Díky Bohu za restituce

Málokteré téma za posledních 20 let vyvolalo tolik vášní jako vládní návrh zákona o tzv. církevních restitucích. Jeho odpůrci upozorňují, že prolamuje hranici roku 1948, že zvýhodňuje církve a náboženské spolky oproti jiným restituentům nebo že se zásadně změnila role církví, protože dnes už zastupují jen menšinu české společnosti, a neměly by proto získat zpátky tak velký majetek. O tzv. církevních restitucích jsme diskutovali s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou (69), místopředsedou Ekumenické rady církví Danielem Fajfrem (60) a předsedou Federace židovských obcí Jiřím Daníčkem (63).

Byl by Ježíš pro církevní restituce?

DANIEL FAJFR: Byl by pro to, co je pravdivé a spravedlivé.

DOMINIK DUKA: Promiňte, ale já nevím, jak se mohlo stát, že stále hovoříme o restitucích. V naší zemi po pádu komunismu nikdo nerestituoval a restituovat nebude. Všichni byli odškodněni jen částečně, zákon hovoří o „zmírnění některých majetkových křivd“. Ani jeden z nás tří, kdo tu sedíme, jsme nikdy nejednali o restitucích. Jednali jsme o možnosti, abychom po všech perzekucích a konfiskacích mohli vůbec začít důstojný život našich společenství. Ale k vaší otázce: Pán Ježíš předkládá základní morální principy, ne konkrétní politické a sociální pořádky.

Zatímco dříve církve splývaly s celkem společnosti, dnes jsou v podstatě menšinou. Nebylo by tedy lepší se kvůli odporu většiny společnosti restitucí vzdát nebo jejich objem dobrovolně snížit? Proti návrhu majetkového vyrovnání státu s církvemi je podle průzkumů veřejného mínění až 70 procent lidí.

DUKA: Existuje seriózní celostátní průzkum na tuto otázku? Já mám zprávy o tom, že proběhly pouze ankety. A z těch anket vychází, že v současné době 22 procent lidí souhlasí s navrhovaným zákonem, asi 40 procent souhlasí s naturálním vyrovnáním a má výhrady k částečnému finančnímu odškodnění a necelých 38 procent lidí říká, že je proti. Ale proti čemu vlastně jsou? Vždyť ani sociální demokracie neřekla, že je principiálně proti. Mám dojem, že se dostáváme do situace, o které hovořil filozof Aristoteles: V zemích, kde neplatí právo a spravedlnost, nejde už o stát, ale jakousi tlupu, v níž vítězí silná slova.

FAJFR: Vaše otázka má samozřejmě širší význam. Když si uvědomíme, že ještě 23 let po revoluci tu platí zákon z roku 1949, musí to někomu ve společnosti vyhovovat. Za vlády sociální demokracie v letech 1998 až 2006 byl hospodářský vývoj v téhle zemi příznivý, osm let tedy mohli jednat, ale nechali to být. Proto obdivuji ODS a TOP 09, že mají odvahu znovu a znovu ty minulé křivdy řešit i v době krize.

JIŘÍ DANÍČEK: Za Federaci židovských obcí bych chtěl říci, že hlavním smyslem vyrovnání je především zlomení nešťastné a dlouhodobé závislosti na státu. K tomu se vytváří jakýsi materiální předpoklad, který je v mých očích – a myslím, že i v očích kolegů – teprve druhým plánem celé věci, bez něhož by to nešlo realizovat. Federace židovských obcí v devadesátých letech získala nějaký majetek na základě restitučních zákonů, které braly v úvahu, jakým způsobem byl židovský majetek zabaven. Za těch dvacet let nám ten navrácený majetek umožnil spoustu věcí. Umožnil, abychom mohli přispívat těm, kdo přežili holocaust. Aby se židovské obce, které byly převážně shromážděním starců, postavily na vlastní nohy a začaly fungovat, jak náleží. Dnes mají všechno základní, co židovská obec ke své činnosti potřebuje, a mají také vlastní hrdost, protože nemusí pouze stát s nataženou rukou a čekat, co jim ministerstvo kultury přidělí. Schválením zákona bychom se dostali ještě mnohem dále. Všichni, kteří jsme se jednání o tomto zákoně zúčastnili, očekáváme, že nám jeho schválení vrátí důstojnost a samostatnost v plné míře. To se týká všech zúčastněných a nikdo přece nemůže být tak naivní, aby si myslel, že se takováto věc dá realizovat bez vynaložení přiměřených prostředků.

Nezpochybňujeme právní nárok církví a náboženských společností na vyrovnání se státem, ptáme se, jestli jste přemýšleli o nějakém gestu, kterým byste si naklonili většinovou veřejnost.

DUKA: Vzdali jsme se majetku, který je v rukou soukromých osob, měst, obcí, krajů a některých státních institucí…

FAJFR: Ta vaše otázka pro mě vyznívá i ve smyslu – co ty církve budou s tím majetkem dělat? Budou na tom sedět, budou si díky tomu užívat dovolené nebo budou majetky prodávat, aby si mohly dělat pomyšlení? Na co ale církve vynakládají své finance, obecně prokázaly v uplynulých 20 letech. Nabízejí služby pro lidi všech generací – pro děti, dorost, mládež, seniory, starají se o lidi, o které už se skoro nikdo starat nechce. Pokud tedy církve něco dostanou, pak si to nenechají pro sebe, ale dají to společnosti. Proto nás tolik rozzlobil demagogický plakát sociální demokracie, na kterém katolický duchovní s prstenem na ruce přebírá od modré ruky pytel peněz. Sociální demokraté si neuvědomují, že kdyby na tom billboardu byly po právu tři ruce – katolická, protestantská a židovská –, byl by z toho pro ně obrovský průšvih. Beztrestné hanění církve politickou stranou je nebezpečný precedens.

K využití nabytého majetku se ještě dostaneme. Proč ale nemáte žádnou vysvětlující propagační kampaň? Při schvalování minulé verze zákona o církevních restitucích se o to pokoušel z vlastní iniciativy evangelický farář Daniel Kvasnička. Teď nikdo.

DUKA: Z hlediska našich finančních možností musíme zvažovat, kolik by tato kampaň stála. To by byly desítky milionů.

Možná byste se mohli zeptat faráře Daniela Kvasničky. Ten to při své osamělé kampani docela zvládl.

DUKA: My jsme se po nástupu této vlády zavázali, že zmrazíme náš státní příspěvek. Čili my na žádnou kampaň de facto nemáme peníze. A myslíme si, že není přípustné, aby to bylo ze sbírek věřících.

FAJFR: Já jsem skeptický také vůči tomu, že bychom většinu těch lidí s odmítavým postojem k církvím přesvědčili. Oni nikdy nebyli v kostele, ale přesto jsou přesvědčeni, že vědí, co církev dělá špatně a co by měla nebo neměla dělat. Teprve život ukáže, zda církve jednaly férově. Už jsou tady dva tisíce let, mají určitou setrvačnost a díky Bohu, že tu setrvačnost mají, že dnes nereagují na každý hloupý plakát protiakcí. Naším argumentem je, až se například maminka odpůrců vyrovnání dostane do církevního hospice nebo domova důchodců, pak zjistí, že ti „flanďáci“ jsou také k něčemu a že je dobře, že jsou tady.

DANÍČEK: K tomu technická poznámka. V rámci vnitrocírkevních jednání jsme jednali také s představiteli Svazu měst a obcí ČR, který sdružuje takové spíše čilejší obce a jejich představitele. A u nich jsme se s nepochopením, o němž mluvíte, vůbec nesetkali. Naopak – jasně chápali, že přijetí toho zákona bude i pro ně v mnoha ohledech pozitivní. A když se ptáte, proč jsme neudělali kampaň, představitelé židovských obcí přece nepůjdou vykládat, že jsou tu především proto, aby se například starali o staré lidi nebo že mají takové a takové poslání. To skutečně není na kampaň, ale jednoznačně na politické řešení.

Myslíte, že je šťastné, když církevní restituce budou schváleny těsnou většinou 103 hlasů?

DUKA: To samozřejmě nebylo naším cílem a nepovažujeme to za šťastné. Přijetí nebo nepřijetí toho zákona ale vypoví o vývoji naší společnosti. Tedy jestli se skutečně bude vyvíjet směrem k demokracii, k toleranci a skutečnému respektu k menšinám a svobodě.

Nesnažili jste se alespoň premiéru Nečasovi vysvětlit, aby schvalování toho zákona ještě odložil a snažil se pro něj sehnat silnější většinu?

DUKA: Já nemám právo hovořit premiérovi do jeho politiky. Nejsem součástí politické scény.

FAJFR: Mohl bych dodat, že moudří politici si řeknou, že když to neprojde teď, stálo by to později stát více a více peněz. Kdyby se tento transfer podařil hned po roce 1989, tak by to bylo proti současnému stavu skoro za hubičku. Dnes jsme blízko vítězství pro všechny, všichni z toho budou mít užitek. Stát, církve, obce, hejtmani… O tom jsme přesvědčeni. Proto pro mě ten poměr hlasů není podstatný. Věřím, že to bude k dobrému.

Neobáváte se toho, že ČSSD se bude po volbách snažit ten zákon zpochybňovat?

DANÍČEK: Nedovedu si představit, s čím by přišli. Mohou kritizovat, ale co by navrhli, aby se nad tím všichni shodli, aby to bylo uskutečnitelné a užitečné?

Mohou ten zákon napadnout u Ústavního soudu. Jednou ze dvou hlavních námitek ČSSD je to, že tzv. církevní restituce prolamují hranici 25. února 1948. Zdůvodňují to tím, že církvím byly pozemky odňaty už zákonem o revizi během pozemkové reformy v roce 1947, kdy bylo Československo ještě demokratické. Z důvodu komunistického převratu ale nebyla administrativně dotažena do konce.

DUKA: Na ten argument už odpověděli právní zástupci Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Ústavu státu a práva. Zákon 142 z roku 1947 k datu své účinnosti žádný majetek nezabral. Je to stejné jako u restitucí fyzických osob, a u nich se prolomení restituční hranice nikdo neobával a neobává. Podstatné přece je, jak byl zákon aplikován. A to se dělo protizákonně, jelikož za tzv. vykoupený majetek nebyla zaplacena náhrada. Navíc – my ten majetek nezískáme zpět nějak hromadně jako tím nešťastným výčtovým zákonem, ale každá farnost nebo biskupství bude žádat o každou věc zvlášť a každou žádost bude prověřovat státní úředník.

DANÍČEK: Federace židovských obcí k tomu vydala stanovisko, v němž se říká, že navrhovaný zákon by pochopitelně získal morální aspekt, pokud by umožnil alespoň částečně řešit i otázku arizovaného židovského majetku, který je dosud v držení českého státu. Pro ty, kdo přežili holocaust, a jejich potomky by znamenal hodně, zejména v již zmíněné morální rovině. Zákon se ovšem snaží přinést především řešení, které by podpořilo budoucnost a nezávislost církví a náboženských společností i v praktické rovině. S přihlédnutím k tomu nepovažuje Federace židovských obcí v České republice za nezbytné, aby se otázka arizovaného majetku řešila prostřednictvím tohoto zákona. Čili ten trojský kůň, kterého se tam snaží odpůrci zákona dostat, skutečně neexistuje.

Sociální demokraté upozornili také na to, že v případě církví byl majetek oceněn jinak než v případě jiných restituentů. Zatímco při výpočtu odškodnění církve se vychází z toho, že metr čtvereční zemědělské půdy byl oceněn na 44 korun, u lesů na 28 korun. Běžně je ale zemědělská půda oceněna na deset korun, u lesní půdy je to devět korun. Z čeho vychází ten odlišný přístup?

DUKA: Toto tvrzení je pustá demagogie. V případě zákona o půdě, který umožnil restituci zemědělských nemovitostí pro fyzické osoby, probíhalo odškodnění v naturáliích. Ocenění bylo použito pouze jako nástroj pro stanovení rozsahu tzv. náhradní restituce – navrácení jiného pole, budovy -, kdy byl postižený člověk odškodněn jinými nemovitostmi v odpovídající hodnotě. Oproti tomu zákon o tzv. církevních restitucích používá jiný princip. Za prvé se týká pouze majetku v držení státu a nevyplácejí se žádné náhrady za inventář a znehodnocení. Výsledkem je, že objem zabraného majetku, o který můžeme žádat, se zmenšil o více než 40 procent. A pochopitelně musela být použita jiná metoda stanovení ceny pozemků, protože neslouží jako měřítko pro náhradní naturální restituci, ale jako podklad pro spravedlivé vyplacení finanční náhrady.

Provedený výpočet vycházel z údajů dostupných ve veřejných zdrojích, jako jsou například údaje Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. A koneckonců – uvědomme si, jaká by byla tržní hodnota těch pozemků, kdyby je měl někdo skutečně prodávat.

Další problematický bod spočívá v tom, že stát se na finančním vypořádání dohodl se zástupci 17 církví a náboženských společností, ale sedm z těchto 17 církví bylo v České republice zaregistrováno až po roce 1990. Jak je možné, že budou odškodněny i ony?

FAJFR: To je záležitost Ekumenické rady církví, v níž jsou tyto církve sdruženy. Byly to například církve, které usilovaly o registraci v padesátých letech a byla jim zamítnuta. Takže víceméně fungovaly jako podzemní církve a po roce 1989 byly registrovány a připojily se k Ekumenické radě církví.

DUKA: Dostávají odškodnění na základě toho, co zde bylo řečeno bratrem Fajfrem. Protože spolupracovaly v podzemí a jelikož pracovaly pro křesťanství, trpěly za stejnou věc. Proto je přijímáme mezi sebe.

DANÍČEK: Já bych to ještě shrnul. Zákon, jak jsem se už několikrát snažil říci, má hlavně připravit budoucnost. Pro těch sedm církví, které stát doposud mírně finančně podporoval, musí to řešení existovat také. Římskokatolická církev, která by mohla vznést nárok na větší podíl, se vzdala jisté části finančního odškodnění a uvolnila ji pro tyto církve. Čili je to vnitřní dohoda, která žádným způsobem nenafukuje finanční objem vyrovnání.

Najděte nám tunely

Jak budou církve o svůj majetek případně žádat a jak ho budou spravovat? Každá farnost sama za sebe, nebo to budou řídit jednotlivá biskupství? A jak to bude u evangelíků a u židovských obcí?

DUKA: Žádat o majetek budou jednotlivé církevní instituce, kterým byl majetek zabrán. Je pochopitelné, že administrace i správa majetku bude probíhat ve spolupráci s odbornými složkami úřadů biskupství nebo řádů. A dohlížet na ně bude Česká biskupská konference a grémium odborníků. Všechny závažnější kroky tak budou pod supervizí. Snažíme se o zavedení transparentních postupů. Především bych chtěl ale veřejnost uklidnit, že rozhodně nebudeme vyhánět lidi z našich lesů, duchovní se nebudou stávat hajnými a lesními inženýry. Budeme muset vytvořit vlastní management, jehož členy budeme vybírat z přihlášených zájemců. V případě malého majetku, který se bude vracet jednotlivým farnostem, budou tamní kněží a jiní duchovní hospodařit sami, tak jako hospodařili doposud. Tam většinou půjde o několik hektarů půdy. Zavádíme též fond solidarity, skrze který se ty bohatší farnosti dělí s těmi chudšími.

Kdo tu supervizi, o níž hovoříte, bude provádět?

DUKA: Určitě ne biskupové. Našimi finančními poradci jsou lidé, kteří v tomto státu patřili a patří mezi nejvýznamnější ekonomy. Ti to pro nás připravují. Přiznávám ale, že jsem v téhle oblasti laik. Zkrátka určitě tam bude muset být tým, dejme tomu, tří lidí na plný úvazek a ti budou potom pod dohledem dozorčí rady, abychom měli prakticky každého půl roku možnost nahlédnout a vidět, případně zvednout prst a říci: „Pozor, tudy ne.“

Už teď někteří faráři spravují třeba tři farnosti najednou. Jak budou stíhat tu práci navíc?

DUKA: Naším zájmem je přitáhnout k práci ve farnostech i laiky. V ekonomických otázkách je to určitě velká pomoc. Odbornou pomoc poskytuje také úřad biskupství.

A určitě budeme muset dělat školení. K dispozici jsou farářům navíc ekonomické rady, v nichž musí být odborníci, kteří budou mít vůči panu faráři právo veta a mohou říci: „To nemůžeš dělat.“ Čili jemu ta práce, v tomto smyslu, nemusí vůbec přibýt. Nastavení nového modelu bude pět let velmi náročné práce, ale výsledkem bude větší zodpovědnost i větší šetrnost.

U protestantských církví to asi bude probíhat podobně.

FAJFR: V případě Ekumenické rady se jedná o 11 církví, takže nemohu mluvit paušálně, ale bude to mnohem jednodušší. U většiny totiž půjde o finanční kompenzace.

DANÍČEK: Ve Federaci židovských obcí to také žádný problém nepředstavuje, protože jedinou změnou, ke které dochází, je to, že bude potřeba nějakým způsobem rozhodnout, jak naložit s finanční kompenzací. Naším hlavním úkolem bude najít pomocí těchto peněz a jejich dlouhodobým zhodnocením zdroj – například nějakou komerčně přínosnou nemovitost –, díky němuž bychom dokázali uhradit výpadky v platech duchovních. To je v kompetenci Federace židovských obcí, která jako instituce skoro žádný majetek nemá, kromě hřbitovů a opuštěných synagog.

Předpokládáme, že římskokatolická církev bude asi většinu pozemků nebo i budov pronajímat. Přemýšleli jste už, pane Duko, o nějakém etickém kodexu, který by určil hranice toho, na jaké aktivity to využívat?

DUKA: Víte, já bych chtěl pouze říci, že to navracení budov bude minimální, to se netýká velkého počtu budov. A z hlediska pozemků jsem naznačil, že to budeme řešit formou pronájmu. Určitě nás to nepovede k nějakým velkým podnikatelským činnostem a spekulacím.

Vás třeba ne, ale pronajímatele těch pozemků ano. Proto jsme se ptali, jestli připravujete nějaký etický kodex.

DUKA: Připravujeme takovou „kuchařku“, ale je zde také Kodex kanonického práva a Sociální nauka církve, která důsledně trvá na morální dimenzi ekonomiky. Ta obsahuje jasné morální principy. Rozhodně nebudeme nic pronajímat firmám provozujícím hazard, vyrábějícím zbraně a podobně. Momentálně mě nenapadá, co všechno tam zařadit.

Katolická církev je přísně hierarchická společnost, kde se nějaká provinění mohou dlouhou dobu tutlat. V minulých týdnech jsme třeba svědky zpronevěry téměř deseti milionů eur ve slovenské kauze biskupa Jána Sokola. Jak byste, pane Duko, přesvědčil českou společnost, že tady se nic tutlat nebude?

DUKA: Současná římskokatolická církev a jí zřizované instituce jako církevní školy, charity a podobně musí spravovat ročně obrat kolem pěti miliard korun. Prosím, najděte nám tunely, najděte nám krádeže, najděte nám zásadní chyby. Nějaké chyby určitě vždycky jsou a budou, ale zatím jsme obstáli jako ti, kdo jsou soustavně kontrolováni jako každá jiná instituce. Sem přicházejí kontroly na odvody daní, na sociální dávky, sem přicházejí kontroly z ministerstva, jak spravujeme finance, které od státu dostáváme. Přicházejí kontroly od Nejvyššího kontrolního úřadu. A těmto kontrolám se nejen že nebráníme, ale jsme za ně opravdu rádi.

Přemýšlel jste třeba o tom, že byste všechny ty žádosti o restituce a následné smlouvy o pronájmu pozemků a budov zveřejňovali na webu?

DUKA: Myslím, že toto je součástí oné „kuchařky“, o níž jsem mluvil. Jsem ale proti zveřejňování seznamu pozemků a budov, které bychom chtěli získat zpět. Když jsme to v několika případech udělali, výsledkem bylo falšování dokumentů v archivech a podobně, kdy se majetek převáděl do soukromého vlastnictví. A na to se chystaný zákon nevztahuje.

Nám šlo spíše o to, jestli budete chtít jít morálně příkladem.

DUKA: Podívejte se, církev je nejen společenstvím svatých, ale i hříšníků, to se týká všech církví. Proto musíme mít určité kontrolní mechanismy. Vezměte si ale, že za 22 let máme jen jediný bankrot, a to ve farnosti v Trmicích, o kterém se dostatečně stále mluví.

A to nebyl bankrot v důsledku korupce nebo tunelu, šlo o nešťastný projekt, který si starší generace neuměla spočítat.

Existuje mimochodem z toho případu nějaké poučení?

DUKA: Zavedli jsme ve farnostech jistý strop ve finančních výdajích, na vyšší částky musí mít farnost souhlas příslušného biskupství. A to není otázka toho, že by to rozhodoval biskup, ale ekonom. Mimochodem, ani já nemohu všechny finanční kroky činit sám. Musím mít souhlas kněžské rady a souhlas ekonomické rady. A potom je zde Vatikán – i ten dohlíží, abych já jako biskup něco nezpronevěřil.

Sociálně demokratické signály

Část křesťanů – mezi nimi například intelektuálové jako Martin C. Putna, Ivan Štampach nebo Miloš Rejchrt – se vyslovila proti restitucím. Zdůvodňují to tím, že budoucnost církví nelze stavět na majetcích z minulosti, ale na současné živé víře a ochotě k oběti, že není možné sloužit dvěma pánům, Bohu i majetku. Vylučuje se to?

FAJFR: To je postaveno tak, jako by církev čekala, až dostane peníze, a pak teprve bude moci fungovat. Tak ale žádné vedení církve nepřemýšlí.

Z jejich slov je jasné, že jim jde právě o život církví – tvrdí, že pokud má zůstat živým a důvěryhodným společenstvím, má se věnovat duchovním věcem a neztrácet energii správou majetku.

FAJFR: Dobře, ale když chcete provozovat hospic nebo domov důchodců tak, aby to bylo na dostatečné úrovni, potřebujete lidi a finance, bez nich to nepůjde.

Můžete žádat o státní nebo evropské granty.

FAJFR: A my to tak děláme. Ale někdy to nestačí a potom se musí zavírat diakonická střediska nebo se omezuje jejich činnost.

DUKA: Ti zmínění lidé také do jisté míry nereprezentují skupinu lidí, která by se zabývala vedením církevních institucí; malých či velkých. Nenesou žádnou odpovědnost v této věci. Představa, že my se teď vůbec nemusíme zajímat o ekonomiku, je možná jen v jejich myslích. Ale my celých 20 let, každý rok, musíme při sestavování rozpočtu zápasit o finance z nejrůznějších fondů, abychom dokázali udržet, opravit a zachovat fungování farností, církevních škol, charitativních zařízení a tak dále. Přitom ve všech církevních zařízeních pracují lidé s nižšími platy než v obdobných státních institucích. Rovněž tak jestliže opravujeme kostely a další historické památky jako například Strahovský klášter, tak je pochopitelné, že se musíme starat i o ekonomiku.

Miloš Rejchrt nebo olomoucká biskupka Jana Šilerová, která se také vyslovila proti restitucím, ale mají s touto ekonomickou stránkou zkušenosti. Přesto restituce odmítají.

DUKA: A já jim jejich názor neberu. Já ale budu radši, když budeme na státu ekonomicky nezávislí a svobodní. Obzvláště když pozoruji útoky na náboženskou svobodu, které se teď v této zemi dějí. ČSSD nám ve své kampani tvrdí, že stát musí církve udržet ve své náruči a musí mít fond, pomocí něhož je bude kontrolovat. Tak nám to diktuje ČSSD, nepředstavuje to jako téma k diskusi. To je pro mě jasným signálem, že tu může nastat omezení náboženské svobody. Neříkám, že to nastane, ale je to určitý signál.

ČSSD útočí na katolickou církev, ne na svobodu vyznání. Nechme už ale její kampaň být. Vy jste, pane Duko, mluvil o nezávislosti církví. Pokud se ovšem budete dál ucházet také o státní granty, budete i nadále pod jistým politickým tlakem.

DUKA: Absolutně svobodní samozřejmě nebudeme, ale už nebudeme rukojmími. Ostatně i my máme právo jako každá jiná organizace požádat o grant na opravu historické památky. I my máme právo požádat o grant na sociální práci a podobně. Ostatní instituce mají právo požádat o svůj majetek, vysoudit ho a tak dále. A dělá proti nim někdo transparenty?

FAJFR: Změní se především to, že ve veřejném povědomí už nebude vládnout představa, že církve získávají peníze z daní občanů. Přitom ani teď to tak není – výnos z církevních pozemků a budov přináší každý rok tři miliardy do státního rozpočtu. Napříště to tedy bude otázka nabídky a poptávky. Máme vojenské, zdravotní a vězeňské kaplany, umíme na dobré úrovni dělat diakonii, starat se o nemocné a tak dále. A právě proto není potřeba dělat propagandu, protože se ukáže, že církve, to není jen kázání, ale služba společnosti.

Tam nesmí vkročit žena

Odbočme na závěr k úplně jinému tématu. Sledovali jste proces s Pussy Riot? Chystáte se k tomu vydat nějaké stanovisko nebo třeba formulovat i společný postoj?

FAJFR: Ekumenická rada církví se na svém zasedání shodla, že se obrátí na pravoslavnou církev, aby akci těch dam vzala jako přestupek a aby jim to odpustila.

A poslali jste ten vzkaz do Moskvy?

FAJFR: To bych musel zjistit.

DANÍČEK: Federace židovských obcí se k tomu nevyjadřovala. Mimo jiné proto, že by to těm obviněným dámám nepomohlo, protože hlas ze židovské strany jaksi není v této situaci to, co by ruští politici nebo veřejnost použili v jejich prospěch.

DUKA: Biskupská konference se k tomuto problému nevyjádřila, protože se domníváme, že je zapotřebí zvážit všechny skutečnosti. Především chápání sakrálního prostoru v pravoslavné církvi. U nás se vytratilo vědomí posvátného, tam naopak do toho prostoru žena ani normálně nesmí vkročit, jen při svatbě. I kdyby se tam šly modlit, byl by to prohřešek, natož když tam provádějí to, co prováděly. Proto sice považuji rozsudek na dva roky jako příliš tvrdý, na druhou stranu si ale uvědomme, že tyto dámy natolik opovrhují cítěním pravoslavných lidí, že neřeknou ani, že je to mrzí.

Jaký trest si myslíte, že by byl přiměřený?

DUKA: Přiměřené by bylo, aby ony dámy projevily lítost a byly propuštěny. A to, co si odseděly ve vazbě, by bylo chápáno jako určitý trest a všem by bylo učiněno zadost. Ony však neprojevily lítost, neprojevily úctu ke svobodě a nemají toleranci k přesvědčení druhého.