Kup mi tepláky, lásko

Doby, kdy hlavním – a zdaleka rozpoznatelným – módním postojem redaktora Respektu byl vytahaný svetr nebo seprané tričko, jsou dávno pryč. Na náročného návštěvníka by ovšem procházka kancelářemi tohoto časopisu zřejmě neudělala žádný zvláštní dojem ani dnes.

Máme tu drahé kožené boty i zasloužile roztrhané conversky, košile ze second handu i značkový kousek pro rozhovory v parlamentu. Trika s méně či více vtipnými nápisy, originální šperky od mladých českých návrhářů i reklamní trička zadarmo. A stále nějaký ten vytahaný svetr, kabát po babičce, sako z módního řetězce, drahé manšestráky z trendového obchodu i laciné kapsáče.

Hledat průzkumy, ne-li tvrdá data, která by potvrdila či vyvrátila domněnku, že redakce Respektu je reprezentativním vzorkem celého Česka, je docela těžké. Lépe řečeno, neexistují téměř žádné. „Český trh je malý,“ říká Ivan Tomek z výzkumné agentury Market Research Think. Zahraniční oděvní firmy Češi nezajímají a tuzemských společností je málo. Téma nijak zvlášť nestudují ani místní sociologové, byť se ho čas od času dotknou, když studují proměny spotřeby. Soustavněji se takovému výzkumu věnuje pouze agentura Incoma GfK, která naposledy odívání Čechů zkoumala loni. I z omezených zdrojů se ale nicméně můžeme dozvědět zajímavé věci.

Pro Čechy a Češky je z velké většiny ideálem oblékání „pařížský šik“. Jde o poněkud…