Svatá Bohorodičko, vyžeň Putina

Je půl osmé ráno, šedivý listopadový den roku 2011. Moskva se probouzí a v metru už je stejně jako každý jiný všední den narváno k prasknutí. Dav, který vystupuje na peron stanice Schodněnaskaja, obrací překvapeně hlavu za zvukem, který vychází z kovové konstrukce pod střechou haly. Na železech stojí tři mladé ženy v barevných šatech s kuklami přes obličej a zpívají na celé kolo: „Tahrír, Tahrír, Benghází, Tripolis, udělej z Rudého náměstí Tahrír!“ Cestující chvíli nevěřícně zírají, ale pak se nečekaným vystoupením začnou bavit, někteří si ho natáčejí nebo fotí na mobil. Účinkující náhle roztrhnou polštáře a na diváky se sype peří. Vzápětí přibíhá ochranka, ale dívkám se ve zmatku daří zmizet ve vagonech další soupravy. Od premiérového vystoupení moskevské punkové kapely Pussy Riot uplynul necelý půlrok, během nějž následovala série akcí v podobném duchu. Všechny byly nelegální a jejich cílem bylo burcovat krajany do boje proti státu, který ovládá Vladimir Putin. V únoru spadla klec: po vystoupení v moskevském chrámu Krista Spasitele skončily tři členky Pussy Riot ve vazbě s obviněním z výtržnictví. Hrozí jim až sedm let vězení.

Revoluce je nutná

Anonymní dívčí formaci Pussy Riot dnes znají i ti, kdo s ní nesdílejí ani hudební vkus, ani volání po státním převratu, ani bojovný feminismus. Všech pět videoklipů, které dívky stihly během své krátké existence natočit, sjednocují dvě hlavní témata: svržení současného režimu a potřeba radikální emancipace ruské společnosti.

Když se na podzim loňského roku Pussy Riot dávaly dohromady, měly jasný plán: nabourat návrat Vladimira Putina do Kremlu. „Nemohla jsem kvůli tomu spát. Představa dalších nekonečně dlouhých let s ním byla pro mě noční můra,“ svěřuje se Ťura, jedna ze zakladatelek uskupení, jehož proměnlivé členky vždy vystupují pod přezdívkami. „Řekly jsme si, že s tím musíme něco udělat. Protesty nám nebyly nikdy cizí, a tak jsme si vymyslely punkovou kapelu,“ popisuje počátky zrodu jedné z nejradikálnějších kapel v současném Rusku.

V klipu, který Pussy Riot natáčely v luxusních buticích, na střeše výkladní skříně s automobily značky Jaguar a na jedné z moskevských módních přehlídek, kritizují „pasivitu, konformitu a politickou tupost“ tzv. putinistů, tedy sympatizantů vítěze nedávných prezidentských voleb Putina, či lidí, kteří jsou přímo napojeni na jeho režim. Punkerkám vadí, že Rusové se „obklopují materiální hojností“ a na všechno ostatní kašlou. „Přeneste hlavní město na východní Sibiř,“ křičí Pussy Riot z mola, kolem něhož sedí smetánka Moskvy, v reakci na to, že drtivý podíl státních investic proudí do Moskvy a zbytek země citelně zaostává.

První dva videoklipy spatřily světlo světa ještě před prosincovými volbami do Státní dumy. „Chtěly jsme lidi varovat, že jejich hlas půjde na výrobu toaletního papíru a že je lepší nevolit a rovnou udělat státní převrat,“ vysvětlují svůj radikální postoj k režimu. Logicky přidaly svůj hlas k mnohatisícovým protestům proti manipulacím ve zmíněných volbách, ale nikdy prý nevěřily, že demonstrace by mohly něco změnit. „Tenhle stát je už příliš prohnilý. Pokojné protesty nic nezmůžou,“ říká rezolutně Garadža s tím, že je potřeba změnit „systém prolezlý korupcí a šovinismem“. Čtvrtá píseň odzpívaná opět v modu „ilegální koncert“ přímo pod okny Kremlu otevřeně vyhlašuje vzpouru režimu. Místo si Pussy Riot nevybraly náhodou. Slova písně „Za naši a vaši svobodu“ narážejí na tzv. protest osmi v roce 1968 na Rudém náměstí – tehdy se zde sešlo osm disidentů, kteří si troufli otevřeně zkritizovat vpád sovětské armády do tehdejšího Československa (Brežněvovi lidé je vzápětí pozavírali do psychiatrických léčeben).

Žádné idoly

Pussy Riot o více než čtyřicet let později skončily na policejní stanici a vyvázly s pokutou pěti set rublů. Jejich protesty mají dnes širší záběr než jen čistou politiku. Ze všeho nejvíc je zajímá boj za rovnoprávnost žen a sexuálních menšin. Vadí jim, podobně jako jejich „sestrám“ před lety na Západě, že už malým dívkám jsou vštěpovány jasné společenské role, jimž se musí podřizovat. „Na jedné straně děti vidí kolem sebe silné ženy, které je vychovávají, současně pracují a nejsou o nic horší než muži. Na straně druhé jsou jim z historie neustále předkládány jen mužské postavy,“ stěžuje si Ťura s tím, že feminismus je v Rusku dodnes většinově vnímán jako zvrácenost.

Poukázat na stereotypy je proto možné jen nějakým absurdním či extrémním činem, tvrdí Pussy Riot. „Nemůžeme žádat úřady nebo Putina, aby nám v tom pomohl,“ říká Garadža. „Musíme se soustředit na svržení jeho režimu,“ vysvětluje Ťura své hlavní poslání.

Barevné masky, které nosí bez výjimky během vystoupení i rozhovorů s novináři, mají chránit jejich identitu před bezpečnostními orgány, jež jim jsou v patách od chvíle, kdy se dostaly na seznam sledovaných tzv. Centra E, specializované jednotky ministerstva vnitra pro boj s terorismem. Mají ale také zdůraznit anonymitu. „Nechceme být těmi líbivými ženami, které vídáme na plakátech. Není důležité, jak se jmenujeme a jak vypadáme.“

Je tu však jedna jasná věc: členy jejich volného sdružení se prozatím nemohou stát muži. „Machistická ruská společnost by je automaticky brala jako lídry,“ říkají punkerky.

Inspiraci v uměleckém světě hledají docela těžce. „Žádné idoly nemáme. Ale v Česku je skupina, která se nám líbí. Jak se jen jmenuje? Hovno?“ zkouší si vzpomenout Šajba. „Ale ne, Ztohoven,“ opravuje ji Ťura a vyjadřuje obdiv k fiktivnímu atomovému výbuchu, který mají Ztohoven na kontě. Přidávají pak ještě jména americké punkové kapely Bikini Kill a ruské Asian Women on the Telephone, jež podobně jako Pussy Riot vystupují anonymně.

Žádám přísný trest

Tady ale podobnost končí. Moskevské společenství totiž nemá o koncertování, na rozdíl od většiny hudebních skupin na světě, zájem. Všechna jejich vystoupení jsou vlastně improvizované performance a víc než přehrávač a levnou kytaru k nim nepotřebují. Partyzánské provedení jim prý přináší větší pozornost, než jaká by se jejich primitivní produkci s lehce neohrabanými texty, vstřebávajícími spoustu vulgárních slov, normálně dostávala.

Jejich zatím poslední guerillové vystoupení – punková modlitba, zazpívaná (opět načerno) v moskevském chrámu Krista Spasitele a prosící Bohorodičku, aby vyhnala Putina, je toho důkazem. Atak na známý svatostánek sice ovládl virtuální svět, ale doma přinesl tvrdý náraz. Dvě členky Pussy Riot byly začátkem března zadrženy policejním komandem a skončily ve vazbě. Představenstvo pravoslavné církve se nechalo slyšet, že si zaslouží přísný trest. Hlava církve, patriarcha Kirill, považuje jejich čin za „výtržnictví, urážku věřících, podněcování nenávisti vůči nim a znesvěcení svatého místa“. „Trest musí být takový, aby se už nikdy něco takového nemohlo stát,“ rozohnil se na Pussy Riot mluvčí ortodoxní církve Vsevolod Čaplin. Mluvčí premiéra Vladimira Putina Dmitrij Peskov označil vystoupení za „nechutné“ a sám Vladimir Putin se za jejich „urážlivý akt“ omluvil všem věřícím.

https://www.youtube.com/watch?v=5bPH7rdeWSE

V této atmosféře moskevský soud minulý týden Naděždě Tolokonnivové a Marii Aljochinové prodloužil vazbu do 24. dubna a policie mezitím zatkla třetí členku skupiny. „Obviněným hrozí vysoký trest, mohly by se skrývat před spravedlností a ještě nebyly zadržené ostatní členky Pussy Riot,“ zní oficiální zdůvodnění vazby.

„Někoho, kdo je obviněn z výtržnictví, nepřijde zatknout dvacet členů komanda rychlého nasazení,“ popisuje okolnosti zadržení advokát Nikolaj Polozov. „Je zcela jasné, že je to kvůli tomu, že Putin se v jejich písních objevuje ve velmi negativním světle,“ dodává Polozov s tím, že podá na ruský soud žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva.

Dostaneme je ven

Je fakt, že se svým názorem není ani zdaleka sám. Například známý televizní moderátor Maxim Ševčenko sice průlom do chrámu od počátku zatracuje a cítí se být uražen, dvouměsíční vazbu však považuje přece jen za příliš přísný trest. A ne všichni věřící berou vystoupení Pussy Riot jako urážku. Několik stovek z nich podepsalo internetovou petici obracející se k patriarchovi Kirillovi s prosbou o odpuštění a přímluvu za propuštění aktivistek z vazby. V ulicích města Novosibirsk se objevily ikony s vyobrazením Pussy Riot.

Neadekvátně přísné opatření komentoval i známý antikorupční bloger a právník Alexej Navalnyj, sám také věřící. „Byla to hloupost, vystupovat v chrámu Krista, ale držet mladé mámy malých dětí ve vazbě tak dlouho je nesmyslné. Jejich nebezpečnost se rovná nule,“ píše na svém blogu a přidává případy, kdy byli na svobodě souzeni lidé zodpovědní za úmrtí.

Liberálnější část společnosti, stále rozjitřená spornými parlamentními a nedávnými prezidentskými volbami, se automaticky postavila na stranu Pussy Riot a žádá jejich okamžité propuštění z vazby. Mezi nimi jsou například zpěvák Jurij Ševčuk, politici Garry Kasparov a Michail Gorbačov nebo také ombudsman Vladimir Lukin.

Ruskému umělci Avději Ter-Orgaňanovi, který dostal v Česku v r. 1999 politický azyl, vazba také přijde nesmyslná. „Žádný umělec nemá za umění končit ve vazbě, natožpak ve vězení,“ říká do telefonu.

Přesto mnoho lidí odmítá užití hlavního oltáře pravoslavné církve jako místo vhodné pro performanci. „Umělec má mít v uměleckém prostoru neomezenou svobodu tvorby. Ony z tohoto prostoru vystoupily, čímž ztratily svoji uměleckou imunitu,“ sdělil galerista a publicista Marat Gelman ve své Galerii současného umění počátkem března početnému davu lidí, kteří přišli na debatu o Pussy Riot. Na diskusi o svobodě slova a zavírání umělců za svou tvorbu ale ten večer nedošlo. Všichni se shodli na tom, že je potřeba vymyslet co nejefektivnější způsob, jak dostat členky Pussy Riot z vězení. Začíná se sbírkou, která by měla pomoci postiženým rodinám. Zda nějakým způsobem pomůže i petice, ten večer odstartovaná a na místě podepsaná všemi přítomnými, se teprve ukáže.