Tomáš Pěkný <br> 8. 5. 1943 - 17. 11. 2013

Psát nekrolog o Tomáši Pěkném je těžké hned z několika důvodů. Byl to kolega, přítel, učitel, ale především kategorický odpůrce klišé a emocí v textu. Když editoval články, kde se to klišé jen hemžilo, přestal na ně po chvíli upozorňovat a jen dopsal: Eriku, ty zvíře!

O Tomáši Pěkném jsou na webu k dohledání docela podrobná hesla, která doporučuji přečíst, já přidám spíše osobní rozměr. Podle pamětníků přinesl Tomáš do Respektu pečlivé editování textů. On tuto zásluhu odmítal, ale každopádně všichni se shodnou na tom, že coby zkušený novinář a editor měl na rozdíl od ostatních – většinou o dvě generace mladších – velké zkušenosti, které byl ochotný sdílet. A tuto ochotu jsem zažil i já. Tomáš byl (vedle dalších kolegů) vždy připraven i naprostým začátečníkům pomáhat s psaním článků. Bylo to prosto sentimentu, někdy to až bolelo, ale stejně jsem jen fascinovaně pozoroval, jak mi je někdo ochoten znovu a znovu pomáhat.

Tomáš uměl také výborně vyprávět. Několik let jsme bydleli v domech, které spolu sousedily, takže jsme se občas společně vraceli po uzávěrce či z posezení v kavárně a byly to pozoruhodné cesty. Skoro každý dům, ulice, míjená hospoda či vinárna, vše mu připomnělo někoho, o kom jsem pouze četl v učebnicích. Znal snad všechny osobnosti české kultury, mnohé osobně, jiné měl dokonale nastudované.

Mnohokrát jsem jej přemlouval, ať spolu uděláme knižní rozhovor, kde bychom jeho vzpomínky zachytili. Zásadně to ale odmítal. Nešlo jen o skromnost. Vždy mi říkal, že už brzy po revoluci získala československá společnost víc svobody, než jakou si ta jeho dokázala v šedesátých letech vůbec představit. Měl proto dojem, samozřejmě mylný, že nemá co říct. Na druhou stranu mě to ještě víc utvrdilo v jistotě, že rok 1989 je zásadní předěl, který si nikým nenechám vzít.

Vždy jsem považoval za zásadní, že v Respektu působí hned několik generací. Teď zástupce té nejstarší ztrácíme. Je to velmi smutný den, smutnější, než dokáží slova vyjádřit. Zemřel můj Tomáš.

Tomáš Pěkný zemřel 17. listopadu 2013. Bývalý redaktor časopisu Student, jeden z prvních signatářů Charty 77 a autor próz pro děti byl jedním ze zakladatelů Respektu, kde se od začátku stal klíčovou postavou pro formování redakčního jazyka a stylu psaní. V roli rádce a redaktora působil až do současnosti. Kromě práce v Respektu vedl časopis Roš chodeš a nakladatelství Sefer.