Která loňská kniha si podle vás zaslouží ocenění?
Anketa: V úterý se budou vyhlašovat vítězové ceny Magnesia Litera
Nominovaní: Nahoře zleva Hana Lundiaková, Michal Maršálek, Ondřej Horák a Alice Horáčková. Zleva dole Alžběta Michalová, Vratislav Maňák, Petr Stančík, Petr Pazdera Payne a Milena Slavická
Anketa: V úterý bude znám vítěz Magnesie Litery. Která loňská kniha by si podle vás zasloužila ocenění - včetně těch, které se nedostaly do nominací?
Pavlína Brzáková
publicistka, etnografka a spisovatelka
Těžko se mi určuje, která z knih by si ocenění „zasloužila“, mohu mluvit pouze o té, která se mě nedávno „dotkla“. Nachází se mezi nominovanými, v kategorii překladová literatura. Kniha Ostrov od norského spisovatele Roye Jacobsena v překladu Jarky Vrbové mě upoutala už svou obálkou, nevtíravě prozrazující, že půjde o příběh ze života, ve smyslu sepětí člověka s přírodou. Dávám přednost knihám vyprávěcím, nerozdírajícím emocemi, nezatěžujícím něčím, čeho se chtěl autor v rámci sebeléčby skrze psaní zbavit. A tady autor vypráví příběh rodiny obývající malý ostrov. Její příslušníci žijí z toho, co jim moře přinese. Jejich příběhy se odvíjejí v odkázání na proměny počasí, ročních období, přílivu a odlivu. Hovoří o kořenech, které prostě „jsou“, aniž by na ně člověk myslel nebo jakkoli je hledal. Ostrov je napsán úsporným a barvitým jazykem a čtenář si jej může vychutnat právě díky skvělému překladu.
Jáchym Topol
spisovatel
Z knih napsaných česky a vydaných v minulém roce mi utkvěly tři práce autorů s vlastním hlasem a bravurou. Jsou to prvotiny a spisovatelům i spisovatelce stačilo vlastně docela málo slov. Jde o Šarlák Petra Mana, soubor dvanácti próz popisujících dvanáct beatnicko-hrabalovských zaměstnání, pitky a krutý humor nečasu osmdesátých let, vlastně úlevný výdech nad děsnou dobou. Druhou suverénní knihou je Pálenka od Matěje Hořavy z rumunského Banátu, kde je středem dění přecitlivělý člověk, který ovšemže v drsném prostředí dostává neustále přes mordu a nutkavě popisuje svá nepřestajná vzkříšení. Příbuzným tématem, tedy znovuzrozováním, tentokrát ale na bitevním poli domova a rodiny, drásá básnická sbírka ostře zřícího polodítěte, kterou napsala Alžběta Michalová s názvem Zřetelně nevyprávíš.
Markéta Pilátová
spisovatelka, překladatelka a novinářka
Neměla jsem možnost přečíst všechny nominované knihy, ale z těch, které jsem přečíst loni stihla, mě nejvíc zaujala kniha Alice Horáčkové: Vladimíra Čerepková – Beatnická femme fatale. Myslím, že by směle mohla aspirovat na hlavní cenu, nejen na ocenění v kategorii Objev roku. Obsáhlý sběr dokumentů, který literární publicistka téměř detektivně sestavila do zvláštně přelévavé a živelné formy, přesně zrcadlí osobnost básnířky Čerepkové. Fascinovala mě především otázka, která se celou knihou prolíná – tedy jak velká je v touze po absolutní svobodě ukrytá nejistota, nebo přímo nesvoboda. Kniha o „divoké lesní žence, která nedůvěřovala lidem“ se čte, jako když člověk hrká kaleidoskopem, aby si složil pokaždé jiný obraz. A čte se jedním dechem. Je to kniha, která přesahuje standardy české publicistiky a v mnohém i beletrie.
Petr Hruška
básník a spisovatel
Ta kniha vyšla až letos v březnu, kdy všechny nominace na Magnesii literu již byly rozděleny – ale ona by si udělení ceny zasloužila přinejmenším za překlad a nakladatelský čin. Výbor z básní Tomase Tranströmera nazvaný Přijde smrt a vezme ti míry. Vydalo jej nakladatelství Dauphin Daniela Podhradského. Vynikající švédský básník se konečně dočkal i českého překladu (jeho dílo vyšlo ve více než šedesáti jazycích). Ten překlad je po mém soudu lucidní a podíleli se na něm Milan Richter a Vít Janota. Krásná obálka, písmo, básně jsou vybrány napříč sbírkami, soubor doplňuje kalendárium autorova života a díla, doslov, poznámky překladatelů, ano, tak má vypadat kniha, představuje-li čtenářům spisovatele, jehož dosud neznali, přestože již celá desetiletí jde o vpravdě světového autora, u nějž se pouze čekalo, kdy že tu Nobelovu cenu dostane.
Veronika Havlová
překladatelka a publicistka
Zodpovědně mohu prohlásit, že by si ocenění v hlavní kategorii zasloužil Reinerův Básník, už jen proto, jak výjimečná oddanost a znalost tématu za ním stojí. Zároveň však v koutku srdce přeji ocenění Petru Stančíkovi, jehož zvrhlou, obžernou a láskyplnou prací s češtinou jsem se v Mlýnu na mumie nechala zcela okouzlit. Za překlad bych přidělila Literu trojici, která podle výsledku musí být alespoň trochu svatá a velmi hravá. S překladem Silversteinovy knihy básniček Jen jestli si nevymejšlíš se popasovali obdivuhodně, a navíc se zdá, že tuto kooperaci přežili všichni ve zdraví. Z knih nenominovaných bych zmínila Barakudu od současného australského spisovatele Christose Tsiolkase. Tsiolkas dokazuje, že je stále možné napsat silný román, v němž autor zachycuje a reflektuje svět kolem sebe, zároveň se však dotýká témat silných a nadčasových, která mohou oslovit čtenáře po celém světě.
Josef Chuchma
redaktor Lidových novin
Myslíte jakékoli ocenění v rámci Magnesie Litery, anebo jen Knihu roku, absolutního vítěze? Vždy se ve mně cosi vzpírá, když jej mám určit, či akceptovat čísi rozhodnutí, že takovou knihou nějaký titul je. Existuje tolik kritérií, že z „absolutního“ laureátství asi vždy zbude kompromis. Například za nakladatelský (a editorský!) čin by si ocenění zasloužilo úplné, hybridní vydání díla Františka Gellnera (dva knižní svazky + DVD) nebo první díl básnického díla Egona Bondyho (tento počin se „magnesijního“ ocenění možná ještě dočká, neboť vyjdou další díly Bondyho poezie). Objevem pro mě byl svazek raných textů Pavla Juráčka Prostřednictvím kočky či memoárová koláž Vrstvami fotografky Staši Fleischmannové. Skvělá je čeština Miroslava Jindry v překladu románu E. L. Wallanta Nájemníci pana Moonblooma. A beztak je to všechno jen zlomek dobrého!
Petr A. Bílek
literární vědec
Flann O’Brien: U ptáku plavavých, v překladu Martina Pokorného. Že se toto vrcholné dílo modernistické prózy, jež je zároveň zábavnou parodií nejen pokleslé, ale i té nejvrcholnější literatury, nedostalo do trojice nominací za překladovou knihu, je mi dosti líto. Zvláště když v českém překladu neztratilo nic ze své sytosti i šťávy. Naopak nabízí četbu, při níž lze vychutnávat jak intelektuální hru stvořitele (irského úředníka a alkoholika), tak i tvořivost jeho kongeniálního českého překladatele.
Kateřina Čopjaková
publicistka
Mezi nominovanými mám letos tři favority. Hanu Lundiakovou s jejím románem Imago. Ty trubko!, který více než o ději a uceleném příběhu je o kouzlení s jazykem a obrazy. Autorka nezapře básnické začátky, píše živelně, těkavě a hodně současně. Doufám, že Magnesia Litera přitáhne k jejím knihám větší čtenářskou pozornost, protože svébytnější autorku asi momentálně na tuzemské literární scéně nemáme. Komplikovanou osobnost básnířky Vladimíry Čerepkové se metodou rozhovorů s jejími přáteli, milenci i zaměstnanci diagnostických ústavů, kam jako nezletilá byla zavírána, pokusila zachytit publicistka Alice Horáčková. A kniha se čte i díky grafické úpravě odkazující k pop artu skvěle. A nakonec asi nejtěžší kniha loňského roku, komiksové „Dějiny“ od kolektivu autorů v čele s Tomášem Prokůpkem; obsáhlá a poctivá práce, která by mohla posunout český komiks dál a ukončit uměle prodlužovanou debatu o jeho emancipaci s jinými druhy umění.
VIKTOR JANIŠ
překladatel
Za mě jednoznačně půvabná sbírka dětských veršů Jen jestli si nevymejšlíš od Shela Silversteina, kterou pro nakladatelství Albatros přeložilo trio překladatelů Lukáš Novák, Zuzana Šťastná a Stanislav Rubáš. Pro radost z jazyka a vynalézavost autora i překladatelů, kteří svému autorovi nejen dobře rozumějí, ale dokázali pro něj v češtině najít zcela přirozenou polohu. A taky trochu natruc, protože podle stávajících regulí nemůže Magnesii Literu vyhrát žádný překladatel, byť by humoristickou poezii překládal lépe než Emanuel Frynta a Jan Vladislav dohromady.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].