktické důsledky. ISIS začíná ztrácet zdroje peněz, jež do značné míry plynou z prodeje ropy. A jak teroristé ztrácejí území, je pro ně stále obtížnější ropu přepravovat a prodávat. Západní letadla také již měsíce systematicky bombardují ropné pole a rafinérie.

Situace okolo Sýrie se vůbec začíná přetáčet do velmi, velmi mírného optimismu. Příměří mezi vládními jednotkami a povstalci zatím drží. I díky tomu je možné soustředěně útočit na Islámský stát.

Financial Times ukazují, jak zastánci odchodu Velké Británie z EU bruselské útoky rychle využívají ke své kampani. “Brusel, vlastně hlavní město EU, je zároveň hlavním městem evropského džihádismu. A zastánci setrvání v EU se odvažují tvrdit, že je pro nás členství v EU bezpečnější!” tweetovala bezprostředně po útocích například komentátorka Allison Pearson.

“Tento strašlivý akt terorismu ukazuje, že schengenský prostor a laxní kontrola hranic ohrožují naši bezpečnost,” přidal se vzápětí mluvčí UKIP pro otázky obrany Mike Hookem. “Až příště uslyšíte, jak vám premiér vykládá, že musíme kvůli vlastní bezpečnosti zůstat členy EU, myslete, prosím, na Brusel!” nezaváhal Nigel Farage.

“Tábor zastánců se bude také snažit využít bezpečnostní argumenty a bude tvrdit, že hlubší spolupráce představuje jediný způsob, jak s terorismem bojovat. Když ale voliči uvidí obrázky z Bruselu, mnozí z nich budou myslet na zabezpečení hranic a zdvižené padací mosty,” píše Financial Times.

Do debaty se vzápětí vložila těžká váha britské bezpečnostní komunity, bývalý šéf britské špionážní agentury MI6 Sir Richard Billing Dearlove. Ten v textu pro časopis Prospect napsal, že cena za odchod Británie z EU bude ve skutečnosti velmi malá. Naopak, Británie podle bývalého vrchního špióna získá, protože se zbaví Evropské konvence o lidských právech, jež jí komplikuje deportaci extrémistů, jako byl kazatel Abú Hamza, a získá větší kontrolu nad migrací ze zemí Evropské unie.

Britové prý patří mezi výzvědnými službami k evropské špičce a mnohem více svým kolegům dávají, než od nich dostávají. Sir Dearlove si navíc neumí představit, že by spolu tajné služby demokratických zemí přestaly spolupracovat. “Protiteroristické a protišpionážní spojenectví mezi demokratickými spojenci je neseno morálními ohledy stejnou měrou jako politickými. Pokud se bezpečnostní zdroje v Německu dozvědí, že se v Londýně chystá teroristický útok, nenechá si německá domácí rozvědka zcela jistě informaci pro sebe jenom proto, že Velká Británie není členem EU,” doufá.

Bezpečnostní kotva Británie je z tohoto pohledu stále pevně zakleslá ve spojenectví s USA a v členství v NATO. “Poškodil by Brexit naše bezpečnostní a zpravodajské vztahy se Spojenými státy, jež převažují vše, co zmůže Evropa, minimálně desetkrát? S jistotou docházím k závěru, že nikoliv,” píše Richard Dearlove. “Stručně řečeno, v bezpečnostní oblasti by tratili spíše Evropané. Pokud by ale k Brexitu došlo, Velká Británie by téměř jistě projevila dostatek velkorysosti, aby na to její evropští partneři nedoplatili.“

Thomas Wright z The Brookings Institution píšeo bezpečnostních zárukách ze strany USA s podstatně menší jistotou. Tedy alespoň v případě, že ve volbách zvítězí Donald Trump. “Trumpova administrativa by pro mezinárodní stabilitu a mír představovala největší otřes od 30. let minulého století,“ tvrdí. Ne proto, že by Trump napadl jiné země, ale proto, že “by jednostranně zlikvidoval liberální mezinárodní řád, který prezidenti budovali a bránili od dob Franklina Delana Roosevelta. Pokud má slovo ‘izolacionista’ nějaký význam, představuje ho Trump.“

Trump se ve zkratce domnívá, že spojenci a partneři Spojené státy okrádají a že by si Amerika měla mnohem víc hledět svého. Pokud se snad někdo spoléhá na bezpečnostní záruky ze strany USA, měl by za ochranu po obchodnicku zaplatit. To se týká Japonska nebo Jižní Koreje, ale také Německa a Západní Evropy vůbec. Trump zjevně nevnímá udržování stability jako něco, co je prospěšné i pro USA. Když podle článku byl nedávno tázán, zda Amerika něco získala z toho, že udržuje základny v Asii, odpověděl: Osobně se domnívám, že nikoliv.

Hlavní republikánský kandidát nedávno popisoval NATO jako zastaralou organizaci a sliboval, že Spojené státy svůj podíl v ní radikálně omezí. Kromě toho se staví proti dohodám o volném obchodu a chystá se na zavádění tarifů a různých dalších ochranných obchodních opatření.

Trump má přitom konzistentní názory už léta; již před 30 lety publikoval na inzertních stranách The New York Times otevřený dopis americkému lidu, za který zaplatil 95 tisíc dolarů a v němž stálo prakticky totéž. “Někteří si myslí, že by Trump po zvolení své postoje zmírnil, to je ovšem nepravděpodobné v případě sedmdesátníka, jenž zastává stejné názory po desetiletí a sebe sama nejspíš vnímá coby proroka,” píše Thomas Wright.

Video: Syřanka Hamadí se aklimatizuje v Holandsku.

Kulturní tip: Ida. ČT art 29.3.2016  21:10. Než se osmnáctiletá novicka Anna stane jeptiškou, musí navštívit svou jedinou žijící příbuznou Wandu, o jejíž existenci neměla dosud ani tušení. Ukazuje se, že teta Wanda je bývalá zapálená komunistka a soudkyně, která v 50. letech posílala na smrt kněze a další odpůrce režimu.

https://www.youtube.com/watch?v=oXhCaVqB0×0

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery