10 momentů v tvorbě Lou Reeda

Linie muzikantů, kteří byli ovlivněni jeho hudbou a texty, je ohromující. Nejenže název jeho kapely The Velvet Underground dal jméno i nenásilné revoluci v někdejší ČSSR, bez Lou Reeda by nejspíš neexistovala celá americká nezávislá scéna poznamenaná jeho uměleckou estetikou - od kapel jako Sonic Youth až po nové objevy serveru Pitchfork.

https://www.youtube.com/watch?v=vxcP4jsal8o

On sám ale v začátcích vůbec neměl jasno. Kromě toho, že měl zálibu v jazzu a rock'n'rollu, studoval film, žurnalistiku a tvůrčí psaní. Ostatně právě díky domu přistupoval k rocku s ambicí spisovatele. První krůčky slávě mu nicméně zajistil kvazitaneční parodický hit The Ostrich. Pro jeho nahrávání vznikla i kapela The Primitives, kde se Lou Reed poprvé potkal s Johnem Calem.

https://www.youtube.com/watch?v=hugY9CwhfzE#t=85

Ze spojení písničkáře s literárně pozorovacím talentem a klasicky školeného muzikanta a skladatele se zálibou v minimalismu se zrodila kapela, která ve své době neměla valný komerční úspěch, ale tvář populární hudby proměnila jako žádná jiná. Roli na tom sehrál i její impresário Andy Warhol.

https://www.youtube.com/watch?v=wiVUqwXAXx0#t=81

Po čtyřech řadových deskách však stále ne příliš úspěšné The Velvet Underground Reed opouští. „Jak by to vypadalo, kdyby Raymond Chandler napsal rockový song?“ S touto myšlenkou přistupoval ctitel drsné školy k psaní textů. Jsou to do té doby nikdy tak mrazivě zpracované příběhy z ulice, pohledy do života komunity transsexuálů kolem Andyho Warhola a jeho The Factory. To vše na albu Transformer ještě v roli producenta podpořil Reedův obdivovatel David Bowie.

Aniž k tomu městu měl hlubší vztah, věnoval mu celé jedno konceptuální album: tragickou rockovou operu, kde se to hemží drogovými závislostmi a násilím. Shodou okolností album Berlin přispělo i k tomu, že v tom městě chtěl později natáčet pravě David Bowie. V roce 2008 pak převedl Berlin do koncertního filmu režisér Julian Schnabel.

https://www.youtube.com/watch?v=dYtzNl48F60

Metal Machine Music: nejradikálnější rockové album všech dob, vztyčený prostředníček kritikům, neposlouchatelná záležitost. Reed se inspiroval moderní vážnou hudbou a sound artem a celé více než hodinové album z roku 1975 vytvářejí pouze kytarové vazby. Ještě nedávno oznamoval plány vydat Metal Machine Music v remasterované podobě.

New York (1989) - album na rozdíl od Berlina věnované městu, které Reed velmi dobře znal. Měl ho nakoukané, prožité, zároveň jej svým rukopisem a intelektuálně uměleckým přístupem k rockové hudbě pomáhal utvářet.

Byla to smrt Andy Warhola, která poprvé od roku 1968 přivedla znesvářeného Reeda opět dohromady s Johnem Calem. Antipatie šly na procítěném životopisně vzpomínkovém albu Songs For Drella (1990) stranou. Reedovy texty mluví v první osobě přímo za Warhola.

https://www.youtube.com/watch?v=kERm84WrqJc

Poslední regulérní řadové album Ecstasy vydal Reed v roce 2000. Texty odpovídají náladám stárnoucího muže. Je tu hořkost z rozvodu i okouzlení z tak prostých věcí jako návštěva Van Goghova muzea.

https://www.youtube.com/watch?v=7t6Wc8ww64I

Po Ecstasy získal Reed pocit, že vše podstatné již řekl, a začal se věnovat jednorázovým různorodým projektům, z nichž kritiky nejvíce oceňovaný byl The Raven. Reed ho věnoval tvorbě dalšího ze svých literárních idolů Edgara Allana Poea. A na nahrávku sezval hosty jako Davida Bowieho, Laurie Anderson či Antony Hegartyho.

Posledním příspěvkem do Reedovy neuvěřitelně pestré a odvážné diskografie zůstala deska Lulu. Nečekané a možná i bizarní spojení s kapelou Metallica ve variaci na hry německého dramatika, předchůdce expresionismu Franka Wedekinda. Znovu se tu projevila Reedova slabost pro specifický tvrdý kytarový zvuk, recenzenti ovšem album rozcupovali.