Někdy se mi zasteskne
Češi bývali přeborníci v pěších toulkách přírodou. Nikde jinde v Evropě výpravy do lesů, strání a údolí řek nepřerostly v tak masovou aktivitu s vlastní jedinečnou kulturou jako u nás. Profesor pražské tělovýchovné fakulty a sportovní historik Marek Waic se dlouhodobě zabývá dějinami trampingu a přemýšlí, kam se dnes poděl.
Na nádražích už mladíky v maskáčích a kanadách tolik nevidíme. Je tramping definitivně mrtev?
Myslím, že spíš pomalu dožívá. Zhruba před rokem jsme byli se ženou na malém výletě v Brdech a tam jsme potkali partu trampů. Nejmladšímu bylo asi tak šedesát a nejstaršímu kolem osmdesáti. Obávám se, že tradiční tramping skončí s touhle generací. Ale to samozřejmě neznamená, že tím skončí fenomén jezdění do přírody spojený s nějakou romantikou.
Takže se na výlety jezdí dál, jen bez usáren a stetsonů?
Jde o to, čemu říkáte výlet. Dál existují hnutí jako skauti nebo woodcrafteři, do přírody jezdí tábořit také historičtí šermíři. Můj synek zase jezdil s takovou partou, která měla uniformy a kuličkové zbraně a hrála po lesích nějaké vojenské hry, to je docela populární fenomén. Stal se z něj nakonec profesionální voják.
To jsou ovšem aktivity, kterým les slouží hlavně jako kulisa k jiné zábavě.
To je pravda, obyčejné toulání a přespávání v přírodě už zdaleka není tak časté. Změnila se doba. Tramping byl v době svého vzniku spojen se specifickou situací první republiky. Vznikl těsně po první světové válce a jeho základem byla romantika Divokého západu, kterou k nám přinášela celá řada filmů a knih, především romány Setona a Londona. Spojené státy měly dlouho po válce v české společnosti zcela výjimečné postavení a čeští kluci z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
