Přeceněný projekt Filipa Renče dostal bezprecendentní podporu

Začíná se mluvit o tom, že podobně kontroverzní či spíš skandální událost nebyla v české kinematografii od dob privatizace Barrandova v 90. letech. Tuto starou složitou záležitost nemá teď cenu příliš rozpitvávat. Nová událost ze čtvrtka, která už začíná vířit bouřlivé diskuse a odpor, je navíc mnohem jednoznačnější a lze se v ní zorientovat poměrně snadno.

Od úterý do čtvrtka zasedala Rada Státního fondu kinematografie a hlasovala o udělení podpory pro hrané filmy na příští rok. Ve výzvě bylo na podporu výroby vyčleněno 25 milionů. O podporu požádalo celkem 31 subjektů a žádaly celkem o 241 milionů. Nad 60 bodů, což je hranice určená statutem, která umožňuje finančně podpořit projekt, se dostalo 14 filmů.

Peníze nakonec dostaly tři filmy: Lída Bárová režiséra Filipa Renče (rozpočet 80 milionů, podpora 15 milionů), Když nemůžeš, přidej, od Josefa Abrháma ml. (rozpočet 25,6 milionu, podpora 4 miliony) a Tenkrát v Ráji, který má režírovat Miloš Zábranský (rozpočet 48 milionů a podpora 6 milionů).

Podobná situace, kdy by jeden film získal 60 procent celkového ročního rozpočtu, nikdy nenastala. Můžeme se samozřejmě ptát, zda je to proto, že Filip Renč je po státním vyznamenání od prezidenta momentálně politickým prominentem, či zda jeho projekt lobovaly politicky vlivné osobnosti.

Zneužité hlasování

Část členů rady hájí tento unikát tím, že jde o plnění dlouhodobější koncepce orgánu podporovat méně projektů vyššími částkami. Problém je, že pět radních se od výsledků bodování distancovalo a odmítlo se dál podílet na rozhodování o výši přidělených finančních podpor.

Jsou mezi nimi Petr Vítek (předseda Rady), Vladimír Soják (místopředseda Rady), Tereza Czesany Dvořáková, Jaromír Karlista a Jiří Voráč. K tomu stanovisku se připojují další dvě členky rady, Tereza Brdečková a Zuzana Kopečková, které se hodnocení neúčastnily z důvodu podjatosti. Vyjádření těchto radních uveřejňujeme v mírně zkráceném znění:

„Naše stanovisko není založeno na odporu k jinému názoru, nýbrž na odporu k nestandardnímu a netransparentnímu postupu mimo stanovená pravidla. Tímto postupem se rozhodování Rady Fondu stává nesrozumitelným a celá Rada ztrácí na důvěryhodnosti. 

Domníváme se, že při hodnocení projektů došlo ke zneužití institutu tajného bodování a k nerespektování strategie a kritérií hodnocení, jež jsou stanoveny Statutem a vnitřními pravidly Rady.

Výsledky bodování odporují nové koncepční politice Rady, která je založena na systematické podpoře projektů v různých fázích vývoje, výroby a distribuce, a to v zájmu zvýšení kvality zejména v návaznosti vývoje a výroby. Součástí této koncepce je přednostní podpora těm kvalitním projektům ve výrobě, které prošly předchozí podporou ve vývoji, tj. důkladnou scenáristickou a producentskou přípravou.

Mezi podpořenými projekty ve výrobě není jediný, který by byl podpořen v předchozí fázi vývoje. Naopak projekty podpořené ve vývoji zůstaly mimo podporu ve výrobě, ačkoli dosáhly ve fázi přípravy přesvědčivé kvality a byly výborně připravené k realizaci.

Tomuto výsledku nenasvědčovala ani rozprava při hodnocení projektů (před bodováním), v níž nebyly vyřčeny žádné, natož relevantní argumenty ve prospěch podpořených projektů, respektive v neprospěch těch nepodpořených.

Uvedené výsledky se také rozcházejí s hodnocením expertů. Zákon přitom uvádí, že rada stanovuje koncepci, strategii a kritéria a rozhoduje v souladu s nimi a s přihlédnutím k expertním analýzám. Jsme přesvědčeni, že řešením je jednak veřejné hodnocení a bodování projektů, čímž se jednoznačně definuje individuální odpovědnost, jednak dodržování stanovených pravidel, což souvisí s profesionálním a koncepčním přístupem.“

Z bodového ohodnocení všech projektů navíc jasně plyne, že projekt Filipa Renče o Lídě Baarové nepatřil mezi nejlépe, ale naopak hůře hodnocené projekty.

Záměrné nadhodnocení

Tolik stanovisko odpůrců, kteří dále odmítli rozhodovat o udělování podpor. Druhá strana zastoupená Pavlem Dragounem, Ludvíkem Klegou, Sylvou Legnerovou, Zdenou Štěpánkovou a Janou Škopkovou vydala zase své stanovisko, které není dostupné v textové podobě, ale jen ve formě digitálního scanu. 

Základním argumentem je, že člen rady nemůže nejprve hlasovat o projektu a pak se od výsledku distancovat, pokud se mu nelíbí. Potíž je v tom, že body jednotlivých hlasujících se sčítají a průměrují. Pokud tedy někdo hlasuje podle svého svědomí a poctivě udělí např. 60 nebo 70 bodů (ale klidně i méně) dotyčnému filmu, ale část členů dává nejvyšší možné skóre 100 bodů, jež by mělo připadnout jen zcela výjimečným počinům, vyhraje nakonec projekt, který je záměrně nadhodnocován.

Těžko jinak vysvětlit, že by se šesti členům rady tak absolutistickým způsobem líbil projekt, který byl dvěma expertními posudky hodnocen jako velmi slabý a žádné kladné posudky na něj neexistují. Sledujeme tak nejen rozštěpení rady v přímém přenosu, ale i zneužívání anonymity hlasování, kterým se pak část členů rady zaštiťuje jako demokratickým.

Členka rady Tereza Brdečková v pátek ráno rozeslala filmovým producentům email, v němž popisuje věci ještě ostřeji. Podle ní byl nejen vítězný projekt „přebodován“, ale ostatní projekty, jež Rada dlouhodobě podporovala, musely být naopak „podbodovány“, což je zákeřná praktika.

Brdečková píše: „Film Lída Baarová je projekt v mnoha ohledech sporný. Filmy, které rada podporovala dlouhodobě a na nichž se profesionální veřejnost víceméně shodne a těší se na ně, se ocitly téměř či zcela pod čarou.

Po sečtení bodů a prudké debatě se část rady fondu odmítla s výsledky ztotožnit a distancovala se od nich. Zbylá část Rady odhlasovala pro Baarovou třikrát vyšší dotaci, než je za současných poměrů zvykem. Dalším dvěma filmům přidělila po čtyřech milionech a to bylo vše, na další se nedostalo.

Dotaci tedy nedostane Zahradnictví a Učitelka Jarchovského a Hřebejka, Křižáček Václava Kadrnky, Trojanův Toman, Rudá Eminence, Bába z ledu Bohdana Slámy. Nízko byly bodovány filmy dokonale připravené do výroby od dalších předních režisérů jako Robert Sedláček, Petr Václav či Zdeněk Jiráský. Osobně lituji i dalších, včetně odvážných projektů Čestmíra Kopeckého či Pachlova debutu GansterKa.

Pro český film je to velká momentální ztráta. Je nás v Radě sedm, kdo považujeme tento výsledek bodování za skandální a neregulérní, protože ve výzvě se sešly mimořádně silné projekty předních producent i autorů. Peněz na ně bylo velice málo, přesto se nabízelo několik čestných řešení.

Tady ovšem nešlo o zdravou různost názorů, nýbrž o tzv. účelové, špinavé bodování. (…) Bohužel, špinavé bodování, tj. diskreditaci žádosti lze sice poznat, nikoliv ale dokázat. Před rokem jsme poprvé upozorňovali na absurdní anonymitu hlasování radních. Anonymita vede k řízenému skupinářství a skrytému boji uvnitř Rady, na který doplácejí žadatelé. Anonymita otvírá brány lobbingu a korupčnímu jednání, které nelze doložit.

Anonymita založila nové aktivity: stále častěji slyším o parlamentních lobbistech, kteří po kanceláři Fondu chtějí to či ono. Vyrojily se rádobyhistorické filmové projekty s vysokým rozpočtem, které se tváří jako vlastenecké počiny a mají podporu poslanců. Politici nepoznají, kdy je film seriózní, na to má nástroje Fond.

Pokud nedáme pozor, Fond kinematografie za pár měsíců přestane sloužit filmařům a stane se pračkou na peníze. Chceme své tabulky podepisovat a zveřejňovat, protože za svými názory si stojíme a běsnícím žadatelům je dokážeme vysvětlit. Proto v té radě jsme, doufám.“

Stanovisko Terezy Brdečkové je soukromé a subjektivní a nevyjadřuje (pochopitelně) stanovisko celé Rady, ale ani té části, která se od hlasování distancovala. Uveřejňujeme ho nicméně jako závažné svědectví.

Jen pro sebe

Vysoká finanční podpora snímku Lída Baarová je problematické nejenom proto, že odporuje tomu, jak se ke scénáři snímku stavěli experti, a že je výrazně vyšší, než bývalo v předchozích letech zvykem. Nakládá i nepříjemnou zátěž na Českou televizi, která by ho jako koproducent měla podpořit.

Podpora od fondu totiž startuje další návazný proces u koproducentů – a přitom v ČT projektu o Lídě Baarové zdaleka mnoho lidí nefandí. Pokud se ale do natáčení nepustí, peníze propadnou. Nedostanou je ani jiné snímky. ČT teď stojí před dilematem, zda peníze vyhodit oknem a nic nenatočit, nebo natočit velmi drahý film, o němž předběžně panuje shoda, že nebude dobrý.

Neprůhledné praktiky hlasování tak ničí pověst Fondu pro rozvoj kinematografie. Případně vítězství Filipa Renče pak bude velmi hořké i pro něj, protože se definitivně vyloučí ze společenství ostatních filmařů, kteří na něj budou pohlížet jako na někoho, kdo hrabe pouze pro sebe.