S lékařkou Larisou Mamitovovou o událostech v Beslanu a o čase, který neléčí
Když v Beslanu v září 2004 teroristé vzali Larisu Mamitovovou a dalších 1126 lidí jako rukojmí, nedokázala nečinně sedět. Ošetřovala raněné, sháněla léky a nakonec se sama nabídla jako zprostředkovatelka při vyjednávání teroristů s ruskými speciálními jednotkami. Dvakrát vyšla ven s požadavky teroristů, zatímco drželi pistoli u hlavy jejího syna Tamerlana. Masakru 331 lidí ale přesto nedokázala zabránit. I po pěti letech kvůli tomu nedokáže klidně spát.
Jak jste se do beslanské školy dostala?
Byla jsem 31. srpna 2004 na noční směně na záchrance v Beslanu. Den předtím jsem prosila syna, aby se pro mě ráno v práci stavil, až půjde prvního září na slavnostní zahájení školního roku. On tyhle slavnosti nemá moc rád, tak mi napřed řekl, že tam nepůjde. Holčička od našich sousedů ale měla ten den nastupovat do první třídy, tak mu říkám: „Pojď, aspoň se podíváme na Světlanu.“
Nakonec však souhlasil. Byli jsme tam krátce po deváté hodině. Lidí byla spousta. Hrozně moc. Z reproduktorů pouštěli hudbu, dost to řvalo. Syn mi povídá: „Mami, jdu se podívat k dětem ze své třídy.“ Pak vyletěly do vzduchu bílé balonky. Najednou začala střelba.
Co vás v tu chvíli napadlo?
Myslela jsem si, že to je nějaké…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
