Kandidáta mám

V parlamentních volbách se nebude letos rozhodovat jen o tom, kdo sestaví vládu. V květnu zvolená sněmovna bude v roce 2013 také volit příští hlavu státu. Václav Havel politické strany vyzývá, aby tudíž veřejnosti nabídly své kandidáty ještě před volbami.

Rozbíhá se volební kampaň. Letošní volby významně rozhodnou i o tom, kdo bude příštím prezidentem. Často jste volal po co nejširší debatě o další hlavě státu. Nastal ten čas podle vás už nyní?
Myslím, že by se hodilo, aby strany ještě před volbami sdělily voličům, koho chtějí navrhnout na prezidenta a posléze volit. Dokonce to cítím jako jejich morální povinnost. Tím spíš, že v dané situaci to nebude jen volba mezi panem X a panem Y, ale do značné míry rozhodování o charakteru a smyslu té funkce, typu osob, které ji mohou zastávat, i o způsobu, jak dotyčnou osobu hledat. Já i Václav Klaus jsme byli ještě do značné míry produkty revoluční doby.

Jaké charakteristiky by podle vás měl(a) kandidát(ka) splňovat?
Jsem hluboce přesvědčen, že v našich přestraničtělých politických poměrech je v zájmu všech, aby prezident nebyl jen produktem strany či své kariéry v jejích orgánech, ale někdo, kdo přichází takříkajíc z občanského života, ať už ze světa akademického, spolkového či jiného, kdo už cosi konkrétního v životě dokázal a u něhož je zřejmé, že chce a umí sloužit svým spoluobčanům a společnosti jako celku. Prostě by měl působit jako určitá protiváha či korektor našeho rozbujelého stranictví, kdy strany na základě průzkumu loajality dotyčného k vedení rozhodují snad o každém vrátném.

Máte už konkrétní představu o tom, kdo by měl být kandidátem či kandidátkou?
Někteří lidé, o nichž se mluvilo či kteří byli ve hře, od Karla Schwarzenberga přes Jana Švejnara a Jana Sokola až po Petra Pitharta, by zajisté byli dobrými prezidenty. Já osobně bych v tom úřadě ale nejraději viděl Šimona Pánka. Je dlouho obecně znám jako jeden z vůdců studentů v revoluční době a dvacet let, která od té doby uběhla, strávil především budováním a prací nejdůležitější české nadace Člověk v tísni, působící dnes na celé planetě a schopné leckdy někde pomáhat víc než sám stát. Pánek, pokud vím, nikdy nezakládal strany, nekroužil v jejich orgánech, ale o politiku se vždycky zajímal a hlavně sloužil prokazatelně, odpovědně a kvalifikovaně společnosti tam, kde to bylo zapotřebí. Není konfliktní, ale dokáže si stát na svém. Je sympatický, zná jazyky, umí mluvit spatra a – což je obzvlášť důležité – přišla by s ním do nejvyšší politiky mladší generace lidí už v podstatě nepoznamenaných komunismem, což považuji za velmi důležité.

Debatoval jste o tom s ním?
Asi dvakrát nebo třikrát jsem s ním o tomto nápadu opatrně mluvil. Usmíval se, neřekl pochopitelně „ano“, ale neřekl ani „vyloučeno“.

A co vaše volání po prezidentce?
Ano, vždycky jsem si myslel a dodnes si myslím, že by bylo výborné mít prezidentku. Mimo jiné proto, že by mohla – snad – přispět ke kultivaci politiky a lépe rehabilitovat takové hodnoty, jako je cit pro život jedinců nebo vkus. Prozatím se mi ale bohužel zdá, že dámy, které by podle mne přicházely v úvahu, mají ještě menší šanci než

Pánek.

Hovořil jste s někým z politických stran o tom, jestli vašeho adepta podpoří?
Svůj námět jsem před několika lidmi vyslovil, ba možná už někde i privátně napsal. Nejspíš asi šlo o prostředí zelených a TOP 09. Ale bylo to opravdu jen velmi soukromé. Nic jiného to ostatně ani být nemůže, já prezidenta nenavrhuji, nevolím a v žádné straně, kde bych mohl nějakého kandidáta prosazovat, nepůsobím. Ale nejen to: já dost váhal, zda o tom vůbec mám veřejně mluvit. Nejednou slyším, že má podpora někomu či něčemu může mít povahu „polibku smrti“.

Tomáš Klvaňa nedávno na svém blogu napsal, že Česku funkce prezidenta škodí a že by se měla spíše zrušit. Co vy na to?
Rozumím všem argumentům pana Klvani. Má pravdu, že prezident je u nás – i s ohledem na veliký hrad, v němž sídlí – trochu ztělesněním monarchistické tradice, má pravdu i v tom, že je to funkce, která je z hlediska ústavního trochu „navíc“ a leccos dubluje, či dokonce komplikuje. Některé jeho kompetence lze přitom aplikovat velmi různými způsoby, a dokonce i různě interpretovat, což vytváří další komplikace. To všechno by zasluhovalo zvláštní právnický a politologický rozbor. Přesto nesdílím názor pana Klvani, že prezident je zbytečný. Je mnoho důvodů, proč není. Zmíním se aspoň o jednom: je velmi významným spolutvůrcem společenské atmosféry, ba do značné míry i tím, kdo artikuluje či svým počínáním nějak ztělesňuje skladbu základních hodnot státu. Tato okolnost má na poměry větší vliv, než jsme ochotni si připustit, vliv možná větší než mnohá ústavní pravomoc.