Přijal bych i Gruzii

S Václavem Havlem o oslavách revoluce, své prohře s ekonomickým marxismem a přání, co dál s Evropskou unií

Kancelář bývalého prezidenta včetně míst pro asistenty není velká. Vlastně je překvapivě malá. Havlovi architekti ale měli evidentně svůj lepší den, když vymýšleli interiér: prosklené stěny udělané jako knihovny nechávají návštěvníka v napětí, zda prostor kanceláře nepokračuje někam daleko. K tomu originální nábytek, spousta barev a věcí spojených s prezidentem, že by sem šly vodit exkurze. Václav Havel má k rozhovoru vyhrazené své místo zhruba uprostřed toho všeho, otevřenou plechovku prazdroje a hlt slivovice. Přísně vyměřený čas hlídá jeho asistent.

Cítíte se šťastný?
O tom bych musel chvíli přemýšlet.

Co byste na tuto otázku odpověděl do ankety, které se teď dělají na ulicích?

Že jsem v podstatě šťastný, i když bych mohl být i šťastnější.

To znamená, že se revoluce před dvaceti lety v zásadě podařila?
Revoluce se podařila v tom smyslu, že máme svobodu, demokracii a tržní ekonomiku. Od jejích ideálů jsme se neodklonili. Je však tisíc a jedna věc horší, než jsme předpokládali, a stal se bezpočet větších či menších chyb. Ale štěstí, na které jste se ptal, je cosi širšího než jenom míra spokojenosti s poměry. To je z osmdesáti procent privátní dimenze. Člověk může být…