Jak skončí svět

David Morrison má poslední tři měsíce práce nad hlavu. Uznávaný vědec se v americkém Národním úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) věnuje zejména výzkumu asteroidů (jeden z nich nese jeho jméno) a navrch pak provozuje internetovou poradnu pro veřejnost s názvem Zeptejte se astronoma. Chodí mu nejrůznější dotazy, v poslední době však začalo prudce přibývat těch, které jej obzvlášť rozčilují. „První přišel na konci roku 2007 a dnes už dostávám přibližně dvacet takových zpráv denně,“ vysvětluje Morrison v e-mailovém rozhovoru. „Někteří lidé jsou jen zvědaví, ale mnoho jich je vyděšených. A spousta jich taky zuří, že jejich teorie o konci světa v roce 2012 veřejně vyvracím.“

Slovutný astronom z NASA se ocitl uprostřed víru, který v západní společnosti nabírá už několik let na síle a nyní mu přidal obrátky katastrofický hollywoodský velkofilm s názvem 2012. Přesvědčení, které sdílí čím dál víc lidí, říká, že přesně tři roky poté, co vyjde toto vydání Respektu, 21. prosince 2012, má skončit svět – tedy přinejmenším v podobě, v jaké ho známe. Není to zdaleka poprvé v dějinách, kdy se napříč kontinenty nese zpráva o blížící se apokalypse, ovšem tentokrát rezonuje s nebývalou silou. Seriózní tištěná média si sice zpravidla drží chladný odstup, ale o zlomovém roku 2012 vyšlo jen v anglosaském světě už přes dvě stovky knih, televizní kanály děsí diváky katastrofickými dokumenty a apokalyptické internetové portály či diskusní skupiny se počítají na tisíce. O tajuplné předpovědi konce světa, připisované starým mayským astronomům, si dnes povídají školáci cestou z kina a rok 2012 považují z různých důvodů za zlomový mystici, vizionáři, astrologové, autoři new age literatury, alternativní psychologové, obchodníci i naprostí šílenci – případně různé kombinace těchto kategorií.

Ačkoli David Morrison odpovídá na každý e-mail a trpělivě vysvětluje, že předpovědi pro rok 2012 jsou „čistý výmysl a lež, která má z lidí vytáhnout peníze“, tenhle globální poplach už každopádně zastavit nedokáže. On ani nikdo jiný. Nezbývá tedy než se mu pokusit alespoň trochu porozumět.

A on sestoupí z nebes
„Jsem matka jedné dcery a další dítě čekám. Před třemi měsíci jsem viděla video na YouTube o soudném dni 21. prosince 2012. Předtím jsem se snažila přesvědčit sebe samu, že to není pravda. Včera jsem přemýšlela, že zabiju sebe i své děti, abychom nemuseli zažít zničení Země. Prosím, řekněte mi pravdu, mám velký strach.“ Jeden z čerstvých e-mailových dotazů, který americký astronom přeposílá na ukázku do Prahy, naznačuje, že hrůza z roku 2012 je snadno nakažlivá. „Několik lidí mi psalo, že zvažují sebevraždu,“ dodává David Morrison.

Ani ne tak katastrofický velkofilm, v němž vlna tsunami dorazí až na vrcholky Himálaje, ale především celá řada dalších videodokumentů, textů a blogů k tématu působí totiž na nepřipraveného nebo důvěřivějšího diváka na první pohled poměrně přesvědčivě a podloženě. Teorií o roce 2012 a velmi různorodých verzí jeho apokalypsy, případně transformace lidstva, která má nastat, existuje celá řada, všechny ale mají jednu věc společnou – kromě divokých fantazií, notně překroucených fakt, případně duchovních vhledů či zážitků nejsou podložené prakticky ničím, co by současná věda potvrzovala. Základní záhada roku 2012 tedy zní, kde se tak masový fenomén vlastně vzal.

Jedním z mála pevných bodů v moři fabulací je načasování na předvánoční čas roku 2012. Tři dny před štědrovečerním kaprem totiž po 5126 letech skončí prastarý mayský kalendář, nazývaný Velký počet. I o kalkulaci tohoto data se mezi mayisty vedou spory, ale 21. prosinec 2012 skutečně uznává jako ten správný nejvíce expertů. Staří Mayové fascinují zbytek světa už několik století – vyspělá středoamerická civilizace, jejíž špičkové znalosti matematiky a astronomie dodnes berou dech, stejně jako magická architektura dochovaných sídel, lidské oběti i náhlý úpadek, o jehož příčinách se dodnes spekuluje.

Počátek Velkého počtu, nejtajemnějšího z několika svých kalendářů, Mayové spojovali se zrozením světa, podstatně méně informací nám ovšem zanechali v souvislosti s jeho koncem. Víme, že kalendář skončí po tzv. třinácti baktunech (několikasetletých cyklech), jenže – co má přijít potom? Děsivý konec, nový začátek, nebo se prostě jen na stěnu pověsí kalendář nový, jako to děláme my každý rok po Silvestru? Dochované mayské památky nedávají žádnou odpověď. O významu konce cyklu vypovídá jediný nález, na který v 60. letech narazili dělníci při stavbě silnice v jižním Mexiku. Dostal název Monument číslo 6 z archeologického naleziště Tortuguero a konečné datum Velkého počtu (tedy prosinec 2012) tu doprovází věta ohlašující příchod tmy a s ní Bolona Yokteho, boha konfliktu a války. Jenže písmo na kameni je tak špatně čitelné, že ani tenhle výklad nápisu není příliš jistý.

Planety proti Západu
„Mezoamerické kultury, zejména Aztékové, ale i Mayové, si potrpěly na katastrofická proroctví, líčení budoucích požárů, zemětřesení, kobylek a nemocí. Pracovaly s cykly vzniku a zániku,“ vysvětluje religionistka a specialistka na mayskou kulturu Zuzana Marie Kostićová.„Proto i někteří uznávaní mayisté konec Velkého počtu dřív dávali do souvislosti s představou katastrofy. Jenže od té dody, co začal ten popkulturní humbuk, se tomu už každý raději vyhýbá.“
Mužem, považovaným za otce onoho humbuku, je José Arguelles, mexicko-americký aktivista a autor mnoha spekulativních ezoterických spisků. Poprvé o sobě dal vědět na sklonku květinové éry, když uspořádal hippies festival Jedna země, o sedmnáct let později pak vydal svou klíčovou knihu Mayský faktor: Cesta za technologii, v níž si vypůjčil dávný kalendář. Kromě mayské literatury a matematiky zamotal do svých výpočtů ještě I-ťing, prastarou čínskou knihu užívanou k věštění, a biblické Zjevení Janovo. Vyšlo mu, že pokud se přesně 19. srpna 1987 (kdy se Slunce a jeho planety dostanou do astrologicky mimořádně zajímavého postavení) shromáždí na veřejných prostranstvích alespoň 144 tisíc lidí, podaří se jim ovlivnit budoucnost Země a vymanit její osud zpod destruktivního vlivu západní civilizace. Oním momentem, kdy kýžená změna nastane, měl být právě rok 2012.

Ezoterický organizátor tehdy sehnal ještě mnohem víc lidí, shromáždili se ve Stonehenge i newyorském Central Parku a o akci nazvané Harmonická konvergence referovala mainstreamová média. Kniha Mayský faktor se stala bestsellerem a neurčité představy o konci dávného kalendáře dostaly jasné obrysy – v roce 2012 se prostě něco musí stát. Sám Arguelles později přijal duchovní jméno Valum Votan a dnes se na blížící transformaci připravuje na Novém Zélandu. „Svět po roce 2012 bude světem univerzální telepatie,“ vysvětlil nedávno autorovi článku ve Washington Post a dodal: „Budeme žít v jiném čase, bude nás mnohem méně, náš životní styl bude velmi jednoduchý – solární technologie, zahrádkaření a spousta telepatické komunikace.“

Loterie o přežití

Ulítlých vizionářů, kteří rádi kombinují mytologii, matematiku, technologie a duchovno, zná americká tradice dost (ostatně i známý psychedelický autor Terrence Mc Kenna měl pro rok 2012 své transformační výpočty ) a mezi alternativními posluchači mívají velký ohlas. Představy o konci světa jsou ale samozřejmě velmi starý evergreen, který se zrodil dávno před nástupem hnutí new age. Raní křesťanští gnostikové očekávali druhý příchod Krista během prvního století po jeho narození, rozsáhlá panika provázela příchod roku 1000. Různých charismatických kazatelů, kteří sbor svých oveček připravovali na přicházející boží katastrofu, bychom se během staletí ani nedopočítali (apokalyptickými přeborníky jsou Svědkové Jehovovi, kteří Armagedon očekávali v letech 1914, 1915, 1918, 1920, 1925, 1941, 1975 a 1994).

Věštba roku 2012 se ale zrodila do jedinečné doby. Temných proroctví, která se dříve šířila šeptandou na tržištích nebo na kázáních v kostelech, se v 90. letech chopil internet a seménko zaseté Josém Arguellesem v něm vyklíčilo závratnou rychlostí. Mayský Silvestr zdaleka nezůstal jedinou surovinou, z níž se vaří guláš představ o roce 2012. Různí další autoři postupně přidávali prorocké vize severoamerických Hopiů nebo Egypťanů, konec šestadvacetitisíciletého vesmírného cyklu a hlavně rozličné vzácné astronomické fenomény, které vychýlí kosmos z rovnováhy, jako třeba vyrovnání Země a Slunce do přímky mířící přímo do shluku temných mraků v Mléčné dráze. Mluví se o přepólování Země, obzvláště silných erupcích na Slunci nebo srážce s bájnou planetou X, o které podle horlivých propagátorů Armagedonu mluvili už staří Egypťané.

Směs často si odporujících představ můžeme rozdělit na dvě základní větve. Ta první je katastrofická a věští apokalypsu, ta druhá – transformační – naopak tvrdí, že lidstvo projde duchovní proměnou, jejíž výsledek bude navzdory nejrůznějším potížím pozitivní. Rovněž škála autorů, kteří se k fenoménu 2012 vyjadřují, je poměrně široká. Vedle paranoidních šílenců má rok 2012 chápaný jako významný duchovní předěl i své důvěryhodnější vyznavače. Patří mezi ně třeba jihoameričtí mystici pracující s rostlinnými halucinogeny nebo původem český psychiatr Stanislav Grof, který argumenty pro teorii o duchovní transformaci lidstva čerpá ze zážitků svých klientů během holotropního dýchání.

Popularita úvah o konci světa na internetu neunikla pozornosti vydavatelů a producentů, a z roku 2012 se zejména v posledních letech stalo výnosné odvětví zábavního průmyslu. To samozřejmě zpětně mocně přiživuje očekávání i paniku. Televizní společnosti Discovery a History Channel spustily sérii dokumentů, které se k velkému pobouření astronomů v notně bulvárním duchu zabývaly katastrofickými scénáři, jako by šlo o seriózní vědecké hypotézy. Rychle přibývá vydaných knih a rok 2012 už má i své celebrity, jako je potomek beatnické rodiny Daniel Pinchbeck či nadšený mayista-amatér John Major Jenkins. Knihy a přednášková turné oba dnes velmi slušně uživí.

Apokalyptickým představám zdaleka nejvíc pomohl zmíněný velkofilm Rolanda Emmericha s názvem 2012. Společnost Sony Pictures na celoplanetárním šílení postavila svou marketingovou strategii. Rok před premiérou vypustila na internet trailer, který lidem naznačoval, že jim jejich vlády něco tají, a doporučoval vygooglovat si informace na vlastní pěst. Zároveň spustila webové stránky Institutu pro lidskou kontinuitu, tvářící se jako regulérní portál státního ústavu, který nabízí třeba příruční zavazadla pro přežití katastrofy nebo účast v globální loterii, jež rozhodne, kdo bude smět kataklyzmatické události přestát v zabezpečeném krytu.

Proti kampani ostře protestovala NASA, zaplavená dotazy vyděšených důvěřivců, kteří profesionálně vyvedený web považují za pravdivý. NASA spustila vlastní informační portál a vyzvala Sony Pictures, ať klamavé informace stáhne, protože především děti jsou velmi náchylné nesmyslům o roce 2012 věřit. Filmoví producenti odmítli ustoupit.

Je mi jasno

Na dveřích rozlehlého suterénního prostoru provoněného exotickými esencemi stojí nápis Hvězdné centrum Je mi jasno Jiřího Maška. Muž, který otevírá dveře, je v Čechách nejvýznamnější postavou spojenou s rokem 2012 a po vzoru amerických kolegů dokazuje, že tenhle fenomén dokáže nejen přilákat zástupy zvědavých posluchačů, ale také výborně vydělávat.

Jeho cesta k duchovním otázkám byla však hodně křivolaká. Protože „měl vždycky rád holky“, otevřel si po revoluci s kamarádem v Ústí nad Labem nevěstinec. Zároveň obchodoval s jukeboxy a fotbalovými suvenýry, ale po pár letech záhadně onemocněl, ztrácel kontrolu nad tělem a lékaři mu nedokázali pomoci. „Tehdy jsem se na internetu dozvěděl o roce 2012 a věci začaly zapadat do sebe,“ říká devětatřicetiletý tělnatý muž nad šálkem lipového čaje.

Ono „zapadání do sebe“ se stalo Maškovou hlavní badatelskou metodou. Podnikavý ezoterik v roce 1999 spustil internetovou stránku www.osud.cz, kde se věnuje všemožným alternativním fenoménům od homeopatie přes mimozemské civilizace až po spiklenecké teorie o 11. září. Dospěl k názoru, že naše planeta se dostala do fáze velké očisty, která přichází jednou za 24 tisíc let, a Země je už teď vystavena transformačnímu energetickému záření, jež působí řadu potíží. Kolem roku 2012 bude kulminovat. Jiří Mašek stráví mnoho hodin denně u obrazovky počítače a hledá pro své čtenáře další a další důkazy vrcholící změny. Hořící auta, padající letadla, náhlá úmrtí sportovců, záhadné mizení včelstev, únavový syndrom, problémy se zuby – především šestkou vpravo nahoře – to vše se pod údery jeho prstů do klávesnice počítače mění v další dílky fascinujícího puzzle s nápisem 2012.

„Existuje skupina lidí na planetě, kteří vědí, co se děje, a snaží se tomu zabránit,“ vysvětluje Mašek přesvědčeně. Mocným elitám (v Česku mezi ně podle něj patří třeba tvář seskupení TOP 09 Karel Schwarzenberg) se prý transformace nelíbí, protože jejím výsledkem budou samostatnější lidé na vyšším stupni vývoje, schopní levitovat a cestovat časem. Snaží se proto proměně všemožně zabránit. Hitem na Osudu.cz je v poslední době sledování tzv. chemtrails, čar, které za sebou zanechávají v ovzduší dopravní letadla. Podle Maška aeroplány na pokyn mocných vypouštějí neviditelnou látku, která má zakrýt oblohu a zabránit tak inteligentnímu záření, aby z poslušných oveček udělalo svéprávné levitující bytosti.

„Musím říct, že mě to živí velmi dobře,“ pochvaluje si Mašek své podnikání. Kromě webu, který má návštěvnost sto tisíc přístupů měsíčně a platící předplatitelé mu zajišťují hrubý obrat 150 tisíc korun měsíčně, provozuje šéfredaktor ještě meditační centrum, spirituální akademii a vydává knihy. Té poslední s názvem 2012 Zlatá brána otevřena se navzdory bojkotu běžných knihkupectví prodalo 4000 kusů a autor už píše pokračování.

Byl tady vždycky

Až cestou z hvězdného centra člověku dojde, že fenomén roku 2012 je fascinující nejen svou oblibou, ale také všežravostí. Indiáni v něm dělají společnost padajícím věžím obchodního centra, čakry složitým matematickým výpočtům, reálné globální problémy bláznivým fantazmagoriím.

Objektivně viděno je vlastně docela logické, že dnešní obyvatel Země může dojít k přesvědčení, že se něco láme a transformace lidského myšlení je nezbytná. Změna klimatu znamená výzvu, jaké moderní lidstvo ještě nečelilo, ekonomická krize přinesla deziluzi z volného trhu, ideálů růstu, blahobytného konzumu i nedůvěru v oficiální instituce. „Kdyby to nebyla pravda, proč by to NASA popírala?“ napsal o blížící se srážce s planetou X jeden čtenář astronomu Davidu Morrisonovi.

Koneckonců i loňská emocionální lavina kolem nástupu Baracka Obamy ukázala, jak moc jsou lidé na Západě hladoví po změně. A rok 2012 je zkrátka připraven tento hlad nasytit – ať už nadějí, strachem nebo obojím –, samozřejmě za předpokladu, že jsme ochotni trochu potlačit otázky rozumu a logiky. „Společnost jedná hodně iracionálně na to, jak racionálně se tváří,“ myslí si filozof Zdeněk Kratochvíl. „Můžete to vidět na politice, ale třeba i na prioritách komerčního zpravodajství. Obecný odklon od náboženství přinesl naprostý pokles náboženského vzdělání a podle mého klesá i vzdělání běžné populace v oblasti přírodních věd. S takhle primitivní výbavou jsou lidé prostě náchylnější věřit nesmyslům.“

Katolický kněz Tomáš Halík vidí kořeny fenoménu v kombinaci reálných problémů a způsobů, jakými s nimi nakládá popkultura. „Mnohý ‚osvícený ateista, hrdý na to, že nezná ‚strach před Bohem, se rád klepe strachy při hororech a miluje filmy popisující násilný konec světa, hroutící se mrakodrapy a krev valící se ulicemi. Strach z apokalypsy 2012 můžeme chápat jako mixáž této popkultury hororů, používání strachu jako drogy a nejasného tušení, že naše civilizace se skutečně dotýká dna a mnozí čekají nový práh.“ Navzdory tomu, že apokalyptické myšlení vychází z Bible a po staletí jej v našem prostředí pěstovaly především křesťanské církve, Halík tvrdí, že skutečné křesťanské víře je strašení soudným dnem cizí. „V evangeliu Ježíš jasně říká: Až vám budou říkat: Už je to tady, nevěřte jim a nechoďte za nimi. O tom čase neví nikdo.“

Klíč k porozumění globálnímu poblouznění je tak nakonec možná dobré hledat tam, kde to celé začalo – u starých Mayů. Religionistka Zuzana Marie Kostićová se domnívá, že apokalyptické fantazie se k nim neupínají náhodou. Právě jejich ohromující astronomické a matematické schopnosti, díky nimž dokázali například spočítat cykly planet nebo délku tropického roku nejlépe na mnoho staletí dopředu, propůjčují Mayům v našich očích nebývalou důvěryhodnost. „Máme tendenci si myslet, že Mayové byli jako my, a zapomínáme, že oni nedělali žádnou objektivní vědu. Jejich výpočty sloužily mytologii, magii nebo politickým bojům. Jejich myšlení bylo úplně jiné než naše.“

Vynikající rozum a zároveň náboženské zakotvení, které v dnešním západním světě zakrnělo, jsou zkrátka přitažlivým plátnem projekcí a iluzí současného člověka. Jak napsal v deníku Washington Post spisovatel Benjamin Anastas: „Je to velkolepý lidský sen o tom, že by nás pradávní lidé, obdaření nadpozemskou moudrostí, mohli vykoupit z tohoto problematického světa a z omezení naší otravné povahy. Jednadvacátý prosinec 2012 už je tady – dlouho předtím, než to datum nastane. A možná že tady byl vždycky.“