Ve stopách rodičů
Na českých vysokých školách studují především děti vysokoškoláků, potomci vyučených rodičů končí zpravidla opět s výučním listem. Horší situace je v Evropě už jen v Bulharsku. Co s tím a jak se projeví školné?
Od 60. let minulého století jsou ekonomové a sociologové přesvědčeni o tom, že mají-li národní ekonomiky prosperovat, musejí být lidé přijímáni do zaměstnání podle svých kvalit. Rozhodovat by mělo vzdělání, znalosti a schopnosti uchazečů o dané povolání, nikoli jejich pohlaví, rasa nebo sociální postavení. Zní to jako samozřejmost, bližší pohled však ukazuje, že to tak jednoduché není.
Pozornost analytiků se v posledních desetiletích soustřeďuje na vzdělávací systémy. Nezáleží jen na tom, jak kvalitní uchazeče o zaměstnání vzdělávací systém dané země produkuje, ale také na tom, kdo vstupuje do jeho nejvyšších pater. Sociologové zkoumají, zda na vysokých školách studují ti nejlepší, nebo spíše lidé, kterým otevírá cestu ekonomické zázemí, vzdělání rodičů nebo etnický původ.
Dva příběhy
Draha pochází z menšího českého města. Matka je cukrářka, otec montážní dělník. Brzy poté, co se její matce narodilo druhé dítě, se rodiče rozvedli. S otcem se od té doby stýkala spíše sporadicky. Draha ve škole nikdy moc nevynikala, vyučila se dámskou krejčovou. Její bratr je dnes vyučeným čalouníkem.
Oproti tomu Pavel pochází z Brna. Otec je ředitel významné akciové společnosti, matka dětská lékařka. Pavel sourozence nemá. Ve škole byl považován za talentovaného hocha. Dnes má dvě vysoké školy a pracuje jako vrcholový manažer významné české firmy.
Pro český…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
