Lekce bohům

Co přinese srážka politiků s Ústavním soudem

I když se to podle reakcí politiků nezdá, rozhodnutí Ústavního soudu o pozastavení voleb nepřišlo samo sebou. A přes veškeré zmatky a tvrdá slova může zemi přinést benefity: růst právního povědomí u veřejnosti a větší úctu politiků k soudní moci. Politická reprezentace, s výjimkou prezidenta, zareagovala v podstatě správně a snaží se napravit svou chybu změnou ústavy. Už teď je každopádně jisté, že komplikace bude mít kabinet Jana Fischera, který na sebe bude muset vzít původně nepředpokládanou politickou odpovědnost za některá rozhodnutí, podle prvních reakcí ministrů z toho však nemusíme mít strach. Třeba pro tvář rozpočtu to může být dokonce velmi výhodné.

Varuji
Verdikt Ústavního soudu není žádným „aktivistickým pokusem o protiústavní puč“, jímž na sebe chtějí představitelé justice strhnout politickou moc – jak minulý týden tvrdili prezident Václav Klaus i šéfové některých politických stran. Konstituční tribunál dnes prostě jen standardně reaguje na situaci, kterou sám nezapříčinil, ale u jejíhož zrodu stáli politici.

Když letos v březnu sociální demokraté vyslovili uprostřed českého předsednictví Evropské unii nedůvěru Topolánkově vládě, podepřeli to dvěma argumenty: pád kabinetu odstraní korupci a přinese konec justiční mafii, kdy tu je právo ohýbáno ve prospěch mocných. Nedošlo ale ani k jednomu. Socialisté to následně vysvětlovali tím, že „nemají sílu věci změnit a že asi přecenili své možnosti“. Na pádu vlády se podepsal i prezident Václav Klaus, který těsně před hlasováním o důvěře jednal se vzbouřenými poslanci kolem

Vlastimila Tlustého

z ODS – a ti nakonec o pádu vlády svým hlasem rozhodli.

Tím se rozjel proces, který už nešlo vrátit. Strany musely začít s přípravou předčasných voleb a právě ve způsobu, jak k nim nakonec došly, je zakódována rozbuška současných problémů. I když ústava počítá se třemi možnostmi, jak předčasné volby vyhlásit, politici je od začátku nerespektovali. Ústavu jednoduše obešli a vymysleli čtvrtý, úplně nový způsob, šitý na míru jejich současným potřebám. „Naše cesta nás dovede k volbám daleko rychleji,“ vysvětlovali své mimoústavní novátorství.

Protiargument bývalého ústavního soudce Vojtěcha Cepla nebo místopředsedy Senátu Petra Pitharta, že ohnutí ústavy může přivodit problém, například v podobě zrušení zákona Ústavním soudem, což následně povede k odložení voleb, zněl tehdy ve veřejném prostoru jen menšinově. Naopak řada novinových komentářů upozorňovala, že země ve vrcholící finanční krizi potřebuje politickou vládu, a proto je nutné co nejrychleji ji volbami získat. A když platná ústava takovou rychlost neumožňuje (což byl záměr tvůrců usilujících o to, aby institut voleb nešlo lehce zneužívat a země nešla od voleb k volbám, což by mohlo její fungování destabilizovat), je nutné ji prostě v zájmu dobré věci „trošku“ obejít.

Tento postup však přesně podle Pithartovy předpovědi narazil na zájem ústavních soudců, kteří se na základě stížnosti poslance Miloše Melčáka rozhodli pozastavit den konání voleb. Co přesně jejich rozhodnutí znamená?

Dost bylo biolihu
Sami soudci to nyní nechtějí interpretovat s tím, že podstatu věci – tedy zda politici měli právo ústavu ve věci voleb ohnout, nebo ne – budou řešit až tento čtvrtek. Do té doby vydali jen předběžné opatření, že dokud nerozhodnou, konání voleb pozastavují.

Podle právníků bude jejich verdikt klíčový. „Může nás posunout blíž k právnímu státu,“ říká předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Představitelé spravedlnosti to vidí jednoznačně. „Jsme hluboce znepokojeni děním kolem justice, ohrožením základních principů vytváření právního státu, pokusy o zasahování do nezávislosti justice a její ovlivňování zájmy jednotlivých skupin,“ protestovala nedávno proti roztahování politické moci renomovaná Jednota českých právníků. A vážnými slovy nešetří ani známé právní autority. Například bývalý ústavní soudce Vladimír Klokočka mluví o největší krizi justice od roku 1989 a renomovaný právník Jiří Přibáň varuje: „Společnost, která nedůvěřuje svým soudcům a nerespektuje je, zákonitě směřuje k politické zvůli a zkorumpované vládě.“

Ty věty je nutné brát vážně. Vzhledem k tomu, že ostatní kontrolní instituce, jako Nejvyšší kontrolní úřad nebo Úřad na ochranu hospodářské soutěže, jsou dnes díky politikům v rozkladu, představují stavidlo politické korupci a snaze mocných vyjmout sebe sama z dosahu spravedlnosti v podstatě jen soudci. Přitom trend je jasný: za poslední tři roky přibývá případů, kdy se politici snaží kontrolní funkci justice co nejvíc osekat. Mezi nejznámější patří třeba podezřelé zastavení kauzy Čunek nebo korupční aféry biolíh, ještě než mohly dorazit před soud. Zároveň tu strany stále častěji soudní rozsudky nerespektují: proslulá je v tomto směru výzva bývalého ministra financí

Miroslava Kalouska

svým podřízeným, ať neberou v potaz verdikt Ústavního soudu a dál přes jeho výslovný zákaz provádějí namátkové – čili podle soudu protiústavní – kontroly náhodně vybraných občanů. Ohnutí ústavy v případě předčasných voleb do této arogantní mocenské vlny přesně zapadá.

„V tomhle kontextu je třeba pohlížet na postup Ústavního soudu,“ říká soudce Baxa. Když teď prý ohledně voleb vydá jasné rozhodnutí, že ani sebevětší většina nemůže obcházet ústavu a zákony, může to způsobit katarzi. „Politici pocítí, že není možné ohýbat právo, kdykoli se jim hodí. A že napříště musí víc myslet na respektování a ochranu práv jednotlivců než svých aktuálních zájmů,“ říká soudce Baxa.

Rozhodnutí Ústavního soudu ale samozřejmě otevírá i další možnosti. Jednu z nich už naznačil šéf ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda (ODS), když vyzval k „nerespektování“ verdiktu soudu a své kolegy pobídl, aby trvali na spuštění voleb v původně plánovaném říjnovém termínu. Jestli se konstituční tribunál politikům postaví a jimi dojednané předčasné konání voleb označí za protiústavní, může z jejich strany skutečně následovat Bendou naznačená protiakce. A ta nemusí zdaleka skončit jen u nerespektování soudního rozhodnutí, ve hře může být omezení pravomocí soudu. „V kuloárech se ozývají hlasy, že bychom to soudu měli nějak oplatit,“ říká bez bližšího upřesnění šéf legislativní rady vlády za zelené František Korbel s tím, že za sebe tenhle postup „zásadně odmítá“.

Nějak se poučit
Odhadovat, jak se teď dál bude vyvíjet vztah mezi politiky a Ústavním soudem, lze nicméně jen velmi obtížně. Jisté vodítko tu ale je. Politici například ústy prezidenta Václava Klause a premiéra Jana Fischera strážce konstituce vyzývají, ať se v žádném případě neopováží rušit předčasné konání voleb, zároveň ale už stranické sekretariáty zadaly svým právním expertům vypracovat novou cestovní mapu k volbám. I když ještě její detaily nejsou hotové, ze zveřejněných informací vyplývá, že tentokrát bude zákon připraven v souladu s ústavou. Názor, že by strany měly rozhodnutí soudu nerespektovat, se naopak zatím spíše neuchytil. Pomalu z něj dokonce couvají i jeho nejhlasitější zastánci. „Vážně jsem o tom přemýšlel, ale pak mi došlo, že to nikam nevede,“ říká poslanec Marek Benda.„Krizi by to rozhodně nevyřešilo, ale spíš by ji to prohloubilo. Teď je třeba hledat pozitivní řešení a nějak se z toho poučit.“

Jak to poučení bude vypadat, se samozřejmě teprve ukáže. Jisté je, že obě cesty – jak posílení právního státu, tak jeho osekání – jsou nyní stále zcela otevřené. Po které z nich se přitom Česko vydá, nebude záviset jen na politicích. Klíčovou roli v tom teď podle právních expertů sehrají média, společenské elity a veřejnost. „Čím více se budou zajímat o rozhodnutí soudu, čím více dají nejevo, že jim vadí jeho případné obcházení nebo trestání tribunálu třeba omezením jeho pravomocí, tím budou politici pod větším tlakem se tak nechovat,“ shodují se experti.

V tomhle směru lze oproti minulosti zaznamenat viditelný posun, například většina médií se tématem obšírně zabývá a ohýbání ústavy dnes kritizuje. „Právě tenhle zájem,“ říkají právní experti, „může konečně otevřít debatu, v jakém právním státě vlastně chceme žít a co jsme pro to ochotní udělat.“

Provizorium, černý mrak
Otázka ústavnosti či neústavnosti poslaneckého rozhodnutí o předčasných volbách přináší každopádně jeden ryze praktický problém. Úřednická vláda Jana Fischera stráví ve funkci velmi pravděpodobně delší dobu, než počítali její architekti v době jejího vzniku. Je sice možné, že Ústavní soud Melčákovu stížnost zamítne a všechno pojede podle původního plánu, ale pravděpodobnější je, že premiér Fischer a jeho ministři budou „nasluhovat“. Během té doby budou muset rozhodnout několik zásadních věcí, které jde těžko odsunout.

„Rozpočet,“ říká premiér Fischer na otázku, co je pro jeho kabinet prioritou. Ministr financí musí předložit poslancům rozpočet ke schválení. Podle původního plánu se jím měla zabývat sněmovna vzešlá z nových voleb. Posunutí termínu na listopad (nebo i pozdější datum) celou věc komplikuje. Existuje sice teoretická možnost, že by rozpočet schválila ještě tato sněmovna. Jenže polovině poslanců definitivně končí mandát a předsedové obou nejsilnějších stran, „nepovažují za vhodné, aby rozpočet schvalovali poslanci, kteří už neponesou odpovědnost za jeho výsledky“.

Druhou alternativou je, že volby budou v listopadu, nová sněmovna by měla relativně dost času na jeho schválení. Nikdo odpovědný to na mikrofon neřekne, ale mohlo by to být nejlepší řešení – ministr financí Eduard Janota by chtěl v tom případě předložit úspornou variantu se schodkem sto šedesát miliard místo dnes uvažovaných dvě stě třiceti miliard. „V případě pozdějších voleb by na nás ležela mnohem větší odpovědnost za rozpočet a premiér je ochoten respektovat mé návrhy škrtů,“ říká Janota.

Nejhorší variantou je podle Janoty rozpočtové provizorium. „Museli bychom se řídit letošním rozpočtem,“ říká Janota, „což je nereálné. Investoři znejistí, zvýší se nám úroky ze státního dluhu. Je to největší komplikace pro každého ministra financí.“ Podle expertů by provizorium znamenalo povinnost hradit mandatorní výdaje, které letos za ekonomické krize vzrostly. Na škrty by nedošlo a na státní investice by zbylo jen málo. Politici i členové Fischerovy vlády čekají na čtvrtek, kdy má Ústavní soud rozhodnout o Melčákově stížnosti. Potom bude jasněji.

Fischerova chvíle
V případě zpoždění voleb padne na Fischerovu vládu mimo rozpočtu i několik dalších povinností, které ji posunou z kategorie úřednická do politické roviny. Vyprší termín cenových nabídek firem, které postoupily do druhého kola soutěže o obří ekologickou zakázku za více než sto miliard korun. Probíhá privatizace Českých aerolinií a jejich katastrofální hospodářské výsledky, kdy každým dnem hrozí bankrot, nedovolují verdikt o prodeji (nebo zrušení soutěže) odsunout. Jak přiznávají v kuloárech členové Fischerovy vlády, vážný problém je také Unipetrol, přesněji řečeno dceřiná společnost Česká rafinérská, o jejíž část mají zájem ruské firmy, a ministři se snaží prodeji akcií do ruských rukou zabránit. A konečně i nová zpráva BIS přináší další informace o vzrůstajícím ruském vlivu, „což je samozřejmě také věc, jejíž řešení nelze odsunout na později“, jak říká jeden z poradců Fischerovy vlády.

V případě ekologické superzakázky kabinet Jana Fischera o měsíc (z 13. září na 13. října) posunul uzávěrku cenových nabídek tří firem, které v soutěži zůstaly. Podle informací Respektu byl Fischerův kabinet rozhodnut v říjnu po volbách oznámit, že jako vláda v demisi nemůže řešit tak zásadní zakázku, a chtěl ji znovu odložit. Teď se zdá, že bude muset rozhodnout. „Nebudu se vyjadřovat, uvidíme později,“ říká k věci ministr Janota. Média spekulují, že vlivní lobbisté z firem, které se soutěže účastní (především J&T), prosadí, aby byla soutěž dokončena. Neoficiální zdroje upozorňují, že byť jsou státní finance v projektu likvidace ekologických škod rozloženy do několika let, může třeba právě příští rok ve veřejné kase těch několik desítek miliard na zaplacení chybět.

Krize nehrozí
Co se týká ČSA, hraje se v nich doslova o každý den. Po odstoupení Air France zůstal v soutěži jediný zájemce, Travel Service. Podle expertů nebude mít tento zájemce dost peněz, aby po zaplacení ceny za aerolinky ještě dokázal investicemi společnost zachránit. ČSA hrozí insolventní řízení. Vláda by měla o problému jednat tento týden.

A konečně Unipetrol. Za první pololetí vykázal půlmiliardovou ztrátu, finanční problémy má i jeho majitel PKN Orlen a v médiích se objevilo, že o jedenapadesát procent, které drží PKN v klíčové České rafinérské, má zájem ruský Lukoil. Premiér Fischer už jednal v Polsku, PKN Orlen zatím vylučuje, že by podíl prodal Rusům, ale tím problémy nekončí. K prodeji je i šestnáctiprocentní podíl v České rafinérské, který vlastní společnost Shell, a i o ten mají zájem Rusové. Všechna vládní jednání kolem Unipetrolu probíhají v režimu přísně tajné a jakýkoli oficiální komentář není možné získat. Stát ale prý uvažuje, že by od Shellu jeho podíl koupil.

Od Unipetrolu už vede linka k zájmu ruských tajných služeb o Česko. Vláda třeba řeší problém s Transgasem, hlavním dovozcem plynu do Česka. Příští rok končí privatizační doložka, která zakazovala německé společnosti RWE Transgas prodat. BIS má ovšem informace, že mezi německou firmou a ruským Gazpromem proběhla jednání, jež by mohla vést k prodeji části Transgasu do rukou Kremlu.

Fischerova vláda v minulosti prokázala, hlavně v době našeho předsednictví v Unii, že dokáže vést zemi rozhodně a že umí být tvrdá i při jednání se zahraničními partnery. Odložení voleb by proto neměl být – aspoň ohledně fungování české vlády – zase až takový problém.

CO NAPADL MELČÁK

Podle delegáta Miloše Melčáka nemůže parlament jednorázově zkrátit volební období v jeho průběhu. Stejně tak by příště mohl prodlužovat své fungování podle aktuálních potřeb politických stran nebo naopak zkrátit mandát prezidenta, který by mu nebyl po vůli. Melčák argumentuje, že zkrácení volebního období je možné jenom na základě ústavou předepsaného způsobu. K ústavnímu rozpuštění Poslanecké sněmovny například vede, pokud je zasedání dolní sněmovny přerušeno na více než sto dvacet dní nebo pokud se poslanci do tří měsíců neusnesou o vládním návrhu zákona, s jehož projednáváním spojil kabinet svoji důvěru.

O poslancově stížnosti bude rozhodovat tenhle čtvrtek Ústavní soud. Jestli skutečně verdikt vynese, není jasné. Soudci každopádně naznačili, že chtějí postupovat co nejrychleji. Kdyby Melčákovi nevyhověli, volby by se konaly v původním termínu 9. a 10. října. V opačném případě by k nim zřejmě došlo o měsíc později v listopadu.