José Manuel Barroso prvních pět let kličkoval a balancoval, teď může ukázat, co v něm doopravdy je
Byla to pěkně jedovatá debata, která minulou středu předcházela volbě šéfa Evropské komise. Předseda socialistických europoslanců
Martin Schulz
se na
Josého Manuela Barrosa
rozčiloval:
„Když mluvíte k liberálům, jste liberál, když mluvíte s levicí, jste levičák; tak co vlastně jste?“
Lídr evropských zelených
Daniel Cohn-Bendit
mu to také vytmavil:
„Byl jste před vládami takhle maličký, takhle maličký, my vám prostě nedůvěřujeme!“
A někteří europoslanci rozesílali karikaturu, na které je Barroso vyobrazen s velkýma chameleonskýma očima, každým na jinou stranu.
Kritizovaný muž však jen klidně seděl, občas se usmál, občas zakroutil hlavou a dělal si poznámky do svého koženého notesu se stahovací gumou, který k němu patří stejně neodmyslitelně jako zvlněná patka. Barroso věděl, že většina europoslanců je na jeho straně a on sám hraje jenom o to, jak velkou podporu získá. Když se povinná smršť parlamentem přehnala, výsledek byl velmi slušný: ruku pro něj zvedlo 382 europoslanců, což je víc než absolutní většina z 736 členů štrasburského parlamentu. Třiapadesátiletý Barroso, staronový správce Evropy, může být spokojený.
Jó, tehdy za Delorse…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
