Ať ty holky shoří v pekle

Cesta do budovy moskevského Taganského soudu vede přes tři policejní kontroly. Je první červencová středa a v soudní síni velikosti běžného obýváku přecpané desítkami novinářů je k zalknutí. Všechny kamery a fotoaparáty mají zaostřeno na prázdnou klec, tradiční prostor vyhrazený v ruských soudních síních pro obžalované.

Po hodině čekání vstupuje do místnosti ozbrojená eskorta a vede v poutech studentku pátého ročníku Filozofické fakulty Moskevské státní univerzity, bývalou členku guerillové umělecké skupiny Vojna a matku čtyřletého dítěte Naděždu Tolokonnikovovou. Na sobě má džíny a tričko se španělským nápisem „No pasarán“ a obrázkem zaťaté pěsti. Vstupuje do klece, kde se jí jeden z policistů snaží odemknout pouta. Zámek se ale zasekl a ocelová oka nejdou sundat. Třiadvacetiletá Naďa se ironicky usmívá, fotoaparáty cvakají. Ostře sledované zasedání s první z členek uskupení zvaného Pussy Riot začíná.

Obhájci namítají, že spis čítající 2800 stran dostali k prostudování až počátkem června a nestačí je do obžalobou požadovaného termínu přečíst. „Vyšetřovatelům trvalo dva a půl měsíce, než dokončili psychologicko-lingvistický rozbor textu o několika řádcích Bohorodičko, vyžeň Putina a my dostaneme měsíc na skoro 3000 stran,“ argumentuje rozhořčeně jeden z advokátů Mark Fejgin. Obhájkyně Violetta Volkovová si zase stěžuje na podmínky, které k četbě sedmisvazkového spisu dostali. „Lze jej studovat pouze na půdě vazební věznice a jen v pracovních dnech, nelze jej kopírovat, takže se s ním nemohou seznamovat všichni najednou, ani mandantky ne, ale jeden po druhém.“ Mladá soudkyně Natalija Konovalovová argumenty advokátů poslouchá s unaveným výrazem v obličeji, co chvíli si podpírá rukou hlavu.

Manžel Nadi Tolokonnikovové Petr Verzilov sedí na dřevěné lavici hned vedle klece a v jednu chvíli ukazuje své ženě skrze mříže čerstvý výtisk deníku Kommersant. V něm se píše o koncertě americké kapely Faith No More, kde vystoupily nezatčené členky Pussy Riot a frontman kapely Mike Patton s barevnou čepicí na hlavě a podobiznou Pussy Riot na tričku zazpíval píseň We Care a Lot (Nám na tom hodně záleží). Policista stojící u klece Verzilova napomíná. Naďa se usmívá a pokyvuje hlavou na znamení, že pochopila.

Soudkyně jí sotva slyšitelným hlasem uděluje slovo. „Za měsíc se mi podařilo seznámit se pouze se dvěma svazky,“ prohlašuje Naďa. „Je důležité, abych se seznámila se všemi. Už jen proto, že z toho, co jsem si stačila přečíst, mě některé věci zarazily. Protokoly z vyšetřování jsou psány přes kopírku a jsou si všechny nápadně podobné. Důkazy potvrzující obvinění jsem v nich zatím nenalezla.“ Žaloba podle Tolokonnikovové obsahuje také mnoho smyšlených údajů. Soudkyně si bere čas na promyšlení, obžalovanou odvádějí. „V této zemi se můžete ocitnout v poutech kdykoli,“ stačí Tolokonnikovová ještě křiknout směrem k novinářům a zvedá spoutané ruce nad hlavu.

Pak postupně přicházejí i další dvě zadržené členky Pussy Riot. Nejstarší z obviněných, třicetiletá Jekatěrina Samucevičová, vypadá pohuble. Kdykoli se tahle absolventka dvou vysokých škol, programátorka a umělkyně podívá na otce, sedícího hned vedle klece, usměje se. Až do zadržení s ním žila v jednom bytě. Stanislav Samucevič nevynechal jediný soud a neskrývá, že je na svou dceru pyšný. „Tak jako Kátě ani mně se nelíbí, že naše vláda je příliš propojena s církví,“ říká Samucevič během pauzy. Podle něj se jeho dcera nemá k čemu přiznávat, ničím se neprovinila. Jemu jedinému povolili navštívit Jekatěrinu dvakrát. Ostatním rodinným příslušníkům zatím nevyhověli.

Čtyřiadvacetiletá Marija Aljochinová tentokrát k soudnímu zasedání nepřišla s Biblí v ruce jako několikrát předtím, ale jen se štůskem papírů. Studentka 4. ročníku žurnalistiky a literární akademie, aktivistka Greenpeace, dobrovolnice angažující se v pomoci dětem hospitalizovaným na moskevské psychiatrii a matka pětiletého syna soudkyni sděluje, že obžaloba je „opravdu mistrovské jazykové dílo, plné gramatických chyb“ a že jí chyby často brání v pochopení významu obsahu žaloby. Když jí před odchodem ze síně chtějí opět nasadit pouta, odskočí Aljochinová do druhého kouta klece a před novináři čte své prohlášení: „Jsem si jistá, že křesťanská tradice znamená víc než jednotlivé výpady agrese. Výpady jsou znakem křehkosti víry, určité nevědomosti a vášně. Je mi opravdu líto, že jste nic nepochopili, to, co se stalo, mně však líto není.“ Soudkyně nakonec žádost advokátů prodloužit čas na prostudování spisu do září ve všech případech zamítá a punkerky odvážejí zpět do vězení.

Před soudní budovou mezitím vrcholí protest několika desítek lidí. Většina z nich zatčené punkerky podporuje, je tu ale i skupina křesťanských aktivistů, kteří chodí ke všem přelíčením s Pussy Riot. „Chceme, aby se omluvily skrze televizní kamery a přiznaly vinu,“ říká známý pravoslavný aktivista Vladimir Sergejev. „Jinak musí sedět, klidně do doby, než budou hořet v pekle.“

Ztrestat tu nenávist

Volné anarcho-feministické sdružení Pussy Riot existuje někdy od loňského léta. Podle dostupných zpráv má asi deset členek, které razí guerillovou uměleckou strategii. V maskách a střídavě, aby je úřady nemohly snadno identifikovat, dělaly krátké veřejné happeningy, natočily je na video, později ve studiu sestříhaly a doplnily svojí hudbou. Takto dosud vyrobily pět provokativně laděných videoklipů, jež pak umístily na internetu.

Na dnešní problém si zadělaly letos 21. února, kdy pět z nich vběhlo před oltář moskevského chrámu Krista spasitele a spustily tam jakousi punkovou modlitbu s názvem Bohorodičko, vyžeň Putina. Bez kytar a mikrofonů stihly zazpívat část ze zmíněné modlitby a po necelé minutě je vyvedla chrámová ochranka. Punkerky pak s úlovkem zamířily do studia, kde z Bohorodičky vznikl dvouminutový klip.  

Po týdnu, kdy se nic nedělo, přišla Naděždu Tolokonnikovovou a Mariju Aljochinovou zatknout jednotka rychlého nasazení. Zabavila jim i počítače, kde měly záznam svých happeningů a informace o celém sdružení. Téměř další dva týdny se ale opět nic dalšího nedělo, až v půlce března si policie přišla pro Jekatěrinu Samucevičovou. Tím zatýkání skončilo.

Případ, který by se zřejmě v běžné svobodné zemi řešil maximálně jako přestupek, se poté změnil v ostře sledovaný proces, na němž se obecně očekává potvrzení politiky tvrdé ruky zaváděné staronovým prezidentem Vladimirem Putinem. A nic na tom nemění ani nepřehlédnutelné komické prvky, jež vyšetřování celého „zločinu“ nese. Podle oficiálního znění žaloby punkerky svým vystoupením pobouřily prodavačku svíček, přítomného člena pravoslavné organizace Národní chrám a osm chlapíků ze soukromé ochranky najaté chrámem. Podle žaloby punkerky do chrámu vstoupily s „cílem spáchat výtržnictví motivované náboženskou nenávistí a provést provokativní akci, která upoutá pozornost věřících spoluobčanů“.

Žalobci ale mají zjevně pocit, že trestný čin „výtržnictví“ nemusí k odsouzení stačit vzhledem k tomu, že šlo o čtyřicet sekund trvající taneční „kankán“ před oltářem. Proto sázejí ještě na trestný čin „podněcování nenávisti a ponižování lidské důstojnosti“, jehož se členky Pussy Riot měly dopustit zpíváním zmíněné písně Bohorodičko, vyžeň Putina. Policie kvůli tomu dokonce nechala udělat tři expertní posudky textu. První dva v textu ani ve videoklipu neshledaly žádné stopy náboženské nenávisti. Třetí expertiza, opírající se o několik století starý kodex chování v chrámu, naopak tvrdí, že „vyvolání náboženské nenávisti“ bylo cílem písně i celé akce. Publikováním videa pak měly zatčené ženy vyjádřit nenávist „vůči společnosti“.

Jeden ze tří expertů, profesor Vsevolod Trojickij, od počátku vypuknutí skandálu kolem Pussy Riot opakovaně psal na svůj blog proti existenci celého sdružení feministek. Podle advokátů to byl důvod, proč byl lingvista Trojickij vybrán do třetí komise. „Jsme přesvědčeni, že analýza byla provedena na zakázku. Proč jim nestačily první dvě?“ prohlašuje advokát jedné z obviněných Nikolaj Polozov. Získat oficiální vysvětlení od úřadů, proč byl vypracován ještě třetí rozbor a jak vybíraly lidi do expertní komise, je v praxi nemožné.

Dva až tři roky

Právě nespokojené reakce Rusů jsou to, co případ z pohledu režimu komplikuje. Kauze se od začátku věnují nezávislá média. Kritizují neúměrně dlouhou vazbu, zaujatost soudců, probíhají debaty s různými hosty na téma svoboda a umění, provázanost justice s úřady, porušování lidských práv. Píše se o případech, kdy i vrahové byli souzeni na svobodě. Vyloženě proputinovské státní televizní kanály (ale i některé soukromé) se ovšem snaží členky Pussy Riot spíš pošpinit. O zatčených mluví jako o rouhačkách nebo bezbožnicích. V posledních týdnech však propagandistické pořady ustoupily do pozadí. Dlouhá vazba si vysloužila kritiku bývalého ministra spravedlnosti nebo vládního zmocněnce pro lidská práva.

Když byla v polovině června už potřetí o další měsíc prodloužena vazba, vznikl protestní dopis, který už podepsalo 38 tisíc lidí. „Rusko je sekulární země a žádná proticírkevní činnost nemůže být důvodem někoho za ni soudit,“ stojí v dopise. Množství signatářů však není v tomto případě tak důležité jako skutečnost, že jsou mezi nimi překvapivě i lidé, kteří jsou všeobecně spojováni s vládou Vladimira Putina. Například známá herečka Čulpan Chamatovová, jež před prezidentskými volbami nahrála videoklip na podporu kandidatury Vladimira Putina. Nebo režisér a herec Fjodor Bondarčuk, člen vládní strany Jednotné Rusko. Navíc zmiňovaná herečka Chamatovová, šéfredaktor Novoj Gazety Dmitrij Muratov, a dokonce i miliardář Alexandr Lebeděv a další padesátka lidí nabídli za členky Pussy Riot své poručnictví, ve kterém se zaručili svými penězi, že členky Pussy Riot neodjedou ze země a nebudou se skrývat před spravedlností. „Dopis ani poručnictví nemohou mít na rozsudek reálný dopad, ale odezva, kterou oba činy vyvolávají u společnosti, je přinejmenším režimu nepříjemná. Je to takový symbolický vzkaz Putinovi,“ říká zástupce šéfredaktora Novoj Gazety Vitalij Jaroševskij.

Právě písní dotčený prezident, který už v minulosti poměrně přesvědčivě prokázal smysl pro pomstychtivost, totiž podle přesvědčení mnoha Rusů za celým případem stojí. „Případ Pussy Riot se podle nás řeší na nejvyšší politické úrovni, nejspíš Putinem osobně,“ tvrdí právník Nikolaj Polozov. „Naposledy byla takto zkrácená lhůta na prostudování obžaloby u Chodorkovského. A všichni víme, jak skončil. Na kauze Pussy Riot je bezprecedentní, že ve vězení možná skončí umělci,“ dodává. Jeho kolega Mark Fejgin se pídil po důvodech ke zkrácení lhůty prostudování žaloby. „Několikrát jsem se vyšetřovatelů ptal, jaký je rozdíl, jestli soud začne v červenci, nebo v září. Bylo mi řečeno, že je to příkaz shora. To jsou jasné indicie, že soudní proces začne koncem července a do konce srpna bude vynesen rozsudek, tedy do doby, než se všichni vrátí z dovolených,“ říká Fejgin.

Všichni tři Respektem oslovení advokáti se kvůli těmto indiciím domnívají, že obviněné členky dostanou dva až tři roky nepodmíněně. Teoreticky je ale v sázce až sedm let vězení. Nadějí jim zůstává Evropský soud pro lidská práva, kam před pár týdny podali stížnost. 

BOHORODIČKO,

VYŽEŇ PUTINA

Bohorodičko, Panno, vyžeň Putina,

 Putina vyžeň, Putina vyžeň.

Klerici v černém, zlaté nárameníky,

farníci se plazí, aby se klaněli.

Přelud svobody na nebesích,

Gay pride poslán v okovech na Sibiř.

Hlava KGB, jejich hlavní svatý,

vede demonstranty do vězení 

v doprovodu eskorty.

Aby nejsvatějšího neurazily,

musí ženy rodit a milovat.

Bohorodičko, Panno, 

staň se feministkou.

Církevní chvála prohnilým lídrům,

kříž nesoucí procesí z černých limuzín.

Do školy za tebou přichází kazatel,

utíkej na hodinu a dones mu peníze!

Patriarcha Gunďaj* věří v Putina,

lepší by bylo, kdyby ten čubčí syn 
věřil v Boha.

Opasek** Panny Marie masové 
protesty nenahradí,

na demonstracích je Bohorodička s námi.

* patriarcha Kirill vlastním jménem Vladimir Gunďajev

** během protiputinovských protestů byl v chrámu Krista spasitele vystaven opasek Panny Marie, ke kterému se přišly poklonit desítky tisíc lidí