S typografem Františkem Štormem o písmu, rybnících a o tom, proč není skromný
Někdo prodává přes internet třeba ledničky nebo zájezdy, František Štorm má obchod s písmy. Navrhl jich už na pět set, digitalizoval i některá historická písma, znají je grafici v Česku i v zámoří. O tvorbě písma také přemýšlí a píše, jeho knížka Eseje o typografii byla nominována na cenu Magnesia Litera.
Vaše studio se jmenuje Střešovická písmolijna podle jedné z pražských čtvrtí. Sídlí ale v malé vesnici u Třeboně. Jaký impulz způsobil, že jste odešel z Prahy?
Já nereaguju na impulzy, řekněme, že to byl vnitřní hlas. Z chalupy se stalo bydliště a z bydliště chalupa. To se stává.
Co říkal ten vnitřní hlas?
Najednou jsem zaslechl: „Půjdeš a opravíš ten starý barák, aby nebyl pro ostudu, vykácíš náletové křoviny okolo, a ta chalupa ti to nějak vrátí,“ což už se děje. Do Prahy jezdím poměrně často, mám ji rád, ale zároveň potřebuju absolutní klid a relativní samotu. V Praze jsem proto musel pracovat výhradně v noci, tady chodím spát se slepicemi, neboť obojí – klid a samota – tu existuje i ve dne.
Jak tedy vypadá den typografa na Třeboňsku?
Ráno mírná kocovina, v posteli u laptopu čaj a pár e-mailů, naložit vercajk, do Třeboně odvézt odpadky, vybrat z bankomatu a na desátou do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu