Ekonomická krize způsobila větší škody než válka v Iráku. Kdo by se na ni díval čistě z vojenského hlediska, nejdřív by se asi zeptal na ztráty, ale hned by si musel položit otázku: Jak to, že selhal systém předběžného varování?
Ekonomy musíme v podstatě považovat za nadprůměrně nadané a inteligentní lidi, protože jinak by nedělali ekonomy, ale třeba montovali počítače nebo šili trička. Je jich mnoho set tisíc, což je obrovská síla kumulativní inteligence, analýzy a prozíravosti.
A přesto se v tom obrovském počtu našlo jen několik expertů, jako je Robert Schiller nebo Nouriel Roubini, kteří předpokládali, že hypoteční bublina může s velkým povykem brzy prasknout.
Jeden kolega mi vyprávěl, jak několik měsíců před počátkem krize narazil na varovný rozbor globální ekonomické situace a ve své mezinárodně rozvětvené, významné bance ho předal svému šéfovi s tím, že se jedná o zajímavý materiál, s nímž si neví rady. Vedení bankovní pobočky, spravující v několika státech majetek v hodnotě mnoha miliard korun, varovná prognóza připadala směšná. Byli to přitom zkušení a protřelí bankéři. Kolega ukazoval prognózu i dalším spolupracovníkům, protože jej zajímalo, zda má racionální jádro. Zjistil, že tímto odlišným způsobem se v jeho bance vůbec neuvažovalo.
Je to myslím klíčová věta, protože naznačuje, že na počátku ekonomické krize nebylo selhání bankovních rad či…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
