Nový faraon

Tenhle úspěch musím rychle vytěžit,“ řekl si nejspíše v duchu egyptský prezident Muhammad Mursí před dvěma týdny. Zprostředkoval právě klid zbraní mezi Izraelem a Hamásem a snášel se na něj déšť pochval. Jinak si nejde vysvětlit, že jen o pár dní později sebral odvahu a vydal prezidentské dekrety, které demokraticky zvolenému prezidentovi přes noc daly diktátorské pravomoci. Omezil hlavně moc soudů, momentálně největšího prezidentova rivala – až do schválení nové ústavy soudci ztratili možnost blokovat jakékoli Mursího rozhodnutí.

„Stěží může někdo vládnout absolutističtěji než současný egyptský prezident,“ komentoval vývoj v nejlidnatější a strategicky nejdůležitější arabské zemi demokratický aktivista a nositel Nobelovy ceny míru Muhammad Baradej. „Nemáme funkční parlament, už před měsíci si Mursí přisvojil právo vydávat místo něj zákony, a teď se rozhodl, že jeho zákony a bezpečnostní opatření nemají omezovat ani nezávislé soudy.“

Prezidentův překvapivý tah byl vlastně preventivní. Soudci totiž letos – s odvoláním na špatné volební zákony – rozpustili nový parlament, ve kterém jasně převažovali islamisté. Současně však ústavodárné shromáždění pracuje na nové ústavě a i v něm islamisté dominují. Mursí – představitel Muslimského bratrstva – chtěl svými dekrety ochránit toto shromáždění před rozpuštěním, které reálně hrozilo, protože se soudci právě zabývali jeho ústavností.

Váha islamistů v ústavodárném shromáždění se v minulých měsících postupně zvyšovala. Skoro všichni sekulární a koptští zástupci se vzdali mandátu na protest proti zaťatosti, s níž islamisté prosazovali svoji představu budoucího zřízení Egypta. Sekularisté a koptové se obávali, že Muslimské bratrstvo protlačí dokument omezující práva žen a náboženských menšin. Své obavy podtrhovali poukazem na jednoho z členů shromáždění, jenž chce z náboženských důvodů zakázat hudbu, nebo na jeho kolegu, který popírá holocaust.

Mursího prezidentský dekret tedy zajistil, že islamisty ovládané shromáždění může dále pokračovat v práci. V celonočním jednání ze čtvrtka na pátek islamističtí členové shromáždění skutečně schválili návrh ústavy, který chtějí navzdory námitkám právních expertů a sekularistů co nejdříve nabídnout Egypťanům v referendu ke schválení.

Islamisté versus soudci

Liberály a sekularisty tento vývoj spojil do největších demonstrací od egyptské revoluce roku 2011. Protesty desítek tisíc lidí se místy vymkly kontrole – násilní demonstranti vypálili několik kanceláří politické strany Muslimské bratrstvo a při střetech s policií byly zraněny stovky lidí. „Mursí dále rozdělil zemi, vyhrotil polarizaci na tábor islamistů a tábor sekularistů. Je tohle jeho cílem?“ vysvětloval koptský biskup Dahúd důvod, proč se minulé úterý přidal k tisícům demonstrantů na náměstí Tahrír.

Bez ohledu na autoritářství, se kterým si Mursí osvojil moc, je jeho krok do jisté míry pochopitelný. Současní soudci předně nejsou zárukou demokracie. I vyhranění odpůrci islamistů běžně uznávají, že soudnictví je zkorumpované a pracují v něm přívrženci padlého diktátora Mubaraka. Nevěří jim třeba kvůli procesu s úředníky bývalého režimu, kteří byli souzeni za smrt demonstrantů během revoluce roku 2011 – a všichni byli zproštěni viny.

Islamisté mají pocit, že jim zatím vítězství v demokratických volbách nepřineslo skutečnou moc formovat zemi. Lidé jim začínají dávat vinu na pomalých reformách, na stále špatné ekonomické situaci, na stěží se zlepšujících veřejných službách. V opozici proti islamistům stojí elita bývalé diktatury – většina médií, silná a zkostnatělá byrokracie, bohatá elita a právě soudy.

Muslimští bratři omezení soudní moci ospravedlňují jako způsob ochrany revoluce před lidmi spojenými se starým režimem, kteří podle jejich názoru cíleně omezují demokraticky zvolené instituce. Prezident Mursí například odvolal vrchního státního zástupce, který prý systematicky narušoval vyšetřování lidí spjatých se zločiny Mubarakovy éry.

Muhammad Mursí svůj zásah proti soudcům s nikým nekonzultoval, a i proto mu liberálové nedůvěřují. „Jedná v zájmu bratrstva, nikoli v zájmu Egypta. Dostává příkazy z vedení islamistů a ty poslouchá. Je to stejný typ diktátora jako Mubarak, možná horší,“ vystihl během úterní demonstrace dvaatřicetiletý Muhammad Ibráhím široce rozšířený názor egyptských sekularistů. Tváře demonstrantů z minulého týdne se opravdu velmi podobaly tvářím těch, kdo v roce 2011 svrhli Husního Mubaraka. Teď se obávají o osud „své“ revoluce za historicky první demokracii v Egyptě.

Nereagují ale liberálové přehnaně hystericky? Analytici egyptské politiky často upozorňují, že jim chybí hlubší ukotvení ve společnosti, a proto místo přinášení vlastních návrhů tak rychle přecházejí k pouličním protestům.

Teď chtějí demonstrovat až do zrušení prezidentských dekretů, což je však nerealistický požadavek. Pro Mursího by to byla příliš těžká porážka. Tvrdí, že si diktátorské pravomoci přisvojil jen na krátkou dobu, která je potřebná k dopsání a schválení nové ústavy, a na pouliční protesty reagoval diplomaticky. V projevech své rozhodnutí vysvětloval, snažil se Egypťany usmiřovat a prohlásil, že je hrdý na zemi s tak silnou opozicí. Zjevně podcenil citlivost, kterou mají Egypťané po desetiletích diktatury vůči krokům zavánějícím novou autokracií.

I proto je teď příliš brzy na pesimistickou předpověď, že letošní prezidentské volby byly nadlouho také poslednía že islamisté hlasování jen využili k dobytí moci. Egypt ale míří do ještě hlubší politické krize s nepředvídatelnými výsledky.

Muhammad Mansour, Tomáš Lindner, Egypt

M. Mansour je egyptský novinář.